Rozhovor s Triumvirátem 1/2

Díky internetu se vyrojila spousta potenciálních spisovatelů. Zveřejňují své texty, posílají je do soutěží, ale chybí jim jedna podstatná věc ­– zpětná vazba. Bez té zůstanou autoři na suchu a nemají možnost se posunout dál. V tu chvíli nastupuje Triumvirát. Olga Xaverová, Anna Mudrochová a Karel Doležal, v internetových vodách spíše známí jako Cirrat, Ekyelka a Sikar. Dali si za úkol poskytovat zpětnou vazbu začínajícím autorům a pomoct jim na drsné cestě za slávou a bohatstvím. Rozhodla jsem se je vyzpovídat a zjistit, jak se jim v jejich literární výpravě daří.

Triumvirát

Můžete se pro začátek každý představit, ať čtenáři ví, s kým mají tu čest?

C: Rodiče udělali tu chybu, že mě naučili číst mnohem dřív, než jsem šla do školy. Od malička jsem byla knihomol a eskapista, přečetla jsem kde co, postupně jsem si ale vypracovala náklonnost zejména k „akční“ literatuře, ať už k válečným nebo historickým románům. Od těch byl k fantasy, sci-fi a hororu, které v devadesátých letech u nás zažily velkou renesanci, jen krok. Poměrně hodně mě štvalo a štve, že fantastická literatura je u nás brána jako „převážně nevážná“ a „pro nadšence,“ často je také považovaná za pohádky, a nelíbí se mi, co je dnes označováno pojmem český bestseller. Když jsem narazila na spřízněné magory, bylo jasné, že s tím něco konečně uděláme.

E: No a já do toho spadla tak nějak náhodou i nevyhnutelným řízením osudu. Stejně jako Cirrat jsem od malého písklete „postižená“ knihomolitidou, jenže u mne se vlastní psaní vyvinulo z nedostatku čtiva. A protože jdu vždycky do všeho naplno, začalo mne zajímat, jak texty fungují. Od psaní bylo k teorii kousek, od teorie do redakce literárního serveru ještě kratší kousek - a bylo to. Abych se ale z písmenek nezbláznila, vyvažuji to šitím šperků a obecněji rozličnými ručními pracemi, dříve i šermem a lukostřelbou (na kterou poslední roky opravdu není moc času).

S: Představit? Ajta, to nejhorší, co po mně kdy kdo může chtít, protože ač jsem schopen mluvit dlouho o spoustě věcí, o sobě tedy ne. Jméno mé jest Karel Doležal, na internetu občas známý jako Sikar (původ přezdívky je takový, že jsem kdysi nevěděl, co mít za nick, tak jsem nacvakal první dvě slabiky, co mě napadly). Ženatý, jedno dítě, konkrétně syn Vincenc, pojmenovaný podle Kladiva na čaroděje. Živí mě překládání, ale na seznam přeložených románů se neptejte, zabývám se o dost nudnějšími texty technického rázu. Co se psaní týká, v současné době mám na kontě tiskem publikovaných třináct povídek a u dalších se čeká, kdy půjdou do tisku. Také jsem byl už žádán o román, který je napsaný, ale ještě se na něm musí trochu pracovat. Více dotazů na tělo, paní vyslýchající? (Sikarovu povídku Státní zaměstnanci si můžete přečist i u nás na Sarden – pozn. red.)

Sikar

Otázky na tělo přijdou, jen se neboj.

Cirrat už na to narazila – jak jste se poznali a kde vznikl nápad na Triumvirát?

E: To se Sikar vypravil na sraz blogerů a narazil na Cirrat. Takhle to bylo?

C: Ne ne ne. Měli jsme se Sikarem (nevím, jestli i Eky, ale myslím, že ne) oba blogy na jednom free-blogovém serveru. Já jsem v té době pěstovala hodně kytek a Sikar podával na svém blogu pravidelný report o růstu jeho vlastní nagy jolokie. Takhle jsem na něj narazila, a když pak hledal hráče na jeden minilarp, přidala jsem se. Zjistili jsme, že si rozumíme v mnoha věcech, načež mě zatáhl do Pajzlu a nadšeně předhodil Eky.

S: A Eky jsem znal z Tavky (http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php – pozn. red.) a napoprvé mě naživo pokousala.

E: Dloubla loktem a pokousala! Pak vyhrál v CKČ Pulce.

Máte nějak rozdělené činnosti, co se spravování Triumvirátu týče?

C:Sikar je veřejná tlučhuba, Eky je velký trhač a já jsem šedá eminence.

E: Já hlavně mám na starosti agendu kolem přijímání textů ke komentování, jenže už skoro rok máme stop stav. Totální nestíhání. Ale jinak to zhruba odpovídá. Jo a většinou když narazím na echt velkou gramatickou hrubici, plodím články zaměřené víc na teorii, protože jsem k tomu kdysi přičichla. Taky ze mne nemusíte dělat větší bestii, než jsem ;).

S: Sikar za sebe může říct, že je továrna na obsah.

Cirrat

Máš hromadu elfů uvnitř a ti makaj?

S: Jo.

Poskytujete zpětnou vazbu začínajícím autorům, jaké jsou na ni reakce?

S: Reakce? Někdy se HODNĚ divím, že tak kladné, jak chodí. Skutečně se často divím, že dejme tomu i na naše články, což je zpětná vazba pro masy, dost často reagují zkušení autoři a říkají, že je čtou rádi.

