LIDÉ: Camille Flammarion jeho životopis a práce vědecké 2/2

Od r. 1873. Do r. 1878 zaměstnání to převládalo. Bylo tu utvořiti celé odvětví hvězdné astronomie. Až do roku 1873. Bylo sice pozorování vykonaných na vzdálených soustavách hvězdných značný počet, ale nebyla spořádána. Nevědelo se ani, ktoré jsou práve dvojité hvězdy, tj. soustavy fysikální, a ktoré jsou pouze zdánlivé, tj. skupiny optické způsobené tolik perspektivou.

Žádný katalog nebyl sestaven. Bylo začato několik neúplných seznamů , ale bez rozlišování. Nesmírné práce Viléma Herschela , Viléma Struvea, Dawesa Dembowského a jiných pozorovatelů dvojitých hvězd prědstavovaly tolikéž prěbohatých, přerozmanitých, přerozsáhlých dolů, kde byly nahromaděny zlaté a stříbrné žíly. Ale bylo třeba, aby nějaký inženýr přišel prozkoumat to bohatství, rozebrat je a uspořádat. Tím inženýrem byl mladý hvězdář. Hle, co napsal sám ve svém "Katalogu dvojitých a několikanásobných hvězd" (1878, Gauthier-Villars):

"Dvojité hvězdy tvoří důležité, skoro nejdůležitější odvětví hvězdné astronomie. A přece není o nich žádné úhrnné práce. Zatouživ během roku 1873, seznámiti se s povahou těch soustav, byl jsem ke svému velikému překvapení ihned zastaven naprostým nedostatkem uspokojivých dokladů. Kolik hvězd dvojitých nebo několikanásobných známe dnes? Jaký je jejich poměr vzhledem ke hvězdám jednoduchým? Které v celkovém počtu objevených skupin jsou prostě optické, způsobené nahodilou perspektivou, a které jsou skutečné, utvořené několika hvězdami dohromady sdruženými? Kolik je jich mezi skupinami skutečnými nebo fysikálními, aby poměrným vyšinutím hvězd, jež je skládají, jevily působnost gravitace v těch vzdálených soustavách? Které dvojice jsou v jistém, určitém orbitálním pohybu pravděpodobném? Jsou také takové, jichž pohyb není orbitální? Kterými vlastními pohyby jsou soustavy ty vypraveny do všehomíra? Je pozorovati nějaký zákon v jejich rozdělení jako v jejich drahách, v poměrném jasu složnic a v jejich stkvoucích sdruženinách barev? - Byl jeden jediný prostředek odpověděti na ty otázky a na tolik jiných, totiž předsevzíti rázně podrobné zkoumání každé z těch jedenácti tisíc objevených dvojitých hvězd (což dělá přes dvě stě tisíc různých pozorování: úhly polohy a vzdálenosti), vyvoditi závěr, jenž vyplývá z toho zkoumání pro každou skupinu, sestaviti pak seznam dvojic, jejichž složnice jedna vzhledem k druhé zůstaly pevné, a rozlišiti v tom seznamu ty, které jsou unášeny ve všemíru vlastním společným pohybem; konečně dáti dohromady pohybující se dvojice, probrati případy pochybné, změřiti zanedbané dvojice, udělati katalog hvězd pohybujících se určitým vzájemným pohybem, stotožniti ty hvězdy, zkoumati jejich vlastní pohyby, rozebrati pozorované různosti, nalézt konečně, které jsou soustavy fysikální v pohybu orbitálním a které jsou skupiny optické povstalé tím, že se dvě hvězdy s rozdílnými pohyby vlastními setkají v témže paprsku zrakovém.

"A to jsem učinil."

