RECENZE: Star Trek: Éra ztracených - 2311: Hadi v rozvalinách

Článek od: Petr Simcik - 02.01.2020

Hadi v rozvalinách jsou ve startrekové produkci takový exot. Zatímco třeba Novou generaci nebo Voyager, nehledě na starou dobrou partu kolem Kirka, čteme, protože chceme znovu potkávat své hrdiny, k téhle posádce nemáme a vlastně ani nebudeme mít možnost si vybudovat rozumný vztah. Nebo ano? Koho z ní známe? Zatímco na Titanu máme Troi a Rikera, na Enterprise vlastně celou starou gardu s Picardem či Kirkem v čele, tahle Enterprise-B nám nikoho takového nenabídne. Ano, pravověrný trekkie ví, že John Harriman se mihnul jako poměrně neschopný kapitán ve filmu Star Trek: Generace, ale tam jeho i posádku, ve které je třeba dcera Hikara Sulu, Demora, zastínila výměna na postu nejlepšího kapitána flotily z Kirka na Picarda. Harriman je tak dost čistě nepopsaný list, a tak se v téhle knížce musí nejen popasovat s hlavní zápletkou, ale zároveň se tak nějak rehabilitovat a ukázat, že není nezajímavou postavou, která sejde z mysli. Jestli se to podařilo, nebo ne, to je otázka, kterou nechám na vás. Za mě je to tak trochu. Harriman má svoje pozadí, přátele, chyby, ale sám o sobě je poměrně dokonalý, někdy až moc. Na druhou stranu neměl by takový pravý vesmírný dobrodruh být?

Co je na Hadech ale mnohem důležitější než posádka, je děj. Z paluby Enterprise sledujeme krizi v Beta kvadrantu, kterou nepamatujeme od Romulanské války. Koneckonců to je příběh a kniha, která je Hadům v rozvalinách asi nejpodobnější. Také tady je kniha spíš o celém kvadrantu než přímo o lodi a její posádce. Po první válce s Romulany a záchraně Klingonů před vyhynutím nemá lidstvo dobré vztahy ani s jedněmi z nich. Klingoni mají pocit, že jsou na lidech závislí a lidi je pomaličku zabíjí, což je bezectné a Romulané jsou paranoidní od přírody, takže je otázkou času, kdy něco provedou a možná si dokonce vezmou na pomoc právě Klingony. Vůbec tomu pak nepomáhá to, že oba národy jsou navíc štěpeny zevnitř svými radikály a vojenskými jestřáby. Ne že by lidstvo nikoho takového nemělo. To, že by vedla válku na dvou frontách, je pro flotilu dost nepěkná představa, a tak zbrojí a chystá se na válku. V plánu je i nový warpový pohon, který by byl potřeba jako sůl, když se transwarp ukáže jako slepá ulička. Jenže test nového warpu selže, lidstvo je obviněno z tvorby metazbraně a tady nastupuje kapitán Harriman, aby s prohnaností, šarmem a mrštností pomohl nějak zpacifikovat obě podezřívavé strany a dovedl je ke konečnému cíli, kterým není nic menšího než hojně zmiňovaná Algeronská smlouva – tedy přesně ta, kterou Picard tak rád v knihách po Nemesis porušuje.

Hadi v rozvalinách jsou svého druhu špionážním thrillerem se startrekovými prvky. Do sytosti si užijete politikaření, souboje na blastery, pěsti, ale také souboj strategických myslí a plány s velmi nízkou procentuální účinností. Až si člověk říká, jestli se na chvíli nepřesunul na palubu Millenium Falcona ve Star Wars. Davidu R. Georgovi III se povedl velmi slušný kousek, když v jedné knize vylíčil velice poutavě jednu z hlavích událostí startrekového vesmíru tak, abyste do poslední čtvrtiny vlastně nevěděli, o co jde a jak se k tomu něčemu dospěje, a zároveň využil i prostor k budování vztahu s posádkou, takže by mi vůbec nevadilo se někdy k Harrimanovi na chvíli vrátit.