RECENZE: Jiří W. Procházka a Klára Smolíková: Mrtvá šelma /Souřadnice zločinu I /

Detektivky se poslední dobou těší velké pozornosti a to nejen díky seveřanům. A tak není divu, že mnoho spisovatelů jiných žánrů zkouší své síly také na tomto poli. Stejně tak učinili Jiří W. Procházka, nám dobře známý buldozer české fantastiky, a Klára Smolíková, autorka píšící pro děti. Ano, zvědavost byla důvod, proč jsem po knize sáhla, ač se jinak detektivkám vyhýbám. Zajímalo mě, zda bude tento příběh díky svým tvůrcům šťavnatější a barvitější než ostatní stejného žánru, které bývají dost šedé.

Záhadné zmizení renomovaného profesora Kalendry svede dohromady dvojici, která by za jiných okolnosti stěží spolupracovala. Své soukromé vyšetřování provádí kurátorka muzea, žena s neobvyklým jménem Berenika, příjmením Weissová, a bývalý policajt, nyní expert přes zabezpečení, Robert Štolba. Oba spojuje náklonnost ke starému profesorovi a touha vypátrat, kdo stojí za jeho vraždou. Autoři si byli jistě dobře vědomi faktu, že bez špetky vzájemného špičkování a napětí (záměrně nepoužívám slovo erotického) mezi hrdiny nemá žádná detektivka pořádný náboj a dvě linie – samotné vyšetřování vraždy a interakce mezi sympatickými postavami – udrží spolehlivě čtenářovu pozornost.

Z Roberta Štolby je cítit pach beznaděje, cigár a chlastu. Naštěstí je závislý nejen na pití, ale i na adrenalinu z pátrání a pronásledování. Tam, kde je Berenika vyděšená, on se teprve začal bavit. Štolba je takový Zlobr a buldozer (nejen postavou) a to do té doby, než se objeví to i ono – a hlavně ona. Vedle leckdy neotesaného a živočišného Štolby působí intelektuálka Weissová jako šedá muzejní myš bez špetky smyslu pro zábavu. Ovšem první zdání klame, paní kurátorka také hýří všemocným humorem, jen jemnějšího kalibru.

Mrtvá šelma se odehrává v Táboře, převážně v muzeu bez nápisu MUZEUM. Veledůležitou, ba přímo magickou roli v příběhu má samotné město s úžasným geniem loci, se svojí pohnutou historií, která sahá až hluboko do středověku. Příběh je vyprávěn střídavě, jednou z ženského pohledu Bereniky, podruhé z mužského náhledu Štolby. Hlavní hrdinové jsou tak rozdílní jak to jen lze a oba se svým způsobem dostanou čtenáři pod kůži. Vlastně se zdá být ideálním, když každý z autorů píše jednu postavu – dialogy i monology jsou tak zajímavější odlišným stylem vyjadřování. Kniha má velmi bohatý jazyk, je plná humoru, hlášek a drobných narážek. Kapitoly jsou uváděny různými citáty, verši a úryvky. Čas, který oba autoři „šelmě“ ze svého života věnovali je znát. A proč vlastně Mrtvá šelma? Protože profesorovi říkali kolegové muzejníci Žižka podle jeho posedlosti tímto hrdinou a husity vůbec.

Mrtvou šelmu bych zařadila mezi detektivní thrillery. Naštěstí totiž obsahuje několik akčních scén, které jsou díky Procházkovým literárním zkušenostem hodně reálné. Jediné, co jsem postrádala, byla nějaká nečekaná odhalení a překvapení. Identita vraha byla celkem předvídatelná, jen motiv mi byl záhadou a jeho konečné odkrytí mě moc nepřesvědčilo.

Mrtvá šelma je první ze série detektivních případů Souřadnice zločinu. Dalšího dílu s názvem Stříbrná iniciála, tentokrát z Kutné hory se snad dočkáme co nevidět. Ráda bych se autorů zeptala: opravdu je na táborské radnici místnost, do které nevedou žádné dveře?

Jiří W. Procházka a Klára Smolíková: Mrtvá šelma
Souřadnice zločinu I

Nakladatel: Albatros Media – PLUS
Obálka: Milan Malík
Technická redakce: Petra Mejstříková
Odpovědná redakce: Milan Majer
Počet stran: 328
Provedení: vázaná s přebalem
Formát: 115 x 175
Cena: 249 Kč