E: Reakce na to, že poskytujeme autorům zpětnou vazbu, se různí. Od nadšeného „jé, tak já vám něco pošlu!“ přes „opravdu za to nechcete zaplatit?“ až po – především od lidí od „fochu“ (porotci, spisovatelé) – „to vás ještě nepřestalo bavit?“ Ale vesměs jsou reakce opravdu kladné.

C: Prozatím žádné nebo pozitivní. Vypadá to, že jsme díky vlastním psacím počinům vyhmátli to, co píšícím lidem chybělo.

Když se vás někdo zeptá „jak si můžete dovolit kritizovat ostatní?“ co jim na to řeknete?

C: Kupodivu zatím se nikdo nezeptal :). Ale za sebe říkám, že vím, co chci číst, tak se to snažím podporovat.

S: Co jim na to řekneme? Kdyby se to stalo, tak že někdo to dělat musí. Mezi opravdu mladými začínajícími autory vládne absolutní chaos a někdo jim musí říct dejme tomu, jak se vlastně píše dialog. Bez toho by byly literární soutěže zaplněné o fous horšími povídkami, takže snad pomáháme lidstvu.

E: Já s tím bojovala spíš dříve, když jsem byla ještě mládě (takže těch patnáct let zpátky, plus mínus). Ale už celé roky se na to nikdo nezeptal.

Pořádáte i literární soutěže. Jaká je účast a co do budoucna plánujete s vítěznými texty?

S: Ze tří dosavadních „velkých“ soutěží, u nichž měli soutěžící na psaní delší dobu, jsme zatím měli mezi pěti a dvanácti příspěvky. Na druhou stranu u nich zase převládala kvalita nad kvantitou, protože když to porovnám třeba se soutěží O dračí řád, měl jsem dojem, že poměr dobré vůči špatným byl někde jinde. Ještě nám nepřišla do soutěží povídka, z níž bych vrčel na celé metro. To se mi zatím stává jen u soutěží mimo Triumvirát. Bleskovky, soutěže, u nichž mají autoři na psaní třeba jen víkend, ovšem mají účast o dost větší. Měli jsme už i více než dvacet textů. Osobně si to nedovedu vysvětlit.

C: Já si oba fenomény vysvětluju tím, že zatím o Triumvirátu vědí lidé, kteří se o psaní hodně zajímají a pracují na sobě. Často se nám taky vrací známé tváře, na kterých je vidět pokrok. Naše soutěže totiž nejsou anonymní. Vítězné texty si syslíme a chceme je vydat ve sborníku. Vypadá to, že před koncem tohoto roku by mohl vyjít první kousek, počínající první vítěznou povídkou z loňského Prázdninového psaní Triumvirátu. Máme jinak ohledně soutěží spoustu dalších plánů, například bychom rádi někdy uspořádali literární soutěž naživo.

Literární soutěž naživo?

C: Soutěž naživo by ideálně vypadala tak, že by účastníci zasedli k námi předem připraveným počítačům a psali by na téma. Taková Ultrableskovka (naše Bleskovky jsou většinou víkendové). Ale na to zatím nemáme vhodné zázemí.

S: Padl tam třeba nápad psát podle hudby, mimochodem.

Kde všude berete témata na psaní článků?

S:Triumvirátu zaslané povídky, soutěžní povídky, jakákoliv kniha, kterou čtu, jakákoliv povídka na internetu, která je slavná, ale nikdo nechápe proč. A v neposlední řadě, asi čtyřicet procent článků je podle blbostí, které jsem páchal literárně jako náctiletý a dnes vidím, jaké koniny to byly.

C: Bohužel často také noviny a titulky. Taky nesmíme zapomínat na filmy – i když je práce s „psacími“ a filmovými prostředky velmi rozdílná, co mají společného je tvorba postav, světa i příběhu.

E: A v neposlední řadě i osobní zkušenosti s vyhořením a další „zábavné“ okamžiky, o kterých se moc nepíše jinde, než na stránkách „pomož-si-sám-a-bůh-ti-pomůže“ apod.

Ekyelka

Už se u vás objevilo pár hostujících článků. Co musí článek splňovat, abyste ho zveřejnili?

C: Měl by být o něčem spojeném se psaní, měl by nás zaujmout, měl by mít hlavu a patu, měl by být dobře napsaný (= dobrá práce s jazykem a gramatikou), měl by mít větší rozsah, než komentáře pod články. Co nevyžadujeme je, aby s námi autor souhlasil.

E: Zjednodušeně: Víte, jaké články píšeme my. Stejnou úroveň by měly mít hostující články.

C: Ale podotýkám: úroveň. To neznamená, že musí být stylově stejné. Ostatně, hodně často se neshodneme ani my tři :). To byl vlastně účel Triumvirátu – tři různé názory na jednom místě a autoři, vyberte si.

S: Jsou to tři různě barevná kolečka, ne tři stejná.

Udělali jste i několik tematických videí. Objeví se další, nebo jsou příliš časově náročná?

S: Časově náročná je široký pojem. Vyrobit je trvá dlouho, ale teď hlavně u nás byly různé otřesy a změny doma, takže se ani nedalo natáčet. Obecně plánů hodně, času málo.

C: Teď jsme všichni tři v zoufalé časové plísni. Rozhodně je do budoucna plánujeme, jedno je dokonce už myslím přes rok natočené, ale ještě jsem neměla čas ho sestříhat.

Druhá část rozhovoru vyšla 28.9. a můžete si ji přečíst zde.