LITERATURA: Argenitový vesmír (část první)

„Argenit září svým vlastním světlem, a přitom je v něm jen nekonečná, bezbřehá noc. Prázdnota. Dálka. Může tě povznést do závratných výšek nebo naopak srazit do prachu... dopřeje ti absolutní moc, nevýslovné štěstí, závrať – a mnohá vítězství a slávu... a vzápětí ti naopak dá poznat ponížení tak nesmírné, tak naprosté, že máš pocit, že už nikdy nenajdeš odvahu zvednout oči a podívat se komukoli do tváře. Můžeš získat tak nekonečně mnoho... nebo naopak ztratit víc, než si vůbec myslíš, že máš. Ten, kdo touží poznat pravou podstatu světa, je zpravidla neustále klamán... a s každým krokem kupředu se vzdaluje tomu, co hledá. Ve chvíli, kdy uvěříš, že stačí natáhnout ruku a zmocnit se pravdy, je pro tebe nenávratně ztracená... a argenit tě vydá napospas přízrakům... červům, kteří rozhlodají tvůj mozek... drakům... hadům... nezměrné nicotě.“

Vilma Kadlečková: Ten, kdo přišel z vesmíru.

Tak to je argenit, tedy spíš jeho podstata, očima jedince, který je schopen argenit používat. Ona to totiž není zábava pro každého. Kdyby měl argenit definovat příslušník technických civilizací, viděl by v něm zkrátka zdroj energie.

Vítejte v Argenitovém vesmíru Vilmy Kadlečkové – jednom z nejzajímavějších fiktivních světů v rámci české, a dost možná i světové fantastiky.

Co je tedy vlastně zač ten argenitový vesmír? Je to naše 'budoucí historie' nastíněná v období od současnosti do 18. tisíciletí a zahrnuje desítky planet a několik hvězdných říší. Existují tu mimozemšťané a Země je s nimi v kontaktu. Existují tu R-A prostorové kanály, jimiž se na cizí planetu lze dostat během dní až týdnů. Teď si řeknete: „To je to toho, to tu přece už stokrát bylo“, jenže jako v každém správném fiktivním světě i tady je něco jinak. Tady funguje psychotronika a především existuje argenit jako zdroj energie pro psychotronické činnosti.

„Vědecká“ fantasy nebo „fantastická“ sci-fi?

Psychotronika (nebo též parapsychologie) byla ještě v 60. - 90. letech 20. století pokládána za vědu. Byla definována jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi. Psychotronici uznávali, že hmota, energie a vědomí jsou vzájemně propojeny a že studium těchto vzájemných vztahů přispívá k novému porozumění energetickým schopnostem člověka, životním procesům a hmotě vůbec. Psychotronika zkoumala mimořádné (paranormální) lidské schopnosti energetické povahy související s lidskou psychikou (nervovou soustavou), tedy jevy jako např. telepatie, psychokineze a telegnoze (jasnovidnost), jejichž existenci považovala za prokázanou. Netřeba dodávat, že většina vědecké obce ji v současné době jako vědní obor nepřijímá.

V argenitovém vesmíru většina jevů předpokládaných psychotronikou funguje. Podle toho, v jaké civilizaci a v jakém období se odehrává děj, mohou být veřejně známé nebo utajené, ale vždy prokazatelně existují. Nejsou ale pro všechny. Využívat tyto schopnosti dokáží pouze ti, kteří k tomu mají talent. Schopnosti mohou používat buď živelně a instinktivně, nebo je mohou rozvíjet a díky studiu se naučit, jak rozpoznat a maximálně efektivně využít svůj talent. Této nauce o argenitu se na planetě Fomalhiwě říká argenit~míjat a ten, kdo ji používá, je argia~lu; na planetách Gerda a Össe je to gleewat a používá ji gleewarin.

Psychotronika, její studium a využívání argenitu jako zásobárny psychotronické energie se tak v knihách Vilmy Kadlečkové stává moderní, a především uvěřitelnou podobou kouzla. Máme tu mágy, kteří se s magií rodí a rozvíjejí ji studiem, jsou tu magické krystaly, ba dokonce i magická stvoření, utkaná jen z argenitové energie. A přece jako by tentokrát bylo něco jinak. Snad skutečné hrátky psychotroniky na vědu v relativně nedávné době nebo možná obecné povědomí o parapsychologických schopnostech a pravidelné články o úspěších různých senzibilů a léčitelů, snad to, že každý někdy zažil předtuchu nebo s proutkem v ruce hledal na zahradě pramen, čtenáře svádí říkat si, co kdyby… A tohle „co kdyby“ je díky tomu odlišné od obvyklého „co kdyby“ běžného pro fantastický žánr. Tohle „co kdyby“ je za rohem, na dosah ruky. Jednoho to až svádí zkusit si to.

Je vlastně jedno, zda nás Vilma Kadlečková zavádí do světů žánrově spadajících spíše do fantasy (např. romány Stavitelé věží nebo Meče Lorgan), nebo nám vypráví příběh čistě vědecko-fantastický (povídky Lunapark Luna, Ten, kdo přišel z vesmíru, Na pomezí Eternaalu nebo připravovaná série Mycelium). Vědecké pojetí argenitové nauky a pravidel využívání argenitu v obou žánrech přináší jedině klady. Ve fantasy má díky ní magie svá pravidla, příčinu, následek a souvislost mezi nimi, je srozumitelná a věrohodná a příběh nesklouzává k prostému dobrodružnému vyprávění, přičemž však zůstává obrazově bohatý a dějově strhující. Ve sci-fi začleňuje magii do všedního dne a spolu s vesmírným impériem na palubě kosmických lodí umožňuje čtenáři prozkoumat i hlubiny lidské duše a mysli.

Zpět k argenitu

Pojďme si tedy na úvod téhle série článků o argenitovém vesmíru krátce přiblížit látku, která k němu neodmyslitelně patří.

Argenit má podobu zářivého krystalu s hladkými plochami a ostrými hranami, ale je to jen koncentrovaná psychická energie. Pouhá myšlenka. Nemá žádnou odhalitelnou strukturu, i když může libovolnou látku napodobit a libovolnou strukturu tak „simulovat“. Vznik argenitu není spolehlivě objasněn. Buď vznikl záměrně jako zásobárna energie na horší časy, nebo samovolně jako usazenina z přebytků či odpadu psychické energie dávných netechnických civilizací. Primární význam argenitu leží ve schopnosti vázat a ukládat v sobě psychickou energii, která pak může být uvolněna pomocí zvláštních mentálních technik a využívána k různým účelům. Kvalita, intenzita a konkrétní podoba výsledného efektu závisí čistě na schopnostech a dovednostech jedince. Z argenitu je také možné vytvářet libovolné předměty (ať už vymyšlené, nebo napodobující předměty skutečné) nebo i bytosti, které se chovají jako „živé“. K tomu se přidávají nejrůznější mystické účinky, které různé civilizace z argenitového vesmíru s argenitem spojují.

Kromě argenitu skutečného existuje i argenit falešný, kterému pozemšťané říkají duhové bláto. Vypadá podobně jako argenit, ale spíš než krystaly je to jakási amorfní, tuhá struska (jako by někdo vylil roztavené sklo). Využívat pro psychotronickou činnost se nedá, ale na nechráněný mozek může mít podobně zhoubný vliv jako skutečný argenit (horečka z argenitu).

(informace byly čerpány z webových stránek Vilmy Kadlečkové Legendy o Argenitu na www.argenite.org)

V příští části pojednání o psychotronických dovednostech, které v argenitovém vesmíru skutečně fungují, a jak a k čemu se využívají.