Když se řekne Star Wars...01

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, troufáme si říct, že se blíží pravděpodobně nejočekávanější filmová událost roku. Minimálně pro sci-fistický svět tomu tak jistě bude. Vždyť do kin se po deseti letech a několika měsících vrací Star Wars. Což samo o sobě zní tak trochu jako sci-fi, jelikož to po třetí epizodě vypadalo, že už se dašího výletu do jedné Předaleké galaxie nikdy nedočkáme. Ale jak sami víte, dneska je všechno jinak a už v noci ze středy na čtvrtek vtrhne do kin dlouhou očekávaná sedmá epizoda - Síla se probouzí. A v ní, ač by se to taky před pár lety zdálo nemožné, se na scénu vrací rebel Han Solo, Leia (která titul princezny vyměnila za titul generála) a s nimi i další oblíbení hrdinové. Všichni doufáme, že se tenhle comeback povede a že se budeme moct v klidu těšit, co s osmičkou provede Rian Johnson. Ale to je hudba budoucnosti. 

Dlouho jsme přemýšleli, jak bycho vzdali hold této slavné sérii. Nechtěli jsem lovit informace o nadcházejícím díle, abychom něco případně neprovalili. Ani jsme se nerozhodli jít cestou recapů starších dilů. Nakonec přišla Monika Slíva s nápadem, aby se každý z redaktorů vyjádřil, jaký je jeho vztah ke Star Wars. A nyní vám je postupně předkládáme. 

Takže...

Když se řekne Star Wars...

Star Wars, nebo chcete-li hezky česky Hvězdné války. Kdo by to slovní spojení neznal? Dokonce i "normální" obyvatelstvo této planety, jinak nedotčené fantasmagorickým šílením scifistů po všech cestách do nekonečna a ještě dál, většinou ví, co znamená. Asi už nikdo nikdy nespočítá, kolikrát byl celý příběh napodoben, přímo vykraden či parodován. Určitě existují další filmy či seriály, které jsou stejně dobře promyšlené. Možná lepší. Ovšem Hvězdné války jsou jen jedny. Vlastně ne. Za těch téměř čtyřicet let (no ano! První film byl uveden do kin v roce 1977, což znamená, že za dva roky mu bude čtyřicet) se původní trilogie úctyhodně rozrostla o nové seriálové a knižní linie a za pár týdnů se dozvíme, jestli i nejnovější, v pořadí sedmý filmový bratříček bude důstojným pokračovatelem.

Na SW prostě musíte mít názor. Pokud jste fandou fantastiky, nemůžete se jen tak tvářit, že to jde mimo vás. Možná máte raději Star Trek nebo Star Gate... ale neříkejte, že jste nikdy neviděli ani jeden film, že nevíte kdo je Darth Vader, mistr Yoda nebo co je Hvězda smrti. Asi jako kdyby milovník detektivek nikdy nečetl žádnou Agathu Christie. Pche! Neříkám, že se vám musí líbit. Taky je klidně můžete nesnášet - třeba právě proto, že je to tak profláknutá záležitost, které rozumí každý, kdo viděl pár minut filmu v televizi.

Mně například hrozně baví ten zmatek kolem číslování epizod a jak nováčci nechápou, proč mají koukat nejdřív na čtvrtý dí. l:-) K tomu se váže moje vlastní zmatená vzpomínka, když jsem poprvé viděla Epozidu IV v letním kině v Berouně. Bylo mi náct, po revoluci to byl hit, který se sem hrnul ze západu, jako spousta dalších, do té doby zapovězených věcí a bylo nezbytné to vidět. Narozdíl od Vinnetoua jsem ovšem věděla o tomhle vesmíru jedno velké... nic a šla do neznáma s odhodláním hodným dobyvatele cizích světů. A trvalo ještě hezkých pár let, než jsem si všechno dala dohromady a začala vnímat celek. Mezitím přišly jiné vesmíry, se kterými si rozumím i líp, ale SW je pro mě srdcovka, nejspíš pro ty okolnosti seznámení, kdo ví.

A protože jsem ženská zvědavá, zeptala jsem se i u nás v redakci, co pro mé souvěrce v redaktorské zbrani znamená, když se řekne Star Wars...

