RECENZE: Ingela Korsellová, Åsa Larssonová: PAX 2, Grim přízrak

V Mariefredu se pořád něco děje a rozhodně to není nic příjemného, zvlášť pro Vigga a Alrika. Jako by nestačilo, že jejich matka chlastá a vykašlala se na ně, že je na ně nahlíženo jako na dva sociální případy a tak je s nimi i jednáno, bez ohledu na pěstouny Anderse a Lailu, kteří se jim ze všech sil snaží vytvořit fungující domov. Jako by toho ti dva neměli dost, ještě mají na bedrech starost o jakousi tajemnou podzemní knihovnu, kterou vedou dva staříci Astrid a Magnar, a které momentálně hrozí další nebezpečí. 

 

Ano je to tak, sociální drama s prvky fantasy a hororu pro děti pokračuje druhým dílem, který je ve všech ohledech lepší než ten první i přes to, že stále trochu trpí jistými deus ex machina zvraty. Ty by jistě šly vyřešit jinak, méně krkolomně a okatě, ale chtělo by to větší rozsah a upřímně, děti, i ty starší, jsou na to o dost méně háklivé, než dospělí recenzenti. 

 

Viggo a Alrik jsou dva pubertální, nevyrovnaní hoši se sklony k agresivitě a k vymetání všech možných průšvihových situací. Zkrátka jsou jako polovina kluků v jejich věku. Jsou poměrně uvěřitelní a ztotožnitelní, což se počítá a to i pro mě jako rodiče. Je pravda, že si člověk na tu novou dětskou literaturu musí zvykat. Vše je tak nějak více dospělé. Víc otevřené. Žádné Boříkovy patálie nečekejte, tohle je realita. Tvrdej život. V druhé knize navíc ve všech směrech přituhuje. Simon, jejich třídní nepřítel a učitelův synek v jednom, nenechá Vigga a Alrika ani na chvíli na pokoji a nezastaví se před žádnou křivárnou - takový Malfoy z Harryho Pottera je proti němu příjemný, vstřícný a kamarádský společník. Na scéně se objevuje Damír, podezřelý motorkář (už jen tím, že čte), nehledě na to, že vypadá tak trochu jako zvíře, a také Magnarův a Astridin bratr Henry Nazdárek, jemuž očividně trochu šplouchá na maják. Zároveň se ukáže být velmi užitečným, protože dokáže sehnat prakticky cokoli od hřebíku po ponorku. Jo a jen tak mimochodem,  kdyby někomu výchozí kulisy nestačily pro navození depresivně dobrodružné nálady, se po okolí potuluje vraždící přízrak. 

 

Pax 2 je cekově propracovanější než jednička. Klade větší důraz na příběh, brousí charaktery a mnohem lépe se čte. Možná proto Host vydal oba díly naráz - jako jedna kniha by to dohromady fungovalo skvěle. Představování už máme za sebou, na poněkud problematické hlavní hrdiny už jsme si zvykli, oni na svou roli ve světě už také a teď už bude jenom akce, a pokud bude v dalších dílech taková (nebo lepší) jako v Grim přízraku, nebudu si na nic stěžovat. 

 

Krom pozitivního posunu v textové části mi to nedá, nepochválit kresbu. Henrik Jonsson odvedl opět nádhernou práci. Možná ještě lepší, právě proto, že je co kreslit. Grim je opravdu nehezká potvora, Damír je krutopřísnej týpek, Simon je od pohledu ***** a ****, ale i ostatní se ilustračně moc povedli. Krom toho z tahů čiší trocha té severskosti. Jako by všichni měli o trochu více vrásek, než mají mít, což k místy temnějšímu stylu knihy nádherně pasuje. 

 

Pokud jsem u Paxu jedničky váhal, a váhal bych i po delší době, v jednom celku s dvojkou to vidím jako jasnou volbu pro dvanácti a víceleté čtenáře. Osobně sice čtu tuhle sortu knih i dceři, které je 9, ale Pax jsem vynechal. Je dobrý, ale i trochu dospělý a tvrdý a určený dětem, které se v Alrikovi a Vigovi už tak trochu vidí.