KOMIKS: Technokněží - Alejandro Jodorowsky a Zoran Janjetov

Albino nemá úplně šťastný start do života. Je jako jeden ze sourozenců produktem brutálního znásilnění, které jeho matce sebralo zářnou budoucnost, a tak není divu, že není přílišným objektem mateřské lásky ani zájmu. Naštěstí - alespoň si to v tu chvíli myslí - najde útěk od reality ve světě virtuálních her a usmyslí si, že se stane technoknězem. Tvůrcem zábavy a hybatelem myšlenek lidí v celé galaxii. Studium na technokněze ale není nic pro slabé nátury. Bude muset vyvinout veškerou chytrost, obratnost a vynalézavost. Bude muset zahodit své principy, pošlapat své sny a zatratit svou duši proto, aby ve všech zkouškách přežil a technoknězem se skutečně stal. Vesmír rozhodně není přátelské místo a pokud studujete na technokněze, platí do pro vás dvojnásob, protože učení probíhá hlavně metodou pokus - omyl a omyly bývají ve 100% případů osudné.

Technokněží jsou další a nikoli poslední knihou ze světa Incalu a Metabaronů, která se k nám od nakladatelství Crew dostane, ale jsou knihou, která je zatím nejméně náročná. Nejpřímočařejší a nejpochopitelnější. Jodorowski vypráví příběh Albina, ale i jeho matky a sourozenců za pomoci velice jednoduché šablony, se kterou se každý, kdo má alespoň trochu načteno, nejednou setkal. Hrdina cestuje z místa na místo, stoupá v hierarchii a přitom překonává stále těžší a těžší překážky, většinou za pomoci lsti a chytrosti, a tak poráží nebo alespoň obchází nebezpečí. V kontrastu je pak postup jeho matky, která nastoupila cestu pomsty a veškeré její snažení motivované nenávistí a vedené silou je osudem zle odměňováno a směřováno k smíření a odpuštění metodou cukru a biče. Stejně jako tomu bylo u Metabaronů, i tady jde vlastně o retrospektivu, jen zde ji vypráví hrdinovo starší já a postupně se blíží současnosti a objasňuje motivaci svého současného chování. Struktura příběhu je ale na rozdíl od Metabaronů řádově jednodušší a prakticky směřujeme bez odboček k cíli. Pokud by se mě tedy někdo zeptal na "lehčího" Jodorowského, s klidem bych mu doporučil právě Technokněží. Jsou sice plní novotvarů, ale tomu se u Jodorowského nevyhnete nikde. 

Na uměleckou vizuální stránku Technokněžích jsem si musel nějakou dobu zvykat. Ne že by byla nějaká netradiční, ba naopak, jde o propracovanou detailní kresbu, která je pastvou pro oko. Jen ty charaktery mi dlouho přišly tak nějak plastové, statické a bez emocí. I v akčních scénách jsem Zoranu Janjetovi ten pohyb a vypjaté emoce nevěřil. Naštěstí jde opravdu jen o zvyk a od určité chvíle jsem s kresbou neměl nejmenší problém. Ba naopak, některé technické části příběhu, sny nebo virtuální realita jsou prokreslené opravdu výborně. Za tenhle můj pocit může podle mě naprostá absence vrásek u většiny postav v kombinaci s hodně plynulými barevnými přechody v colloringu obličeje. 

Technokněží si určitě zaslouží místo na poličce kteréhokoli hard-scifisty inklinujícího zároveň ke komiksu. Ti zkušení je budou možná hodnotit slaběji, ale určitě je neurazí. Ti, kteří naopak od Jodorovského nic nečetli, mají jedinečnou příležitost naskočit do jeho komiksů v tom nejméně náročném kuse bez obav, že by jim chyběla znalost světa a užít si ho naplno. 

Technokněží (Les technoperes)

Autor: Alejandro Jodorowsky a Zoran Janjetov 
Nakladatel:Crew
Překlad:Richard Podaný  
Vazba:brožovaná
Stran: 408  
Rozměry:19,1 × 26 cm
Rok vydání:2017
Cena: 999Kč