"Hned na počátku té práce byl jsem zastaven nedostatečností pozorování vykonaných na velikém počtu dvojic, a slovutný Leverrier pochopiv ke konci roku 1876, že jsem nucen uchylovati se k cizím astronomům pro ty míry, neboť mé vlastní nástroje dovolují mi jen pozorování fysikální, propůjčil mi k užívání veliký ekvatoriál ve východní věži pařížské hvězdárny, takže jsem mohl po celý rok 1877 měřiti hlavně vzdálené dvojice, jež zůstaly zanedbány, a doplniti co možná práci, kterou jsem předsevzal. Je to poprvé, co byla vykonána řada měření pro dvojité hvězdy na hvězdárně francouzské."

Rozmluvili jsme se poněkud šíře o té veliké práci o dvojitých hvězdách pro její přední důležitost, ve vědě ostatně nepopíranou. Hlavní dráhy vypočtené od Flammariona byly uveřejněny ve "Zprávách" Akademie věd od r. 1873 do r. 1877 a rovněž "ve Studiích astronomických". Katalog Flammarionův stal se pro všechny hvězdárny klassickým.

V téže době uveřejnil pracovitý hvězdář nové vydání velikého "Nebeského atlasu Sienová" obsahující přes sto tisíc hvězd, značně opravené a rozmnožené novými mapami: dvojité hvězdy; pohyby těch hvězd; hlavní dráhy oběhové (orbity); vlastní pohyby vypočtené pro padesát tisíc let; mlhoviny a hromady hvězd. Objevil nové dvojité hvězdy, neočekávané pohyby na malých hvězdách a hvězdných soustavách unášených ve všemíru vlastními rychlými pohyby. - V téže době zaznamenal nepravidelnost objevenou na magnetických pozorováních pařížských, pro kterou se pozorování ta nedala srovnati s pozorováním jiných hvězdáren.

Veliké ty práce v oboru pouhé vědy nevadily neunavnému hvězdáři, aby nepřipravoval nová díla. R. 1877. uveřejnil první vydání "Terres du Ciel" (Zemí nebeských), fysikální popis planet naší soustavy. R. 1879. uveřejnil v sešitech první vydání své pověstné "Astronomie populaire" (Astronomie populární), kterou dobyl jednoho z největších svých úspěchů literárních, a za niž dostal od Akademie franc. Cenu Monthyonovu a od vlády kříž Čestné legie, o nějž se vždycky zpěčoval žádati a jímž zdál se i opovrhovati za císařství, neboť by byl opravdu tehdy špatně slušel jednomu z nejčilejších redaktorů "Siéclu". Ostatní státy nečekaly tak dlouho, aby mu poslaly své řády (obdržel jich patnáct, z nichž několik komandérských a velkodůstojnických). Zlatá palma důstojnická veřejného vyučování byla mu nabídnuta od Pavla Berta po jeho vstoupení do ministerstva veřejného vyučování r. 1881.

"Populární astronomie" - pravíme - náleží k největším literárním úspěchům Flammarionovým. Počet výtisků překročil do dnes sto tisíc. Po prvé, po prvé věru i vzdor snahám Aragovým, byla nejpřísnější a nejurčitější věda vyložena s takovou jasností a s tak poutavou, tak živou zajímavostí, že kde kdo mohl pochopiti zázraky hvězdářské. Tvary geometrické mizely, kruhy, jenž činily z nebes jakousi složitou kouli, zmatené sítě naznačených hvězdných drah, rovnodenní nebo slunostojů, jež rušily ideální vzhled všehomíra, byly nechány stranou a popis nebes byl dán ve vší své prostotě a ve vší své ryzosti. Dech života oživuje tento popis od první do poslední stránky a je znáti, že astronomie není prostě mechanika, nýbrž studie nesmírného díla tvůrčího, zloumání podmínek životních v nekonečném všemíru.

