Preview: Tereza Matoušková, Vílí kruhy

Když ničivá válka proměnila svět v neobývatelnou pustinu, stvořili bohové hluboko pod hladinou oceánu novou zemi – Podmoří. U jeho kolébky se, jako tři sudičky, sešly technologie s magií a s nikdy nepřekonanou záští mezi vítězi a poraženými donucenými ke spolupráci. 

V Čechách se temná fantasy zrovna nenosí. Z domácí tvorby k ní má nejblíže Petra Neomillnerová s Dítětem Skály, na jejím pomezí stojí sarkastická Dračice Jana Hlávky a Jany Vybíralové, lehce se o ni otírá Jan Dobiáš s Modrým měsícem čarodějů, rudou lunou války. "Čistokrevný" není ani volný cyklus podmořských příběhů Terezy Matouškové – které lze nejlépe zaškatulkovat jako ponuřeji laděný arcanepunk.

Autorčin formální debut, Hladová přání, ukazoval Podmoří optikou naivního, rozmazlené holčičky. Vílí kruhy na něj naopak pohlíží na takový, jaký je, když se rozplynou iluze bezstarostného dětství a zůstane dospělost. Místo barevného světa pohádek se ukazuje realita uzavřeného ekosystému s pomalu docházejícími zdroji a krom nevyřešených konfliktů z dávné minulosti olej do ohně přilévají i běžné "každodenní problémy".

Jak by vypadal nástup industrializace v ryze magické společnosti?

Jak funguje kultura, v níž vedle sebe žijí prakticky nesmrtelní čarodějové a obyčejní smrtelníci?

Jaké je to mít za velitele oddílu uctívané božstvo?

Podobných otázek má Tereza Matoušková spoustu a na všechny nemilosrdně hledá odpovědi.

Vílí kruhy nejsou temné ve smyslu obracení role dobra a zla či jejich bagatelizace. Rozhodně netvrdí, že mezi nimi není žádný rozdíl. Světlo je stále světlem a tma tmou, pouze se spolu promíchaly. Hranice mezi nimi bývá často tenčí než vlas, někdy ani nelze rozlišit, na které straně člověk právě stojí. Bouře, již přináší, nemá krom vítězů i poražených ani zrádné padouchy a hrdiny v zářivé zbroji.

Podmoří je totiž svět, kde cestu do pekel stvořila ta nejlepší předsevzetí. 

Booktrailer

Ukázka z audioknihy Vílí kruhy