Magnesia Litera přidala kategorii fantastika

Literární ceny Magnesia Litera jsou širší o tři nové kategorie. Přibyla Litera za fantastiku, detektivku a humoristickou knihu.

Udělování cen v uměleckých oborech je záležitost ošemetná a poměřovat umění psané, hrané či hudební škatulkami a kritérii je činnost nevděčná a mnohé kontroverze budící. Jedni ji zatracují a druzí vynášejí do nebe, a to v řadách diváctva i interpretů. Je-li jen jedna próza, proč stavět škatulky a budovat hráze? Ale je-li ta próza tak široký pojem, jak zařídit, aby se dostalo pozornosti skutečně hodnotným a zajímavým dílům? Jedni si odplivnou při pojmu vysoká literatura a druzí zase při slově fantastika. I na Sardenu sledujeme sociální sítě a bubliny a samozřejmě víme, že rozšíření kategorií v Liteře vyvolalo jakousi polemiku mezi fantazáckým lidem a v žádném případě se nyní nechceme pouštět do diskuzí o tom, co je či není správně a jak by to mělo nebo nemělo vypadat. V časech, kdy nebožku Akademii SFFH (dej jí jakýkoli bůh lehké spočinutí) už nevzkřísí nejspíš ani ten nejšikovnější nekromant, možná není úplně špatná zpráva, že „fantastika je na veřejnosti“. Dejme Liteře šanci, protože každý začátek je těžký a první kontakt s domorodci na neprobádaném území nebývá jednoduchý. Jednoznačně kladně (a to musí uznat naprosto všichni) působí složení poroty, která přijala nabídnutou pozici a sešla se při hodnocení a výběru knih do nominací za fantastiku, neboť jména Boris Hokr, Jan Křeček a Františka Vrbenská jsou jména plně fundovaná a s fantastikou tak či onak spojená. Měla by tedy být zárukou, že nominované knihy někdo jen tak netahá z klobouku nebo nepřidal do počtu. Česká fantastika má co nabídnout a stejně jako ve světě už dávno není jen ke čtení v čekárně.

(Monika Slíva)

Pojďme se tedy podívat podrobněji, které knihy se dostaly do nominací a jak vypadá takzvaný longlist, kde najdete další doporučované knihy, jež podle poroty stojí za pozornost. Pokud si případně rozkliknete zdůvodnění hlavních nominací přímo na stránkách Litery, zjistíte, že jsou kratší než ta, která najdete zde na webu. „Jsou kratší proto, aby byla odůvodnění všech kategorií sjednoceně dlouhá,“ řekl nám k tomu Pavel Mandys, hlavní organizátor celé akce. My jsme porotce požádali přímo o jejich původní, širší hodnocení a s jejich svolením a se svolením spolku Litera vám je zde předkládáme. Máte-li zájem prostudovat všechny všechny kategorie a jejich nominace, stačí se vydat SEM.

Zdůvodnění nominací na cenu Litera za fantastiku (abecedně dle názvu)

