FILM: Bod obnovy

Dlouho očekávaný snímek Bod obnovy vtrhl na plátna kin. Ambiciózní český film, za jehož zrodem stál režisér Robert Hloz, v upoutávkách lákal na netradiční, vizuálně opojný zážitek, který nemá v našich luzích a hájích obdoby. Tvůrci měli velké ambice a divákům chtěli naservírovat odvážné a osobité dílo s jedinečným kreativním uchopením. Podařilo se naplnit vysoká očekávání, nebo se projekt autorům kompletně rozpadl pod rukama?

Na Bod obnovy jsem byl nesmírně zvědavý. Nebudu lhát, první ukázky mě opravdu zaujaly. Vzpomínám si, že když jsem poprvé zhlédl oficiální trailer, měl jsem pocit, jako bych se díval na scény z kvalitního zahraničního díla. Vizuálně pěkné futuristické záběry, do nichž byly hezky zakomponovány doprovodné melodie ze Schillerovy Ódy pro radost, mě skvěle nalákaly. Jakmile jsem dostal příležitost, okamžitě jsem si zakoupil lístek a vyrazil do kina. Po zhlédnutí však musím konstatovat, že odvážné české sci-fi nenaplnilo očekávání.

Zápletka je situována do roku 2041. Vlivem ekonomických a kulturních změn se zvyšuje násilí. Problém má vyřešit revoluční technologie umožňující návrat mezi živé všem, kteří byli násilně zabiti. Stačí minimálně jednou za 48 hodin zálohovat svou osobnost a můžete hravě obelstít smrt. Jak prosté, že? Jenže ne všichni pokrokový vynález uznávají. Na scéně se tak objevuje teroristická organizace, která chce výdobytek moderní doby sabotovat. V příběhu sledujeme hlavní hrdinku Em, vyšetřovatelku, jež musí vyřešit výjimečný případ dvojnásobné vraždy. Přijde záhadě na kloub, nebo pachatelé uniknou mocné ruce zákona?

Snahu našich dnešních filmařů experimentovat s žánrovými mantinely vítám s otevřenou náručí. Mohou tak vznikat neokoukaná, netradičně uchopená díla, která v současné tuzemské kinematografii nemají obdoby. A je to jenom dobře. Ostatně kdo by se chtěl pořád dívat na klišoidní romantické komedie, historické filmy reflektující události novodobých českých dějin nebo na čím dál tím méně vtipnou tvorbu Zdeňka Trošky? Pokud se český rybníček nebude posouvat kupředu, zasekneme se na místě a vůbec se nepohneme. O to o víc mě těší, že jsme se v posledních letech mohli dočkat unikátních projektů, které se vymykají zaběhnutým kolejím. Nabarvené ptáče, Vlastníci, Úsměvy smutných mužů, BANGER, z nedávné doby třeba #annaismissing… to všechno jsou díla, která celkovým zpracováním výrazně vybočovala z tradičních škatulek a na výsledku se to odrazilo jenom v dobrém. A v případě Bodu obnovy se to projevilo, jak jenom mohlo. Z vizuálního hlediska můžeme mluvit (viděno optikou české tvorby) o naprostém unikátu. Z řemeslného hlediska nemám vůbec co vytknout. Kamera v klidných konverzačních pasážích funguje na jedničku a futuristické prostředí má své kouzlo. Pokud je řeč o dílčích aspektech, musím obzvlášť pochválit některé tvůrčí nápady, které, byť dávkovány v malých dávkách a naplno nevyužity, do děje krásně zapadají.

Každopádně tady výčet pozitiv končí. Ve všech ostatních aspektech totiž Bod obnovy silně zaostává. Zmíněná práce s kamerou sice funguje obstojně v dialogových pasážích, jakmile ovšem dojde řada na rychlejší akční pasáže, vše jde do kopru. Zběsilým honičkám chybí energie, kontaktní souboje vypadají zvláštně a přestřelky mi daly rozpomenout na průměrné české kriminálky. O absenci výraznějších momentů v ději nebo nosné atmosféry se raději ani nebudu rozepisovat.

