RECENZE: S. T. Joshi (ed.) – Černá křídla Cthulhu 2

 

 

Je tomu rok, měsíc a nějaké ty drobné, kdy uzrál čas a u nás po dlouhé době vyšla antologie lovecraftovského hororu. Černá křídla Cthulhu nebyla vůbec špatná. Vlastně byla velice slušná, až skvělá. A očividně se setkala u českých čtenářů s úspěchem, protože na konci minulého roku jim Laser-books pořídil mladší sestřičku s pořadovým číslem 2. Jenže znáte to: občas s ubývajícím materiálem klesá kvalita. I tady? Vzhledem k tomu, jak je Lovecraft oblíben mezi současnými autory a kolik materiálu je k dispozici, poklesu kvality bych se předem rozhodně nelekal. Každopádně i skutečnost mi dává za pravdu. Je stále odkud brát, a tak už předem prozradím, že jsou Černá křídla Cthulhu 2 opět plná kvalitního čtiva, což mě nutí parafrázovat text jedné české písně "Lovecraft neumřel, Lovecraft trvá", protože jak to tak vypadá – Lovecraft je hlavně stav mysli. 

 

To se koneckonců potvrzuje hned v první povídce. Když se smrtí probudím není příliš originální, ale dobře řemeslně zvládnutá povídka pracující s motivem tajemného cizince s mírnou amnézií a nevypočitatelným chováním, které ale, jak se později ukáže, má racionální základ a ústí do klasického lovecraftovského závěru. 

 

Budu to brát drobet na přeskáčku, protože ač jsou všechny povídky nových Křídel minimálně dobré, některé vás prostě osloví více než jiné. Mezi ty, které jsem je takříkajíc vypustil druhým okem ven, patří Výhled, s realitní tematikou, Jiřiny, Vyvolený, Král Kočičího močálu či Wilcoxův odkaz. Nechápejte to špatně, jsou to dobré texty, a pokud si je přečtete, zjistíte, že nová Křídla dělí povídky mezi dobré a lepší, což je u antologie nejlepší varianta. Na rozdíl od prvního dílu jsem totiž ani u jedné povídky nezaváhal zda ji dočítat. Snad nejblíže k tomu má Výhled, který trpí nelogičností chování postav, ale masivně to dohání atmosférou. 

 

Velký rozdíl mezi první a druhou knihou je také v tématech povídek v návaznosti na Lovecraftovo dílo. První křídla se drtivě zaměřovala na Cthulhu a jiná chapadlovitá božstva. Samozřejmě že ne vždy, podivnosti, ghůlové a jiná havěť také sehráli svou roli. V druhých Křídlech jdou autoři širší cestou. Ve spektru témat uvízly tajemné předměty z kosmu (Rozkvět), máme tu i Psa (Psova vyvolená), Šepot v temnotách s tvory Mi-Go (Mrtvá média) nebo Dagona v A moře vydalo své mrtvé a Hory šílenství (Prázdná tvář). A jako v první knize, i skrze tuto k vám dorazí sám Lovecraft v povídce Usouvztažněná bezobsažnost, tentokrát v čistě technologické podobě. Ve většině zmíněných případů se jedná o lehkou inspiraci a v některých i o navázání a rozšíření původních nápadů.

 

Usouvztažněná bezobsažnost mě zaujala, ač jindy povídky, ve kterých vystupuje sám mrtvý (?) autor příliš nemusím. Trochu mi připomněla Korespondenci Camerona Thaddea Nashe, spíše pocitově, nikoli dějem. Narozdíl od ní, tady je v centru dění sám Lovecraft, komunikuje s vámi a skrze fabulaci z jeho textů čtenáři ventiluje své, někdy nepříjemné názory, které můžeme a nemusíme omlouvat kontextem doby. 

 

Psova vyvolená je další věc, která mi uvízla ze nehty, ale trvalo jí to opravdu dlouho. Až po čtvrtém přečtení jsem téhle povídce přišel na chuť a zjistil, že na to, abyste ji pochopili a obsáhli a aby vás zaujala, prostě potřebujete hrobové ticho, klid a soustředění. Sledujete zde totiž několik období života hlavní hrdinky, která se prolínají v jednom textu a nejsou nijak ohraničená. Občas jsem si přpadal jako v legendární Nerudově recenzi "S vraným koněm do Vraného". Po nastolení správných podmínek je ale Psova vyvolená (která se místy prolíná s Pickmanovou modelkou?) asi nejlepší text knihy a Caitlin R. Kiernanová si může udělat další zářez jakožto úpěšná pokračovatelka Mistra. 

 

Pokud by se vám zachtělo něčeho jiného, odlišného, jsou tu Konkurz a Vyvolený, dvě povídky z moderního, filmového, resp. conového prostředí. Zvláště druhá z nich mixuje moderní prostředí a staré tajemné postavy a nutí k zamyšlení s jemným úsměvem na tváři.

 

Celkově se nám tu sešlo osmnáct nových kvalitních povídek, které zaručeně neudělají ostudu jak svým autorům, tak jejich vzoru, a jestli to takhle půjde dál... nezbývá než se těšit a přát si, abychom mohli držet v prosinci v ruce třetí díl. 

 

Snad jen jedno musím vytknout (a to, jaká je to blbost, svědčí o kvalitě knihy) – na přebalu je titul orámován prázdným rámečkem, kdežto první díl jej měl normálně vyplněný hlavním motivem. V knihovně je to strašně rušivé...:)