RECENZE: Mary Roach, Packing for Mars (Jak to dělaj kosmonauti podle Mary Roachové)

V češtině jsme si od Mary Roachové zatím mohli pošmáknout jen na intelektuální hostině Jak si žijí nebožtíci. Název vtipný a dobře vystihující morbidní téma – Využití lidských ostatků ve vědeckém výzkumu (což je ostatně rovněž český podtitul). Kniha si také zahrála cameo roli v perfektním seriálu Six Feet Under (Odpočívej v pokoji). Ale autorka vydala i další knihy. Jedna z nich potěší zájemce o vesmír.

Mary Roachová však kromě celosvětově proslulé opulentní slavnosti pro mrchožrouty vystrojila žranice také pro vyznavače dalších oborů. Jednou z jejích knih, které do naší mateřštiny zatím nikdo nepřevedl, je Packing For Mars: The Curious Science of Life in the Void (Balíme na Mars: Jak se žije v prázdnotě). 

Coby novinářka s dlouholetou praxí, neotřelými nápady a náležitě vlezlou povahou se Mary Roach tentokrát dostala do zákulisí poměrně přísně střeženého - do alchymistických dílen organizací spojených s výzkumem vesmíru, přesněji řečeno s vysíláním člověka mimo naši planetu.

CCCP – USA 3:1

Kosmické lety tvoří z většiny procent příprava, výzkum a testování. Samotný pobyt ve vesmíru je jen nepatrným, avšak patřičně naleštěným úlomkem, který si hrdě věsíme na krk.

A tenhle přívěsek chce mít každý jako první. Nejvýraznější bylo samozřejmě soupeření dvou velmocí během studené války, USA a SSSR. Soutěživost je mocným pohonem, a tak právě za těch pár desítek let soupeření socialistické a kapitalistické poloviny glóbu dokázalo lidstvo prolomit kritickou hranici hned v několika disciplínách – živý tvor ve vesmíru, člověk ve vesmíru, „let“ člověka kolem Země, přistání na Měsíci. Až na jedinou výjimku posbíralo všechna významnější prvenství mužstvo Sborné.

Možná si kladete otázku, jaký je vlastně rozdíl mezi astronautem a kosmonautem. Kosmonauti jsou takoví ti bodře vyhlížející muži či ženy, co vypadají jako hokejisté, mají na dresu CCCP, ale neopírají se o hůl a jsou na obrázku sami, maximálně ve dvojici. Případně stejně odění psi se skleněnou bublinou na hlavě, něco jako Štaflík a Špagetka. Astronauti mají pouze na dresu jiný nápis. Pokud to nejsou lidé, jsou chlupatí a ušatí, a ne náhodou připomínají šimpanze. A ti jsou tak špatně zvladatelní a nároční (a kladou takový odpor při oblékání), že je Američané mohou lehce vinit ze zpoždění prolomení některých milníků a potažmo tedy i z několika svých kosmických neúspěchů.

Chrápeš? Máš zaracha!

Ať už mluvíme o astronautech, kosmonautech či smíšených posádkách, musí spolu daní jedinci vydržet velice dlouho pohromadě v extrémně malém prostoru a omezených podmínkách. Hygiena je kapitolou sama pro sebe a ponorková nemoc úhlavním nepřítelem. Bok po boku nudě.

Pokud chrápete nebo vám ne zrovna libě zapáchá z ústní dutiny, nebudete v kosmických kabinách právě oblíbeným společníkem. Jste přiliš popudliví? Nebo naopak problémy necháváte vyšumět? Ideální je držet balanc někde uprostřed. Jste příliš dominantní? Anebo málo? Vesmírná parta potřebuje vůdce, člověka schopného činu, ale zase ne někoho, kdo bude vyčnívat příliš.

V multikulturních posádkách problém vzájemného porozumění ještě eskaluje, a to nejen na lingvistické půdě. Je třeba znát zvyklosti ostatních národů a být ve společném prostředí tolerantnější a chápavější. A mít tak trochu univerzální smysl pro humor, protože ten se liší národ od národa a chvíle strávené ve vesmíru bývají dlouhé. Nakonec, těžko ve stavu beztíže někoho rozesmějete svým groteskním pádem.

