NÁVOD: Dornier 335 „Pfeil“

Dornier 335 „Pfeil“

Dnes se seznámíme s dalším německým projektem, který konec války zastihl uprostřed realizace – ve stádiu pokusné série. V naší realitě prototyp Dornieru 335 vzlétl v roce 1943, protože projektové a vývojové práce v roce 1940 pozastavil Göring. Celá řada problémů při vývoji proudových strojů a rostoucí vzdušná převaha spojenců si ale vynutila pokračování vývoje slibných projektů, založených na klasických motorech. Do-335 sliboval vysoké výkony při použití klasických technologií a nabízel několik způsobů využití – těžký stíhač, stíhací bombardér, rychlý průzkumný stroj, noční stíhačka. Netradiční koncepce s tandemovým uspořádáním motorů měla velký vývojový potenciál a navíc umožňovala do budoucna úpravu na proudový pohon.

V realitě světa Drnkových „Žab v mlíku“ byla v polovině roku 1942 hotová první předsérie 10 kusů.  Zavádění proudových strojů nešlo nijak hladce a nové výkonné stroje na bázi klasických technologií byly stále potřebné. Mimo jiné i proto, že proudové motory byly velmi „žíznivé“ a jako nová technologie poněkud problematické pro obsluhu, navyklou na běžné pohonné jednotky. Velení německého letectva tudíž považovalo za moudré mít vedle ultramoderních strojů nové koncepce ještě v záloze klasiku, která za novými technologiemi výkonově příliš nezaostávala a podržela si některé výhody starších technologií. Válka s Rusy ale vývoji nových strojů příliš nepřála a tak byly v polovině roku 1942 z bezpečnostních důvodů přelétnuty na naše území.

 Exotické stroje s minimem servisního vybavení posloužily tedy nejprve k výzkumným účelům. Jako krytí mise posloužilo jejich přidělení k Četnickým leteckým hlídkám, u kterých často sloužily stroje, o které armáda příliš nestála. Vedle výzkumných účelů posloužily Dorniery jako rychlé kurýrní stroje pro přepravu objemnějších tajných dokumentů po Malé Dohodě. Díky vysoké rychlosti, slušnému doletu a možnosti instalace různých zařízení do pumovnice ale našly primární využití jako průzkumné/špionážní stroje na hranicích Malé Dohody a SSSR. Po skončení bezprostředního ohrožení se stroje někdy začátkem roku 1943 vrátily k původnímu majiteli, kde pokračoval jejich další vývoj.

Dnešní model je rychlá klasika pro začátečníky. Je postavený z rychlostavebnice firmy Hobbyboss v zásadě bez jakýchkoliv úprav. Jediné, co je potřeba a návod to neřeší – musíte hned na začátku stavby do přídě dostat nějakou zátěž, aby stroj nestál na ocasu. Iniciativě se v tomto meze nekladou. Po této úpravě předbarvíme interiéry, podvozkové šachty a drobné díly (většinou RLM 02, RLM 66, kov, černá a podobně). Pak sestavíme stroj víceméně podle návodu. Pozor! Zadní vrtule je jen nasazovací, takže nakonec skončila přilepená na pevno. Kamufláž je možno použít buďto původní – německou, nebo stroj upravit do podoby ČLH (Četnické letecké hlídky, bezpečnostní letectvo). Stroje ČLH tradičně nosily zbarvení specifickým zeleným odstínem (takzvaná „četnická oliva“, pod názvem „četnická zelená“ ji vyrábí Agama) na všech plochách a s červenofialovými doplňky na náběžných hranách křídel, ocasu a na přídi trupu. Obtiskovou sadu (znaky a imatrikulaci) jsem použil ze stavebnice Avie B-534 od RS model. Je fotograficky doloženo, že u ČLH mělo stejné označení několik strojů po sobě a někdy i dvojice různých typů současně (!), takže není třeba dělat složité úpravy. Při nanášení obtisků doporučuji použít „obtiskové chemie“ – nápisy jsou dosti rozměrné a jen s použitím horké vody by si nemusely náležitě „sednout“. Po přelakování, případně ještě lehkém napatinování získáme do sbírky impozantní a notně nezvyklý stroj.

Rychlostavebnici lze taktéž upravit na celou řadu projektovaných variant s proudovým či kombinovaným pohonem, což dále rozšiřuje naše možnosti.

Střelec aka
Michael Pešťák