Rozhovor s Jindřichem Rohlíkem

Jindřich Rohlík je čtenářům fantastiky znám především jako autor povídek v antologiiích Legendy: Draci a Legendy: Prokleté knihovny, ale také jako tvůrce kultovní počítačové hry Brány Skeldalu. Právě v prostředí zmíněné hry se odehrává i Rohlíkův první román. Na co se v něm můžete těšit? A co dalšího autor připravuje? To se dozvíte na následujících řádcích.

V posledních letech je tvoje jméno spojeno především se soutěží Žoldnéři fantasie (dříve O železnou rukavici lorda Trollslayera pozn. redakce). Myslíš, že soutěže jsou dobrou, jak se dostat do podvědomí nakladatelů a čtenářů? A co konkrétního ti soutěže daly?

Řekl bych, že jsou dokonce tou nejběžnější cestou a v jistém smyslu i nejlepší. Kreativců je hodně, a i když se knížek vydává celkem dost, novým autorům dá málokdo jen tak šanci. Nějak na sebe upozornit musí. Soutěže jsem se účastnil právě proto, abych na sebe upozornil, a vyšlo to. To je také to, co mi soutěže daly. Vydavatelskou smlouvu.

Od soutěže ses přesunul ke dvěma velkým antologiím Legendy: Draci a Legendy: Prokleté knihovny. Získal jsi účastí na těchto projektech nějaké zkušenosti?

Ovšem, získal jsem příkladně informaci, že soudržný příběh, je-li příliš rozmáchlý, lze na žádost vydavatele zkrátit až o třetinu! ...a po čase sám uznal, že měl vydavatel pravdu, protože jste měli nakročeno mezi povídkou a románem, honili jste příliš mnoho psů a čtenář by nevěděl, na co se soustředit. V Dracích to bylo také poprvé, kdy můj beletristický text někdo vydal „na objednávku“ spolu s texty jiných, renomovaných autorů. Je to jiný pocit, jako třeba v mém případě mi na tom více záleželo, než kdybych zasílal text do soutěže. Předtím jsem to jen tak zkoušel, ale teď už to bylo „doopravdy“.

Za oběma zmíněnými antologiemi i literární soutěží stojí nakladatelství Straky na vrbě. V něm ti teď vyšel i první román nazvaný Země bez zákona. Jak dlouho jsi ho psal a na co se v něm čtenáři můžou těšit?

Asi dva měsíce. Měsíc první verzi, měsíc druhou verzi. Pak se ještě román nekonečně dlouho po troškách editoval. Čtenáři se mohou těšit na prach zvířený kopyty koní, na málomluvného hrdinu, který má v sobě tolik divokosti, že ho vylili i z armády, na fantasy jako řemen psané westernovým stylem.

Můžeš nám povědět něco o hrdinech Země bez zákona?

Když jsem román psal, pak kdykoliv jsem se přistihl, že píšu, co si postava myslí, nebo nedej bože jak se cítí, tak jsem to zase vyškrtal. Ze všech nejvíc to bylo důležité právě pro Wahargema, hlavního hrdinu! Je to důležité ale i pro samotný příběh, protože ten se odehrává v drsném kraji a drsné době a pojednává o lidech, kteří jsou někdy špatní a někdy dobří, ale jak jedni, tak druzí se v tom všem museli naučit žít. Na takových lidech často poznáte, co si myslí, jenom z toho, co dělají.

Země bez zákona nese trochu netradiční označení fantasy western. Proč ses rozhodl propojit fantasy zrovna s westernem? Co je ti na westernovém žánru sympatické a myslíš, že může být kompatibilní s fantasy?

Moderní literární věda má za to, že spisovatel není vůbec důležitý. Román, příběh je jen tím, čím ho učiní čtenář. Jak ho vnímá, jak ho pochopí. Alespoň tak nás to učili na literární akademii. Mám za to, že každého, kdo mi to tehdy říkal, jsem hned poslal do patřičného kaňonu, ale je na tom vlastně hodně pravdy. Já to prostě nevím, zda to může být kompatibilní, a dozvím se to až tehdy, kdy mi přijdou první reakce od čtenářů, přečtu si první komentáře na databazeknih.cz nebo legie.info, první recenze. Vložil jsem ale do práce svoje přesvědčení, že tomu tak je! Kouzlo osamělého jezdce, málomluvného hrdiny, který dokáže rychle pít a ještě rychleji tasit a nedokáže si dělat přátele, a když tak jen velmi podivnou cestou, je podle mého názoru jako dělané pro fantasy. Tahle myšlenka ve mně ostatně zrála už dlouho. Chtěl jsem spojit žánr, na kterém jsem vyrůstal, s žánrem, do něhož jsem později dorostl.

Když už jsme u těch westernů, které tě při psaní románu ovlivnily?

Osada polepšených střelců, Pobožný střelec, Bezhlavý jezdec a velká spousta dalších.

Nedá mi to, abych se nezeptal – jaký máš vztah ke spaghetti westernům Sergia Leoneho?

Miluju je! Tenkrát na západě je jeden z nejlepších filmů, které byly natočeny.

Mikoláš Tuček z časopisu Score napsal, že na konci bude čtenáře mrzet absence pokračování. Můžou se čtenáři těšit na další díl či knihu ze stejného světa, anebo se vydáš úplně jiným směrem?

Do Země bez zákona jsem si odskočil od psaní poměrně rozsáhlého románu Brány Skeldalu. Ten je nyní v hrubé verzi a pracuji na první verzi, kterou předložím vydavateli. V hlavě se mi ale zároveň počínají odvíjet další Wahargemovy příběhy právě z doby, kdy pobývá ve východozemí. Chce se mi odejít od mnhočetných dramat k jezdci, který krajinou projíždí sám, má jenom jeden meč a řeší jenom jeden problém.

Ptal se: Martin Stručovský