NEDĚLNÍK: Život bez knih

Článek od: Petra Elen Mand... - 14.05.2023

„Na čtení nemám čas, musím chodit do práce, starat se o domácnost...“
„Proč bych to četla? Když to bude dobré, zfilmují to a zajdu na to do kina.“
„Dnešní doba musí mít flow… Podcasty, seriály, filmy… Čtení knih je přežitek co zdržuje.“

Toto jsou tři výroky, které jsem měla možnost opakovaně vyslechnout. Nevím, zda mít flow je výstižné označení naší doby. Je prostě rychlá. Je to mnohdy jízda na horské dráze, která nemá s tempem života ještě před 30 lety nic moc společného. Čím rychleji se vše kolem mění, tím nutnější je občas zastavit a vydechnout. Není k tomu kniha tím pravým společníkem?

Každý spisovatel je mág ovlivňující životy druhých. Dokáže kouzlit se slovy, vyčarovat nádherné světy, stvořit různé osudy. Mnoha čtenářům pomůže pojmenovat rozličné emoce, aniž by je musel vecpat do písemné formy. Přenese vás do nich. Otevře vaše nitro a vloží tam nové porozumění, prožitky. Zároveň s tím vytáhne i temné, bolavé věci skryté v nás. Nechá nás je znovu prožít, bezpečněji, a nabídne možnost se s nimi spolu s hlavní postavou vyrovnat. Tak se stává, že člověk, který čte, prožívá stovky životů. Ne jenom jeden.

Terapeutická schopnost umění je známá už stovky let. Nazývá se katarze. Pojem zavedl slavný filosof Aristoteles. Pokud se rozhodnete studovat filosofii a estetiku, pravděpodobně s tímto pojmem strávíte nespočet hodin. Budete hloubat nad zlomky spisů, abyste vůbec dokázali najít adekvátní český překlad. Jestli totiž dnes máme dojem, že čeština je barvitý a velice rozvětvený jazyk, pak starořečtina byla ještě o pár stupňů výše. Katarzi nakonec překládáme například jako očištění. Očištění skrze zprostředkované prožití emocí. Prostřednictvím trpící postavy můžeme procítit její bolest, vžít se do její situace a nebýt sám. Bohužel v dnešní době ustupují velké knihovny leckdy ještě větším obrazovkám domácích kin.

Lze argumentovat tím, že film je také formou katarzního umění. Želbohu je to forma převyprávění, ve kterém se pojí tolik různých názorů a dynamik… Původní dílo máte okrouhané, zcenzurované optikou scénáristů, kteří mají určitý časový rámec, finanční rozpočet, a co víc, vlastní prožitky a nutnost shodnout se na výsledné podobě s dalšími scénáristy a tvůrci filmu. Nelze popřít, že je mnoho dobrých filmových zpracování, ale kolik filmů ve vás nechá tak hluboký dojem jako kniha? Můžete od ní odcházet a vracet se. Navázat přímý vztah s autorem, jeho dobou, myšlenkami... způsobem psaní a jazykem. Trávit s ní klidně měsíce. Dávkovat si kapitoly, jak se na to cítíte a jak máte chuť. Dostáváte často propracovanější náhled na postavy, jejich emoční svět, větší komplexnost děje. V neposlední řadě zaměstnáváte svou fantazii. Čtením zkrátka procvičíte mozek na více frontách než sledováním filmu… A co víc, můžete si vysnít hrdiny takové, jaké je chcete mít.

Čas strávený v klidu s knížkou je radost. Pokud tedy jen nemáte čas, ale čtení vás jinak baví – zkuste si přečíst třeba jen pár stránek před spaním. Zklidníte mysl, oči si odpočinou od světla elektroniky a váš další život může začít. Načerpáte novou inspiraci, zážitky a klid z tepla vlastního domova.

Komentáře

Film je většinou o něčem jiném než kniha, pokud sedí děj, nemusí sedět obsazení - už v minulém století občas američtí filmaři nahrazovali některé mužské postavy ženskými (třeba 20 000 mil pod mořem), často z předlohy zbydou jen jména a občas i charaktery některých postav (Jak vycvičit draka). Osobně znám dva filmy, které mi připadaly lepší, než předloha, byť se jí celkem věrně drží. 1) Francouzská "Cesta balónem" (podle Pět neděl v balóně), kde řadu popisů jednoduše nahradily záběry africké přírody, takže se dílo stalo podstatně svižnějším. 2) Jako druhý film překonávající literární předlohu (Erben) mám českou detektivku "Poklad byzantského kupce", kde se rovněž podařilo eliminovat ukecanost předlohy a navíc dodat excelentní herecké výkony. Scénáristé se tam vyznamenali a z poměrně rozvláčné předlohy udělali svižnou podívanou, ve které kupodivu nic podstatného nebylo vynecháno.

je vlastně o hodně chudší, ale to nečtenáři vlastně netuší, co?  Roky jsem chtěla své děti nalákat ke čtení, ale bez úspěchu (teď se snažím u vnuků, leč též marně).

Článek mi mluvi z duše, bravo!

A k tématu knihy x film: Anne Rice a její Interview s upírem - za mě jediný film (1994), který byl lepší než předloha. A naopak? Jednoznačně nový seriál Zaklínač, ta karikatura mého milovaného papírového Geralta... 

Ne, ne! Ty žiješ? ::-D

Budu muset Elen říct, kdo jí to tu okomentoval, protože když ti to stálo za komentář, to už je něco. Já myslela, že už k nám dávno nechodíš...

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář