RECENZE: Ingela Korsellová - Äsa Larssonová, Pax - Neviditelný zloděj

Článek od: Petr Simcik - 01.06.2016

Vigo a Alrik už se v našich knihovnách, případně knihovnách našich dětí poměrně zabydleli a v posledním díle konečně trochu přitlačili na pilu. Dívka ze záhrobí byla opravdu strašidelná a i když se nikde neukázala ani kapka krve a nikdo nezemřel, na mnoha dětských dušičkách to určitě zanechalo alespoň krátkodobé následky.

V tomhle směru je dobrá zpráva, že Neviditelný zloděj zas trouchu zvolní a i když má svůj příběh, je to spíš vysvětlující kniha, která graduje celkový příběh a vede hrdiny tam, kde je autorky chtějí mít.

Nemagická linka příběhu zase vystrčí své růžky a kluky dožene jejich jistě nezasloužená pověst. Ono je totiž velice snadné hodit jakýkoli průšvih na dva teenagery v pěstouské péči, o kterých se všeobecně ví, že jsou problémoví. Zvášť když tu pověst živí místní učitel (proti němuž je Severus Snape veselý a kamarádský společník Harryho Pottera) a jeho synek. V Mariefredu se totiž ztratilo pár věcí a učitel Thomas se na to konto rozhodne obvinit a ukřižovat před celým městem Alrika. Prostě proto, že se mu chce a dřívější Alrikův odchod z hodiny mu dá do rukou pomyslnou hůl.

Ale nerad bych vyvolal pocit, že v magické části světa, o které běžní obyvatelé nemají potuchy, se nic neděje. Naopak. Běhá tu jakýsi tvor, který by měl podle magické knihovny mít podobu malého chundelatého zvířátka, ale z neznámých důvodů se vyvinul ve vraždící bestii, která je schopná pozřít klidně i člověka. A ještě taková maličkost ztěžuje klukům práci - skoro ho nejde zabít. K tomu tu máme černou čarodějnici a také neznámou dívku s dredy, Iris o nichž nevíme zhola nic. Dokonce ani to, jestli jsou nebo nejsou tatáž osoba. Vlastně je toho na jeden díl poměrně dost.

Celkově je Pax 4 klidnější a méně (nebo možná jinak) strašidelný, než předchozí díl. Děje se v něm spoustu věcí, které jistě budou mít dohru v dalším svazku, nebo dokonce svazcích a už jen proto je důležité si ho přečíst. Naskočit do série čtvrtým dílem, nebo ho číst samostatně, ale už moc nejde. (Což je u sérií asi jasné, ale třeba předchozí dva díly “téměř” bez úvodu číst šly.) Vše je rozjeto, i když pomalu ale zato jistě. Charaktery jsou stanoveny a už se počítá s tím, že čtenář ví o co jde. Krom toho každý z dílů má otevřený konec a Neviditelný zloděj nejen, že není výjimkou, ale končí jedním z největších cliffhangerů jaký jsem v knize zatím zažil. (Nepočítám-li Martinovu Hru o trůny.) Proto není bez zajímavosti že následující díl - Sluhové zla už je také na pultech, takže nebudete muset čekat měsíce na vyřešení.

Jako už tradičně musím pochvlálit Henrika Jonssona, od kterého bych určitě rád viděl nějaký fantasy, scifi, nebo hororový komiks. Jeho panely ilustrující děj, hojně rozeseté po knize jsou určitě jením z důvodů, proč Pax vyčnívá z řady a má na severu a snad i u nás takový úspěch.

Jsou krásně syrové a přitom detailní a každý z nich by se dal v klidu zvětšit a umístit na zeď pokoje (Ve kterém ale pak už nikdo nebude chtít spát.).

Pax si jako série drží vysokou kvalitu, děj který je jednoduchý, srozumitelný mládeži a starším dětem, hororovou atmosféru bez zbytečných gore efektů a přitom nejde o žádnou primitivní slátaninu. Vše má v ději své místo a pokud si po dětech, nebo před nimi přečte knihu i rodič, určitě se nebude nudit.