Herecký ansámbl vůbec nevypadal špatně. Jména jako Jan Vlasák, Václav Neužil nebo Matěj Hádek jsou osvědčená jména na trhu. Proto jsem doufal, že mě ostřílení matadoři nezklamou. Jenže chyba lávky. Slavné hvězdy se sice snaží, jak chtějí, jenže to v konečném důsledku nestačí. Buď mají šeredně málo prostoru, kvůli čemuž si k nim nedokážete utvořit hlubší citové pouto (např. Vlasák), nebo jim podkopávají nohy mizerné dialogy, na což například doplácí postava zlého vědátora v podání talentovaného Karla Dobrého. Samostatnou kapitolou je pak hlavní hrdinka. O postavě se dozvíme pramálo a výkon Andrey Mohylové, založený na neustálém opakování jednoho drsného výrazu v obličeji, rozhodně nemohu označit za něco zázračného.   

Za Achillovu patu ovšem považuji scénář, který více než plnohodnotný celovečerní biják připomíná pilotní epizodu z generického českého krimi. Však posuďte sami – sledujeme vyšetřovatelku, která od svého nadřízeného dostane úkol. Musí vyšetřit dvojnásobnou vraždu a dopadnout pachatele. Na své cestě je konfrontována různými lidmi, kteří jí buď hodí klacky pod nohy, nebo jí při detektivní práci pomohou. Ještě přidat trochu akce, pokusit se o nějaký worldbuilding a je vymalováno. Prostě nic světoborného. To by nutně nevadilo, kdyby scénář nebyl tak mdlý a nudně odvyprávěný. Detektivní linka vás nijak nepřekvapí, jelikož jsou zvraty snadno odhadnutelné, a rádoby překvapivá odhalení působí spíš úsměvně. Pravidla fikčního světa jsou popsaná naprosto povrchně. Futuristická Praha vypadá hezky, to bezpochyby, autoři však jaksi zapomněli na objasnění základních principů futuristického světa. Děj tak nabízí více otázek než odpovědí, což zamrzí. Přitom s tak rozmanitým světem by se rozhodně dalo zajímavě pracovat.

Nejhůř dopadly postavy, které nepůsobí jako lidé z masa a kostí, nýbrž jako umělohmotné figurky, které jenom odříkávají zadané repliky. Vůbec nezáleží, jestli klaďasy nebo záporáky ztvárnil nějaký slavný herec. Pokud totiž nemají pořádně co hrát, tak snaha vyjde vniveč. V případě Bodu obnovy to platí dvojnásob. Dialogy jsou opravdu prachmizerné. Zní strojeně a troufám si tvrdit, že ani trochu nepůsobí autenticky. Navíc charaktery jednotlivých aktérů jsou málo rozvinuté, proto si například k hlavní hrdince Em neutvoříte žádný vztah. Někteří protagonisté dokonce dostali tak málo prostoru, že bych se nedivil, kdybyste na ně po zhlédnutí okamžitě zapomněli.

Suma sumárum, Bod obnovy je podprůměrné české sci-fi, u kterého forma tvrdě převýšila obsah. Pod pěknou skořápkou se skrývá prázdný, nezáživný a snadno zapomenutelný vnitřek, jenž selhává téměř ve všech ohledech. Oceňuji snahu přijít na českém trhu s něčím netradičním. Nicméně pokud kromě působivého vizuálního hávu nenabídnete nic jiného, nemáte šanci uspět. Ovšem projekt Roberta Hloze se podobně jako slavný Titanic nakonec potopil hluboko ke dnu, a to je škoda.  

Bod obnovy
Žánr: sci-fi
Režie: Robert Hloz
Scénář: Tomislav Čečka, Robert Hloz, Zdeněk Jecelín
Kamera: Filip Marek
Hudba: Jan Šléška