Dílo bylo vydáno (1879-80) od knihkupectví C. Marpona a E. Flammariona. Po "Populární astronomii" následoval r. 1881. její doplněk "Les Étoiles et les Curiosités du Ciel" (Hvězdy a zvláštnosti nebeské), kde je podán úplný popis nebes, hvězdy za hvězdou, a kde autor uložil veliký počet svých drah dvojitých hvězd. Po tom druhém díle uveřejněném následovalo třetí (1884), nové to vydání "Zemí nebeských", velmi rozdílné od prvého. Dvě léta po té r. 1886. vyšlo čtvrté dílo "Le Monde avant la création de l´homme" (Svět před stvořením člověka): počátek světa, počátek života, počátek lidstva (byl to první předmět, o nějž se autor pokusil již ve věku patnácti let, jak jsme viděli výše). Veliká ta čtyři díla byla s velikou přízní přijata od nesmírného počtu čtenářů a rozešla se hned na poprvé ve čtyřiceti až padesáti tisících exemplářů. Byla počátkem "Bibliotéky vědecké" vydávané jeho redakcí.

Rozšiřováním vědomostí astronomických uskutečňovala se takto veliká myšlénka Camilla Flammariona, jenž nikdy nechápal, že obyvatelé Země mohou žíti v nevědomé lhostejnosti k tomu, dověděti se aspoň, kde jsou a po čem kráčejí. Uskutečnil tím jednu z nejhoroucnějších svých vášní a pozoroval se stálým štěstím, jak řada jeho různých děl osvědčuje lidstvo a jak je povznáší zároveň k pozorování nejvznešenějších divadel, nejšírejších obzorů, o jakých duch lidský může sníti. Ale to rozšiřování vědy knihou a slovem zdálo se mu ještě nedostatečné se stanoviska odborného vyučování astronomického. Všemu se učí v lyceech vyjímaje to, co by bylo nejdůležitější a nejzajímavější: věděti, kde jsme, nabýti názoru o složení všehomíra. Díla, o nichž jsme právě mluvili, vyplňují tu mezeru. Ale ještě tři důležití činitelé scházeli ve Francii: astronomická revue, jež by udržovala veřejnost v proudu neustálého pokroku vědy; astronomický spolek, jenž by sdružil všechny duchy, kteří chápou vědeckou, filosofickou a i společenskou důležitost astronomie; lidová hvězdárna, kde by se každý prakticky mohl vpraviti v pozorování. Tři ty mezery, vyložené na posledních stránkách "Populární astronomie", podařilo se Flammarionovi vyplniti. R. 1882. založil "Měsíčnou revue astronomie, meterologie a fysiky zeměkoule" ("Revue mensuelle d´Astronomie, de Métérologie et de Phisique du Globe"), jejímž čilým a horlivým redaktorem zůstal. R. 1887. založil ve shodě s několika astronomy hvězdářský spolek francouzský, jenž čítá již na čtyři sta členů a je otevřen všem přátelům vědy a pokroku. R. 1890., když se spolek ten usadil v Domě učených spolků, jenž se přestavoval, podařilo se ve shodě s architektem dovršiti dům ten hvězdárnou opatřenou ekvatoreálem, dalekohledy, různými nástroji a knihovnou.

Byla dílem Flammarionovým se stanoviska služeb prokázaných francouzské astronomii. Byl za to odměněn všemi jejími úspěchy a přede vším obecnou vážností. Jednoho dne r. 1882. nabídl mu šlechetný jakýs muž, jemu docela neznámý, ale horlivý čtenář jeho děl, jménem Méret, usazený v Bordeaux, zámek "Cour-de-france" v Juvisy u Paříže, kde zřídil svou hvězdárnu. Hvězdárna ta má znamenitou polohu a je úplně zařízena pro praktické studium astronomie. Nevelký fond založený od šlechetných dárců dovoluje stálému personálu konati tam pravidelná pozorování.

