SLOUPEK: Festival Fantazie se blíží

Říká se, že když se vám něco hodně líbí, zapíše se vám to navždycky do paměti a budete na to vzpomínat ještě na stará kolena. Taky se říká, že ten con, který je fanův první a pokud se mu líbí, se mu zapíše navždycky do paměti a rád se na něj bude vracet. Inu, to je přesně i můj případ.

Ještě před pár lety jsem o FF jen slýchával z vyprávění a často ve spojitosti s tímhle conem padaly přívlastky jako úžasné, skvělé, bombastické, nezapomenutelné. Jako nevěřící Tomáš jsem to nebral příliš v potaz a říkal jsem si – co na tom všichni ti lidí vidí. Nesmím opomenout zmínit, že jsem už od dětství velký pecivál a odloučit se byť jen na pár hodin od mých knih pro mě představuje opravdu nepředstavitelnou věc. Jenže pak se mi stala jedna taková věc, která mě přeci jen přinutila na Vysočinu jet a zjistit, jak se to s tím doopravdy má.

Kupodivu za to může PragoFFest, kam jsme byli pozvání s kolegou Stefanovičem, abychom tam mluvili o tom, jak jsme dělali rozhovory se zahraničními autory. Nepohltila mě nejen ta úžasná atmosféra, ale i fakt, že jsem viděl všechny svoje přátelé, s nimiž udržuji kontakt přes sociální síť. Na živo to bylo mnohem, mnohem lepší – což samozřejmě všichni víme. Do PragoFFestu jsem se sice nezamiloval, nicméně mi ukázal jak obrovské kouzlo cony mají a tak jsem se podpořen argumenty Pavly Lžičařové zaregistroval a následně přihlásil.

Tady musím říct, že už jen na samotnou registraci mám veselou příhodu, kdy se mi totiž podařilo registrovat dvakrát za sebou, načež jsem se pak omlouval  adminovi, který byl tak hodný a jednoho Martina Stručovského smazal. Ostatně i na placení mám veselou příhodu, protože při odesílání peněz jsem se nepřipojil do zprávy pro příjemce své jméno. Ale i tady se ukázala dobrota organizátorů, kteří pochopili moje začátečnické lapsy, takže všechno dopadlo dobře.

Mojí cestu první cestu do Chotěboře tenkrát provázely velké obavy – hlavně abych trefil správně a všechno proběhlo bez komplikací. Tady se ukázala dobrota obyvatel města, kteří mě ochotně navedli do kina, kde se coňáci odbavují – zde opět proběhlo všechno bez komplikací. Sluší se poznamenat – že kousek od nádraží začínají ukazatele, které vás bez problému navedou (pokud si to dobře pamatuji). Nicméně stačí sledovat lidi vystupujících z vlaku – podle nich pokaždé spolehlivě trefíte.

Co všechno jsem dělal toho prvního půl dne, si už pamatuji bohužel matně, za to večer je nezapomenutelný. To jsem totiž skončil ve Velkých vočích u jednoho stolu s Lament, Darth Zirou a Ondrejem Hercem, abychom to celé strávili nad diskuzí o literatuře.

Víte, musím se k něčemu přiznat – přednášky jsou skvělé, hodně se toho tam na nich dozvíte (opravdu rád vzpomínám na všechny, kterých jsem se zúčastnil, protože byly zábavné a skvěle podané), ale nic se pak nevyrovná všem těm pokecům nad skleničkou něčeho alkoholického/nealkoholického. Můžete si tu totiž bez problémů sednout k jednomu stolu s Jirkou Procházkou, Mílou Lincem nebo Honzou Kotoučem. Nehraje se tu na to: Ha! Já jsem autor, ty jsi čtenář, tak se podle toho chovej. Opravdu nic takového. Všichni si tu jsou rovní, semknutí jako rodina. Ano, pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak k jedné velké rodině. Panuje tu nádherná pospolitost, rovnost. Je to fanoušek mezi fanouškem. Nikdo tu na nikoho nemachruje ani si nevyvádí žádné podobné nestoudnosti.

Kromě toho se tu můžete seznámit se spoustou nových lidí, vyměnit si zkušenosti o filmu, knize atd. A když už jsem zmínil tu atmosféru – rozhodně doporučuji návštěvy kinoprojekcí. Ještě dneska vzpomínám na promítání Sucker Punch – bylo zajímavé sledovat, jak celé kino reaguje na stejné podněty jako vy. Ovšem to, co projekce předčí, je Večer fantazie, který je neskonale slavnostní, plný skvělých vystoupení, ale i předávání cen a křtů.

Osobně mi stačily tři dny v loňském červenci, abych se zamiloval, označil to za jedno z nejlepších lét, jaké jsem za svůj život zažil a rozhodl se sbalit spacák a vyrazit i letos. Sice tam nenarazíte na moře, starořecké památky a další podobné vymyšlenosti, které lidé obvykle chtějí na dovolené vidět, ale zato si tam parádně odpočinete a strávíte čas s lidmi, k nimž máte rozhodně zájmově blíž než k hradním průvodcům či hotelovým zaměstnancům. A z mého pohledu je to rozhodně lepší. Takže pokud chcete zažít pár dní mezi lidmi mezi stejné krevní skupiny, neváhejte a přihlaste se. Do konce května je to ještě se slevou. A to se rozhodně vyplatí.