Roman Bílek, Kristina Haidingerová (ed.): Bizarropolis
Fantastika je žánr, který velmi citlivě reaguje na změny reálného světa kolem sebe a promítá je do námětů, literární formy i motivů, s nimiž pracuje. Poměrně živě se díky tomu vyvíjí, nachází nové umělecké prostředky a vytváří aktualizující subžánry, pro příklad kyberpunk, steampunk a jeho varianty, new space opera nebo new weird fantasy. Pracuje přitom s prostředky, které si obvykle spojujeme spíše s experimentální artovou formou a poetickými platformami.
Zdálo se, že horor, jeden ze tří základních žánrů fantastiky, se dostává na okraj a stagnuje. Vzhledem k rostoucí intenzitě globálních psychosociálních traumat naopak roste jeho obliba i význam, spočívající v očistné mentální funkci. Před třiceti lety začal krystalizovat subžánr bizarní fikce (bizzaro fiction), který byl literárně definován v roce 2005; k nám však dorazil až nyní. Stylem a obsahem se do něj řadí třeba dílo Chucka Palahniuka (Strašidla, Zatracení) nebo Nulorožec Petra Stančíka. Jeho prvním oficiálně deklarovaným českým zástupcem je však až antologie třinácti povídek s přídavkem krátké prózy jednoho z duchovních otců bizarra Carltona Mellicka III.
Bizarní fikce využívá segmenty absurdity, satiry, černého humoru a grotesky spolu se surrealismem a žánrovými prvky k vytvoření textů, které jsou jak primárně zábavné, tak podivné: znepokojující, kryptické, burleskní, zcizující, leckdy děsivé a záměrně odpuzující. Charakteristické jsou pro ni podprahové asociace a metaforický vizuál, sáhne i do sféry dada či ireálna. Podvratně útočí na pohodlné, zavedené představy, proniká pod povrch skutečnosti a s chutí šokuje.
Povídky v Bizarropolis jsou vesměs psány zkušenými, renomovanými autory. V tvůrčí symbióze se propojuje fantastika se surrealismem, symbolismem, punkem, satirou, postmodernismem, magickým realismem, bezbřehou představivostí a všemi bohatými odstíny hororu. Někdy sledují jednoduchou, téměř anekdotickou linku, jindy sahají hluboko do zčeřeného podvědomí, do fantaskního důsledku rozvedou výchozí, v zásadě faktickou situaci. Využívají popkulturní narážky, necouvnou před sexem. Vysvětlují jen minimálně, tím víc staví na originální, až ztřeštěné invenci a sugestivním obrazu. Jsou mrazivé, hravé, strašidelné, svobodné; a před ničím nezaváhají, ani před naturalistickými scénami a psychedelickými momenty. Dějí se věci humorně drastické. Odkrývají témata dávná i břitce aktuální. Strach z osamění a nepochopení, ze selhání a neschopnosti se uplatnit, z tlaku moderních technologií a jejich aplikací, z imperativů postinformační komunity, z iluze ne/člověčích vztahů, ze smrti a bolesti. Každá z povídek je jiná, ale rezonují v nádherné, bizarně hororové harmonii, v záviděníhodné originalitě a na vysoké literární úrovni, s osvobozující energií umělecké i lidské katarze.

Vilma Kadlečková: Mycelium VIII – Program apokalypsy
Osmidílná sága Mycelium Vilmy Kadlečkové patří mezi nejsmělejší počiny v dějinách české fantastiky. Na první pohled zaujme rozsahem (přes 3700 stran), ale také propracovaností a komplexností fantastického fikčního světa. Unikátní vesmír, ve kterém na začátku dominuje planeta Össe ovládající myceliální technologie, obsahuje variantu Země v daleké budoucnosti a lidstva, jež je nuceno bránit se pomalu se šířícímu kulturnímu a technologickému vlivu Össeanů. Příběhová linie je založena na vztahu mezi dvěma hlavními postavami. Lucas Hildebrandt je syn významného odborníka na össeanskou kulturu, na Össe strávil jako velvyslanec několik let, než byl vyhoštěn. Což vztahu s otcem neprospělo. Psychotronik Aš~šád z planety Fomalhiwa, je v Lucasových očích možností, jak zvrátit össeanskou nadvládu, ale i on sám má mnohé plány a touhy. Jejich osudy jsou spjaty s velkými dějinnými událostmi světa Kadlečkové. Dílo žánrově osciluje mezi sci-fi a politickým thrillerem, ale zahrnuje množství úvah nad současnými tématy – mimo jiné o roli církve a náboženství v našich životech, o paradoxu výjimečnosti, která nikdy nepřichází zadarmo, nebo o odvěkém boji moci a zodpovědnosti, kterou tato moc nese.
Vilma Kadlečková stvořila milník české fantastiky, který nelze přehlédnout a který se originalitou a komplexností může měřit s nejlepšími zahraničními ságami podobného střihu.

Poznámka poroty k nominaci: Nominovat knihu Program apokalypsy, osmý svazek Mycelia, není zcela správné. Je přesnou polovinou poslední části monumentální ságy, začíná stranou 606 v polovině souvětí, jímž končí Zakázané směry, tedy předchozí svazek Mycelia. Přesto se domníváme, že nominace posledního dílu nejlépe dokládá, že porota oceňuje celou oktologii, jakkoliv upozorňujeme, že nominovanou knihu nelze číst samostatně.