Všeobecná statistika astronomie uveřejněná hvězdárnou bruselskou seřadila astronomy XIX. století podle počtu jejich technických prací. A tu se shledává, že ze všech astronomů podal Flammarion nejvíce originálních příspěvků (nejde tu o jeho díla, nýbrž jen o jeho zvláštní příspěvky). Bylo jich průměrně jedenáct za rok. Arabi, Leverrier, Faye, Secchi, Prostor aj. přicházejí teprve po něm. Ne bez důvodu prohlásili tu plodnost za neobyčejnou.

Ku pracím naznačeným výše dodejme zde ještě, že pokračoval ve svých studiích o soustavách dvojitých hvězd, že na základě vlastního pozorování kriticky probral všechna pozorování učiněná na planetě Marsu, určil různá podnebí té planety a jejich polární zvláštnosti, jisté proměny, jež se přiházejí na jeho povrchu, sestavil všeobecnou mapu a zeměpisný globus Marsu; - pozoroval vlastní barvu planet, hvězd a luny; - vymezil teoreticky existenci planety transneptunské; - prostudoval změny v šikmé poloze ekliptiky; - rozebral příčiny zemětřesení a jejich všeobecnou statistiku; - sestavil statistiku blesku" a podával rok co rok v Revue srovnávací studii teplot.

Vědecká práce Camilla Flammariona je tedy, jak je patrno, značná; jeho činnost vzhledem k pokrokům astronomie byla z nejplodnějších. Ale jestliže mu mnoho děkuje věda a vzdělání obecné, děkuje mu ještě více filosofie.

Vládnoucí filosofická soustava je zajisté positivismus Augusta Comta, aspoň pro ty, kteří si filosofie všímají, což se za naší doby stává čím dále tím vzácnější. Lidé nemají již času přemýšleti. Hmotné záležitosti a rozkoše stráví všechen život moderní. Vlastně vládne jako svrchovaný názor skepticismus. Ale což není nejvyšší schopností lidskou mysliti a není jeho nejušlechtilejším úkonem hledání pravdy?

Která jest to předně věda, jež nás učí znáti vesmír? Jest to astronomie. Astronomie ještě tedy první z věd a její účel musí se uměti zbaviti všech jednotlivostí, jež by mu mohly vaditi, všeho vedlejšího nepřímého používání; účelem tím jest studium všehomíra a jeho organisace se stanoviska posledního výsledku sil přírodních, se stanoviska života.

Jak počal život na naší planetě? Jak může existovati na jiných světech? Hle toť ona veliká otázka, toť ona neviditelná niť, jež váže k sobě všechna díla Flammarionova a jež přimýká svět před stvořením člověka hodně blízko ke mnohosti obydlených světů. Je to táž a jediná otázka.

Ale život elementární, život rostlinný a živočišný nás málo zajímá, jest to život rozumový, jest to myšlenka, jež se nám jeví jako svrchované světlo tvorstva. Kdyby nebylo nikoho v nekonečném všemíru, žádné myslící bytosti, byla by veškerá příroda našim očím černý, zbytečný a nesmyslný chaos.

Záleží tedy na tom, abychom pokládali astronomii za všeobecnou vědu, která nás učí znáti zákony a síly řídící přírodu, a připojili k ní analysu živoucích bytostí. Soustava světa fysického je hmotným podkladem, podstavcem soustavy světa žijícího a myslícího. Astronomie má tedy tvořiti základ vší filosofie. Mimo pravdu astronomickou mohou býti jen bludy, iluse. Ale co jsou živé bytosti? Co jsou věci?

Taková jest otázka rozebíraná ve filosofických dílech Flammarionových, zvláště v "Lumen" a v "Uranii". S fysikou po ruce, dospívá řadou důkazů k tomu, že vše, co vidíme, je klamné, že svět viditelný je složen z prvků neviditelných, že našich pět smyslů dává nám o skutečnosti ponětí nejen neúplné, ale hlavně klamné, že skutečnost ta může býti pojata jen duchem. To, co nazýváme hmotou, jest účinek, jímž působí na naše smysly pohyb neviditelných atomů, t. j. stálá možnost pocitů. Ano, to, co nazýváme hmotou rozplývá se, když analysa vědecká domnívá se to držeti, a shledáváme, že podporou všehomíru a principem všech jevů je síla, prvek dynamický. Vesmír je dynamismus. Duše lidská je síla, prvek dynamický. Vesmír je dynamismus. Duše lidská je síla a její jsoucnost je bezpečnější nežli jsoucnost zdánlivé hmoty.

