DVOJROZHOVOR: Ludmila Svozilová a její dcera Anna

Jak jsem již předestřela v reportáži ze SklepConu, přiipravila jsem pro vás rozhovory s autory z nakladatelství Golden Dog a jejich příbuznými - manželi, manželkami a dětmi!

Autorka mystických románů se silnými ženskými hrdinkami Ludmila Svozilová je absolventka ŠÚUV a gymnázia, malířka mařížské keramiky, výtvarnice a keramička. Pracovala jako úřednice, malířka, uklízečka, matka početné rodiny, hospodyně a OSVČ ve vlastní dílně, to vše provázaně, podle toho, jak si život žádal. V současné době je zaměstnána na částečný úvazek jako matrikářka a volný čas dělí téměř rovnoměrně mezi psaní a experimenty s hlínou. Žije a inspiraci sbírá ve starém strašidelném domě kousek za Prahou.
V roce 2018 se Ludmila Svozilová uvedla knihou Hřbitov bílých králíčků, která obsahuje dvacet jedna krátkých povídek, balancujících na hraně uvěřitelnosti a temné mysteriózní hrůzy. Hned o rok později pokračovala vydáním svého prvního románu Sběračka kostí.
O čem kniha vypráví? Elíšébah, zvaná Pírko – v Čechách Alžběta Pírková – je sběračka kostí. Mytická Kainova sestra se vrací už téměř šest tisíciletí, za tu dobu se z ní stala trochu drsňačka. Na zemi neexistuje smrt, kterou bych nezakusila. Čeho bych se ještě měla bát? V každém ze svých životů se stěhuje na místa, kde leží zničené a vydrancované hroby, aby posbírala kosti, spálila je a obřadně pohřbila. Nikdo jiný netuší, že mimo to celá tisíciletí pátrá i po něčem, co je pro ni samotnou životně důležité a co kdosi uložil možná právě doprostřed Českého středohoří.

V roce 2021 se pak Ludmila Svozilová stala autorkou nakladatelství Golden Dog, kde se poprvé uvedla románem Achernar.O rok později tamtéž publikovala dvoudílný román Zemři, Kaine: Svatyně, jehož pokračování Zemři, Kaine: Stín si nyní můžete zakoupit ve všech dobrých i špatných knihkupectvích.   

1) Kdy se v tobě objevilo nutkání psát příběhy?
LS: Asi současně se zvládnutím písmenek. Konec první třídy? Mohl za to taky Vinnetou a další mayovky, ale to už se opakuju.

2) Proč zrovna horor?
LS: Vlastně nevím. Začínala jsem různými žánry, ale horor mi asi sedí nejvíc. Je to trochu psychoterapie – vypsat se z vlastních úzkostí.

3) Lekneš se někdy sama toho, co jsi napsala?
LS: Spíš se lekám toho, co by v textu mohlo být, kdybych si nenasadila brzdu.

4) Máš nějaké rituály před, při nebo po psaní?
LS: Před ani ne. Vždycky jsem byla nucena využít k psaní každou volnou chvilku, žádné plánování a tudíž ani rituály tak nepřicházely v úvahu. Ale není to špatný nápad, možná si časem nějaké vytvořím. Zatím mi stačí sklenka dobrého červeného během psaní.

5) Máš nějaké oblíbené autory nebo jsi pouhým rychlohltačem písmenek?
LS: Oblíbené autory mám jak české (což bude asi většina autorů Golden Dogu), tak samozřejmě i zahraniční. Ale pokud mám čas, čtu, co mi přijde pod ruku.

6) Co říkáš na své kolegy z nakladatelství Golden Dog? Neboj se být explicitní .Vnímáš tu nějakou rivalitu?
LS: Rivalitu nevnímám. Samozřejmě se asi vzájemně trochu poměřujeme, ale bez škodolibosti a závisti. Moc by mě potěšilo, kdyby to tak zůstalo i nadále (prostě pořád).

7) Čeho se nejvíc bojíš?
LS: Já v tom už žiju. Stárnutí. Chtěla bych psát a vůbec tvořit s jasnou hlavou co nejdéle.

Lída Svozilová na SklepCon přijela se svou dcerou Aničkou, která sama zkouší kurzy tvůrčího psaní a moc ji baví psát hororové a bizarní příběhy. Jaké to je, vyrůstat se spisovatelkou, čtenářům Sardenu ráda odpoví.

1) Jaké to je, mít v rodině spisovatele? Vnímáš to jako pozitivum nebo si to s sebou nese spíše negativa?
At: Super pocit. Můžu dělat betu.

2) Ovlivňuje tě nějak psaní tvé matky?
AT: Ano, je mi inspirací. Pár svých napsaných povídek jsem už dokončila. A teď čekám, až někdo vyhlásí soutěž v bizaru.

3) Čteš rukopisy své matky?
AT: Jasně, čekám na každou novou kapitolu.

4) Znechutil tě někdy nějaký její příběh, že sis říkal, jak mě mohla porodit?
AT: Ne. Jen si občas říkám, kam na ty nápady chodí.

5) Má tvá matka nějaké otravné zvyky týkající se psaní?
AT: Otravné ne. Do psaní je naprosto ponořená, prolíná tvoření s hlínou i výzdobu v domě. Nechala se dokonce potetovat potvorami ze svých knížek.

6) Máš nějakou vtipnou historku ze života s autorkou hororu?
AT: Otevřela mi dveře mezi hororové spisovatele. Navzdory žánru jsou to všichni veselí a pohodoví lidé a na všech akcích s hororem je o zábavu postaráno. Takže vybrat jednu jedinou historku je nemožné.

7) Chtěla bys být hlavním hrdinkou příběhu své matky?
AT: Určitě ne. Hlavní hrdinky jsou dost často (vlastně vždycky) oběti svých vlastních démonů, vedou složitý a těžký život a o své místo na slunci se doslova rvou.