Tomáš Němec: Život válečníka
Fantasy u nás byla před rokem 1989 takřka neznámá. Fascinující šířku a také hloubku tohoto žánru pak čeští čtenáři a čtenářky živelně poznávali především v 90. letech. Bez znalosti kontextu a historie se stejným nadšením hltali jak Conana od R. E. Howarda, tak příběhy Michaela Moorcocka, které přitom vznikly jako anarchisticky podvratná odpověď právě na dobrodružství slavného barbara. Vše bylo nové a fascinující; domácí autoři se zároveň pokoušeli o své vlastní fantasy a často docházelo k podivuhodným fúzím vlivů a motivů, které v určitém ohledu předznamenaly i některé zahraniční trendy jako například new weird.
Román – nebo možná lépe řečeno cyklus povídek – Tomáše Němce Život válečníka je poctou právě tomuto bouřlivému mapování říše fantazie. Jednotlivé příběhy v knize vzdávají hold všem hvězdám, které uctívaly první generace českých příznivců i autorů fantasy. Krom již výše zmíněných především Andrzeji Sapkowskému, Terrymu Pratchettovi či Davidu Gemmellovi. Život válečníka ovšem není pouze milostný dopis konkrétním dílům a autorům, ale především právě onomu pocitu úžasu a objevování, který se už pravděpodobně nikdy nebude opakovat – protože neexistuje jiný populární žánr, který by se více než půl století vyvíjel mimo náš dosah a dohled. A podobně neopakovatelný je i sám román. Jeho vznik spadá do pandemie covidu, takže přesně zapadá do čtenářských potřeb této doby a nabízí autoritou zaštítěný návrat do té nejkomfortnější čtenářské zóny. Samozřejmě ne každému, označení „old adult fantasy“ není pouze nakladatelským vtípkem, ale dalším podtržením souznění Němcovy knihy s devadesátkovým milieu a generacemi, jejichž vkus se tehdy formoval. To vše ve stylisticky vytříbeném podání a velmi často i za doprovodu odvážných formálních experimentů se čtenářskými předpoklady. Život válečníka je tak knihou, která v uplynulém roce nejlépe vystihuje hloubku vztahu mezi fanoušky, dílem a sdílenou zkušeností, která je pro fantastiku a fandom stále typická.

Longlist – cena Litera za fantastiku (dle pořadí určeného porotou)

Jakub Němeček: Na lovu kvizonů
Povídkový debut překladatele a nakladatele Jakuba Němečka vyšel jako benefiční svazek na podporu nakladatelství Gnóm! a obsahuje 11 miniatur. Přestože rozměry malá, nápady, vytříbeným stylem a tématy, která přesně komentují současné dění nebo zesměšňují žánrová klišé, patří tato knížečka k nejlepším počinům české fantastiky v roce 2022.

Sabrina Karasová: Přespávačka u slečny Broukové
Naturelem básnířka Sabrina Karasová v knize drobných až miniaturních próz představuje samotné jádro fantastiky, kdy zdánlivě všední a obvyklé můžeme nahlížet prizmatem neobyčejnosti a s pomocí fikce téměř snové najít skutečnou podstatu reality. Styl a jazyk povídek je úsporný, místy až strohý, ale závratná bohatost imaginace a jazyka vykreslí přesně každou molekulu příběhů. Dokazuje, jak blízko k sobě mají poezie a fantastika.

Lucie Vaňková: Putování leklé ryby
Lucie Vaňková se ve své prvotině pustila do zatím neprobádaných vod surrealistické a environmentální science fiction. Bez proklamací a ekohysterie, zato s ironickým vtipem, svěžími aktualizacemi, o to výrazněji působí nápadité, reálně se tvářící absurdní podobenství o bláznivé i škůdné podstatě naší současnosti.

Vilém Koubek: Smějící se bestie
Druhý případ Vincenta Krhavého je jednoznačně vítězstvím stylu nad obsahem. Koncentrovaný cynismus a nihilismus Viléma Koubka ani nepotřebuje berličky v podobě žánrových motivů a nechá své čtenáře pouze spokojeně kývat, že ano, všichni jsme smějící se bestie a jsme na to hrdí.

Kristýna Sněgoňová: Svět v bouři
Kristina Sněgoňová se úspěšně prosadila ve vodách komerčně zaměřené tzv. české akční školy, ovšem zároveň dokáže k poctivě podané zábavě přidat u jiných zástupců tohoto typu literatury nevídanou surovost a jakousi existenciální krutost. Završení její trilogie Města je toho názorným příkladem.

Zbyněk Vičar: Temná rána
Kouzelná ryba přinášející štěstí, duch, který posedne počítač a posílá úřednicím vulgární vzkazy, nebo fungující domácí věštírna. To jsou jen některé z nápadů v povídkách Zbyňka Vičara, jehož absurdní a groteskní poetiku doplňují přesné střihy. Právě práce s krátkými úseky, které dohromady tvoří mozaiku jednotlivých povídek, zdobí tuto povídkovou sbírku nejvíce.