Tak vypadá v celku práce Camilla Flammariona. Všeobecně se uznává, že v něm jsou sdružení učenec, filosof a básník. Je v něm přede vším upřímný badatel, neodvislý, jenž přiznává, že je věda nedostatkem, aby chtěla již dnes podati rozluštění záhady o stvoření, jenž však nicméně prohlašuje, že to málo, co víme, tvoří jedinou naši hodnotu a jediný náš podklad úsudkový, a jenž chce pouze Metody experimentální použiti pro hledání pravdy. Tím, že osvítil astronomii novým světlem, že k mechanice nebeské, jakkoli nadsmyslné, přidal to, co bychom mohli nazvat filosofii nebes, tím, že dal tušiti neznámý život, jenž se rozvíjí ve hlubinách nekonečna a věčnosti, rozrušil Flammarion duše, dojal mysli, potěšil srdce. Toť tajemství sympatie, jež učinila jeho jméno tak populární na celé zeměkouli. A poněvadž se člověk nemůže všem zalíbiti, dokazují i jeho nepřátelé, že je na pravé cestě, neboť má nepřátele právě tak na krajní levici jako na krajní pravici, inkvisitoři ho upalují jako bezbožce, a červení radikálové ho vyhlašují za reakcionářského klerikála. Je to nejlepší potvrzení, kterého si mohl přáti, aby dokázal všem, že je na dobré cestě.

Když Faye, předseda výboru hvězdárny pařížské a kanceláře zeměpisných délek, zaujal křeslo předsedy v Astronomické společnosti francouzské, vyslovil se takto:

"Astronomická společnost francouzská může jen prospívati, poněvadž je založena muži nezištnými, jež rozpaluje vášnivá láska k vědě, a poněvadž odpovídá potřebě lidského ducha. Lze říci, že ta potřeba byla ve Francii zplozena a udržována p. Flammarionem. Astronomové z povolání hledí na vědu astronomickou se stanoviska ovšem velmi vysokého, ale snad poněkud úzkého; zaneprázdněni jsouce těžkými záhadami nebeské mechaniky, pojímají vesmír jakožto prostor složený ze hmotných bodů, které poslouchají přesných zákonů, jichž studium a použití tvoří právě předmět jejich prací. Ale takových hmotných bodů v přírodě není; my sami nejsme jen hmotné body. Je život, myšlénka, duch. Koule planetární nejsou toliko mrtvá tělesa unášená zákony mechanickými, nýbrž jsou v různém stupni a v rozdílných dobách jevištěm organického života, snad života lidského více nebo méně vyvinutého. Postaviv se na to stanovisko, dovedl p. Flammarion najíti v astronomii něco víc, nežli suchopárnou studii nebeských pohybů a zákonů gravitačních. Na té dráze nalezl sluch u obecenstva a uměl zjednati vědě zájem četného davu,, jenž jí zůstával až dotud vytrvale cizím. Tím způsobem prokázal p. Flammarion, své veliké práce o dvojitých hvězdách takřka methodu vyučování astronomického."

Nemáme co dodati k tomuto úsudku nejslavnějšího ze současných hvězdářů francouzských a jsme šťastni, že můžeme tento krátký nárys životopisný provázeti svědectvím tak značné ceny jako je román "Konec světa". Kéž vykoná pro českou inteligenci tolik, kolik aby vykonal si z té duše přejeme.

V Praze.
Nakladatelství J. OTTO knihtiskárna.
1894.