- Monika Slíva

Když se řekne Star Wars, vybavím si, jak mě tatínek vždycky posadil k televizi, když běžely. Vzdělávání už od raného mládí musí být. Takže ke mně obě trilogie neodmyslitelně patří. Vím, že stojím proti davu, když řeknu, že mám nejradši Skrytou hrozbu, ale na závody kluzáků mi prostě nikdo nesáhne.

Na nové Star Wars se těším, i když nevýskám s pěnou u huby jako někteří fanoušci. Doufám, že se nová éra rozjede správným směrem a nebude zastavěná jen hromadou CGI. Chci nějaký super děj, a jestli ho nedostanu, budu se vztekat na internetu.

- Tereza Kadečková

Když mi bylo osm, strýc mě vzal do kina na film, který si absolutně nepamatuju. Ale vůbec. Hvězdné války se mě pořádně dotkly až v deseti, když Česká televize vysílala celou původní trilogii a první díl trilogie nové. A ejhle, ten film už jsem někde viděl. Vždyť jsem na něm byl v kině. Klony jsem taky viděl na velkém plátně a pamatuju se, že se mi příšerně hnusily a až na Jango Fetta a milionté salto mistra Yody je nemůžu vystát. I poslední, třetí film jsem viděl v kině. Měl jsem z něj noční můry, protože Anakin vraždil děti. Ale až po tomhle posledním filmu jsem si uvědomil, jak je to celé dohromady neskutečně boží!

Knížky mě minuly úplně. Ke komiksům jsem se taky nějak moc nedostal. Her jsem pár hrál, ale pod kůži mi úplně nevlezly. Seriál Clone Wars měl pár hezkých momentů, ale celkový dojem byl takový "... meh...". Pro mě osobně jsou nejlepší Star Wars ty, které zparodovaly seriály jako Family Guy a Robot Chicken. Nedávno jsme se o tom bavili se spolužáky. I přesto, že byly SW docela slušným zlomkem našeho pubertálního života, teď už jsme v tom stavu, kdy je nám to šílenství kolem vlastně tak nějak ukradené. Jasně, člověk má pár triček s Vaderem, tón SMSky je R2-D2, občas si všimneme, že někdo má náušnice se znakem rebélie, ale už nejsme v té fázi, kdybychom ukončovali přátelství, protože někdo nemá rád Války. Na nový film se někdo těší, někdo jej bojkotuje už jen na základě pár minut z trailerů a nového designu meče, ale universum Star Wars už pro mě neobsahuje ten hype, co jsem zažíval před deseti, patnácti lety. Svým dětem filmy pustím a udělám vše v mých silách, aby se jim to líbilo, ale nevyženu je z baráku, pokud mi řeknou, že je to blbost. Budou totiž mít tak trochu pravdu.

- David Hálek

Vzpomínám si na ona dvě slova, která na mě už od mých sedmi let vždy vyhrknul můj bratr, když jsem se ho zeptal, na jaký film se mám podívat. "STAR WARS, proboha." Trvalo sice dlouhou dobu, než mě přesvědčil, ale nakonec jsem opravdu vytáhl ze skříně zaprášené DVD, sednul si před televizi a mlčky očekával, co to vlastně uvidím. Protože jsem však neměl o zpřeházeném číslování ani ponětí, začal jsem hezky od nechvalně známé Epizody I - Skryté hrozby. Vydržel jsem třicet minut a další, co si pamatuji, bylo zmatené probouzení v křesle. Na poprvé to tedy nevyšlo.

Na druhý pokus už se mi poštěstilo víc. Bratr mi pustil za jeden večer celou původní trilogii a pečlivě hlídal, abych neusnul - tentokrát jsem ovšem neměl důvod. Han Solo, Darth Vader a později i mistrovský mistr Yoda mě drželi v tom nejbdělejším možném stavu a konečně jsem pochopil, že Star Wars nemusí být jen ukolébavka. Teď o nich mluvím jen  v dobrém a často dokonce zmíním spojení "kult všech kultů". Pokud to ale jde, potichu dodám, že Skrytou hrozbu řadím tak trochu stranou.

A co se týče nadcházejícího dílu - ano, pevně v J. J. Abramse věřím, a až v prosinci zalezu do temného kinosálu, laťka očekávání rozhodně nebude nastavena nízko.

- Jáchym Šidlák