RECENZE: Jan Dobiáš, Neočekávané dýchánky

Bylo, nebylo. Za devatero strašidelnými hrady a devatero temnými zámky v jisté podzemní noře bydlel jeden opravář hvězd. Nebo koblih. Nebo Cthulhu junior. Nebooo... V ohňostroji nápadů patnácti povídek Jana Dobiáše můžete potkat ledasjakého starého dobrého známého. A pár mladých špatných cizinců navrch. Jen pro nudu v autorově druhé sbírce povídek jaksi nezbylo místo ani na stání.

Deset let od vydání sbírky Po dračím ohni představují Neočekávané dýchánky jasněji vykrystalizovaného autora s utříbeným stylem. Jan Dobiáš nebere vážně literární ikony ani sám sebe a při čtení není těžké si představit, jak se autor přívětivě usmívá bušíc do klávesnice. Pohádkové ladění příběhů nepřeje naturalismu a – ruku na piky – pollockovské šplíchance krve ani vyhřeznutá slepá střeva nikomu chybět nebudou. I násilí se na stránkách děje pratchettovsky decentně. Autor s chutí popohání děj bičem dialogů a rozhodně nebrzdí, řečeno s klasikem, popisem trávy rostoucí podél cesty, kterou hrdinové už třetí den kráčejí.

Tematicky se Neočekávané dýchánky kloní k nevážným anekdotám z předchozí sbírky a převyprávěním klasických pohádek (nebo chcete-li balit inteleguánky, klidně jim nad panákem tuzemáku tvrďte, že je to sbírka plná dekonstrukcí archetypálních vyprávění). Na jednu stranu dokáže Dobiáš pobavit i rozesmát odkazy na klasickou literaturu – rozumějte Tolkien, Lovecraft a další –, na stranu druhou ale nejsilněji působí či v případě sborníku Po dračím ohni působily příběhy hrající na vážnou notu. A mezi ty se tentokrát dají zařadit jen špičkový melancholický Neočekávaný dýchánek nebo nápaditý Pramen života. Zejména prvně zmíněná povídka rozdrnčí tam někde v hlubinách struny pnoucí se lidskou duší. Nepostrádá vtip a spád ostatních příběhů, ale má, odpusťte citaci dalšího klasika, něco víc.

Pohádkové téma si spisovatel přebírá po svém a zahrává si nejen se čtenářem, ale také s četnými aluzemi. Druhým vrcholem sbírky se tak stává Ples příšer, kde to vře společenským životem strašidel a nekončícím gejzírem slovního humoru. Stylem se drží povídka kdesi v pohraničí mezi Bradburyho Z prachu zrození a náhodným výběrem z Pratchetta. A jestli tohle není poklona, tak už nemám bez bolesti zad co vymyslet. Podobně zábavně představuje čarovný svět, do nějž se vstupuje skrz bránu jménem Bylo, nebylo, také Padesát odstínů tygří srsti nebo miniaturky Koblih a Zasadil dědek dýni.

Jako každá sbírka povídek mají rovněž Neočekávané dýchánky slabší místa, ale všechny příběhy by nakonec v římské literární aréně dostaly palec vzhůru. Což tehdy kupodivu nemělo nic společného s tím čoklem vystřeleným do vesmíru. Většina povídek patří do kategorie „nezačínejte číst před jízdou, pokud vám bývá z knížek v autě blujno“, protože jsou holt chytlavé.

Paradoxně největší vývoj od souboru Po dračím ohni spočívá v knižní kosmetice ze strany redakce. Potěší okulibé vnitřní ilustrace a obálka vyloženě přivábí zrak. A možná o obsahu řekne mnohem více než anotace, neboť jen zřídka se podaří výtvarníkovi přenést na papír tolik z ducha díla. Samotné příběhy o něco málo překonávají laťku nastavenou předchozím sborníkem, za což vděčí krom jiného také většímu rozsahu. Nastavený trend míří správným směrem, takže na další sbírku příběhů z pera Jana Dobiáše se mohou čtenáři jen těšit. A nemuselo by to ani trvat deset let.

Povídky

Neočekávaný dýchánek
Nová Gotika
Pramen života
Zasadil dědek dýni
Křik harpyje
Koblih
Čím budu, až vyrostu
Padesát odstínů tygří srsti
Autobiografie průvanu z chodeb sídla pánů zla
Přadlena osudu
Zítra bude válka
Změna vedení
Cihla, malta… Taška pálená
Nebe a hvězdy
Ples příšer

Jan Dobiáš, Neočekávané dýchánky

Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Jana Maffet Šouflová
Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová
Redakce: Michael Bronec
Počet stran: 370
Provedení: brožovaná
Cena: 250 Kč