Putování za magickými tvory 3: Jednorožec (řec. Monokéros, lat. Unicornis)

Článek od: Petra Elen Mand... - 04.12.2016

Jednorožec je tvor, kterého ani není třeba představovat. Krásný, bílý, ušlechtilý tvor, jehož krev sosal lord Voldemort, aby mu dala životní sílu. Jednorožci jsou popisování jako zosobnění nevinnosti, čistoty, lásky... Cynikové je naopak popisují jako křížence mezi narvalem a koněm. Vydejme se v dnešním článku po stopách tohoto záhadného zvířete a zkusme přijít na to, odkud přišel a kde se skrývá.

Zdroj

Scamander Mlok se ve své knize Fantastická zvířata a kde je najít, zmiňuje o jednorožcích jen velmi stručně. Podle něj se vyskytují v severní Evropě. Hříbata popisuje jako zlatá při narození, těsně před dospělostí stříbrná. V dospělosti má jednorožec výlučně bílou barvu. Pokud však ve světě Harryho Pottera žijí v severní Evropě, vzdálili se své domovině opravdu hodně nebo že by pan Mlok znal narvaly?

Ktésias z Knidu (5. /4. st. př. n. l.) a antický jednorožec

Ktésiovi se dostalo klasického řeckého vzdělání v oboru lékaře. Z neznámých důvodů v dospělosti uprchl do Persie, kde se stal lékařem samotného perského krále Artaxerxése II. Psal dějiny Persie, ale také knihu o Indii. Právě on je autorem prvního popisu jednorožce. Hovoří o něm jako o tvorovi pocházejícím z Indie, údajně velikosti osla s tmavě ryšavou hlavou, bílým tělem a jasně modrýma očima. Z prostřed čela mu měl vyrůstat tříbarevný roh.

Ve středověkých nákresech se indický jednorožec podobá spíše koze než oslu či koni

(zdroj)

Obecně je dnes původ jednorožců spojován s Indii. Na druhou stranu Hérodotos tvrdil, že podobná stvoření (bez rohu) žila i v Etiopii. Spíše než jednorožec je však předlohou druh osla onager. Tito osli žili v oblasti od Palestiny po poušť Goby a také v Etiopii. Snad v samotné dnešní Indii žil druh, který již vyhynul a zbarvením se podobal popisu jednorožce podle Ktésia, ale to už jsou dnes pouhé domněnky bez faktických důkazů. Další popisy jednorožce máme například od Plinia staršího (23 – 79), kdy se jednorožec pyšní hlavou jelena, kančím ocasem a metr dlouhým rohem. Tento popis bývá historiky spojován s Nosorožcem indickým.

Qilin, čínský jednorožec

Stejně jako tomu bylo u fénixe, tak i v čínské mytologii najdeme tvora podobného evropskému jednorožci. Qillin je obdobně jaké fénix spojníkem ženského a mužského principu. Podle popisu má jeden roh uprostřed čela, žluté břicho, barevný hřbet, oháňku jaka, kopyta koně a tělo jelena. Jeho mírumilovnost a laskavost se projevuje například faktem, že je býložravec a nikdy nejí dosud živou vegetaci.

Poprvé se v čínské mytologii objevuje v legendě Huangdi (2697 př. n. l.) a průběžně v dalších stoletích se s ním můžeme setkat jako s tvorem upomínajícího na důležitost přírody (přírodních zákonů). Byl mementem panovníkům, kteří tyto zákony opomíjeli.

Roku 1414 byla poprvé do Číny dovezena žirafa, která byla lidu včetně panovníka prezentována jako qilin. Panovník Yongle to sice odmítl, nicméně dodnes mají sochy dva parůžky, podobné žirafím. Za zmínku jistě stojí i fakt, že japonsky se žirafa řekne „kirin“.

Socha qilina v Letním paláci v Beijingu

(zdroj)

Jednorožec ve středověku a renesanci jako nejžádanější kořist

Středověk ucelil představu o jednorožci jako bílém ušlechtilém koni s dlouhým rohem uprostřed čela. Stal se oficiálním znakem síly, moci a čistoty. Křesťanská církev ho uznala za reálné zvíře a byl začleněn do umělecké symboliky. Jednorožec se vyskytuje v mnoha příbězích a dostává se i do líčení hrdinských skutků. Svým rohem dokázal vyčistit zkaženou vodu od jedů a byl ochráncem nevinných dívek, které se ho jediné mohly dotknout.

Domenichino, Panna s jednorožcem, r. 1602

(Zdroj)

Právě proto se také stal jedním z nejžádanějších tvorů. Roh z jednorožce měl nesmírnou hodnotu, protože dokázal podle pověstí vyléčit jakoukoli nemoc. Kvalitní apotéky se poznaly podle jednorožčího rohu nad vchodem a i jejich název musel obsahovat toto zvíře, pokud se měly stát vyhledávanými. Bohužel na tuto touhu po rohu jednorožce doplatili nejvíce narvalové. Narval jednorohý bývá lidově nazýván mořský jednorožec. Byť žije v severních mořích, dostaly se narvalí rohy (prodloužený zub) do mnohých evropských lékáren. Jednorožcům tento zájem lidí neublížil, ba naopak, posílil jejich postavení v lidové slovesnosti a příbězích. Zato narvalové tvrdě zaplatili a na jejich identitu se při pohledu na narvalí kel téměř zapomíná. Lovecké výpravy za jednorožci skončily až v 18. století. Zřejmě lidem konečně došlo, že přes různé zkazky tohoto tvora nikdo nikdy na vlastní oči neviděl.