Měj rád svůj pád aneb Jak to dělaj kosmonauti

Kolikrát už jste v duchu i bez ducha špačkovali, když jste zakopli o práh? Tak v kosmu by se vám po takové banalitě stýskalo. Nedostatek gravitace je jednou z abnormalit, která kosmické posádky trápí. Jak sami říkají, „pouze ve vesmíru pochopíte, jaké štěstí je jen tak kráčet po zemském povrchu.“

Kdo se totiž ocitne v jiném stavu (ve stavu beztíže), nemůže si dost dobře užívat ani intimních chvilek s ostatními členy posádky. Roachová píše, že „co se týká pohlavního styku, je gravitace váš přítel.“ To si nemysleli někteří producenti z oblasti pornoprůmyslu, kteří, dychtivi nových příběhových linií, tolik důležitých pro jejich oblast, nenechali netknuto ani prostředí kosmických letů. Dokonce prý jednu ze scén v jistém nervydrásajícím snímku natočili právě ve stavu beztíže, což ovšem Roachová snadno vyvrátila. Bez potíže.

Intimní chvilky si ovšem posádky stejně nechávají na jindy. Pobyt v kosmu totiž postrádá sebemenší dávku soukromí.

Pod mikroskopem Velkého laboratorního bratra

Lidé jsou voyeři. Ad absurdum dovádějí toto tvrzení vědci. A vědci účastnící se astronautických výzkumů tomu všemu nasazují korunu. Tedy nejraději nasazují kamery a měřicí přístroje, které pak umisťují kosmonautům co nejblíže oběma koncům trávicího procesu.

Jasně, je to logické. I v kosmu musí lidé uspokojovat své základní fyzické potřeby. Možná by se některé daly odbourat při úspěšné hibernaci, ale například medvědi si při zimním spánku berou energii z rozsáhlých zásob, mají na to uzpůsobené tělo. Hibernace v kosmu je zatím toliko záležitostí science fiction.

A tak je potřeba řešit přijímání potravy i její, řekněme, odevzdávání (začínám se od Mary Roachové učit hledat ty správné eufemismy). Možná si všichni vzpomenete na jídlo, které připomíná pastu na zuby. Tak o tom se v knize samozřejmě dočtete, ale dozvíte se i řadu dalších informací, o kterých nemáte ani páru. Některé byste si možná na první pohled raději odpustili, ale po přečtení svůj názor dozajista změníte. Je to totiž nejen zajímavé, ale zejména poučné.

Opět se ukazuje, v čem je pobyt v kosmu nejnáročnější - v absenci normality. Jinak jíte, spíte, vylučujete, jinak se pohybujete. Patříte v mnoha ohledech k nejschopnějším jedincům na planetě a musíte se všechno učit znovu jako ve školce – „jak přejít místnost, používat lžíci, sedat si na záchodové prkénko“. A především, jak píše Roachová: „Nemůžete jednoduše prásknout dveřmi a odejít.“

Přínos lidstvu

Kromě soutěžení v tom, kdo dál dočůrá, má kosmický výzkum i jiný význam. Podstatně dopadá na náš každodenní život. Z dílen a laboratoří zabývajících se kosmickými programy totiž vycházejí nové technologie, léky, postupy, metody, poznatky, nebo jim alespoň do velké míry napomáhají. Jako příklad si uveďme neprůstřelnou vestu, umělé končetiny, vysokorychlostní bezdrátový přenos dat, žáruvzdorné masky, solární panely, ale třeba rovněž některé kosmetické přípravky nebo postupy. Zkrátka „pokud to nemá dráty, je to ohnivzdorné, lehoulinké, silné, miniaturní a automatizované, bude v tom mít dozajista prsty NASA.“

Paběrkování

V knize najdete odpovědi například na tyto často pokládané životně důležité otázky:

Můžete být astronautem, pokud si rádi pálíte konečky vlasů? Co ještě nevíte o české pornohvězdě Sylvii Saint? Mohou koně zvracet? Proč kojoti dráždí supy? Proč nemají neslyšící problém s jízdou na kolotoči? Na co přesně umírají velryby vyplavené na pobřeží? Proč kosmonauti po vesmírných misích omdlévají na tiskových konferencích? Proč nosí piloti F1 plíny? Vyteče vám bez gravitace oko? Čeho se bojí samci mořských vyder při koitu? Co si berou piloti stíhaček do práce k svačině? Co jedla Lajka ve vesmíru? Jaká je nejlepší brigáda na světě?

Na závěr si ještě neodpustím jednu přímou citaci z knihy jako vnadidlo na knihu a třeba impulz pro změnu optiky uvažování:

Člověk zodpovědný za bezpečnost osmé mise Apollo jednou pronesl tuto slavnou větu: „Apollo 8 má 5.600.000 součástek…. I kdyby vše fungovalo se spolehlivostí 99,9 procenta, můžeme očekávat 5.600 poruch.”

Do čeho rýpe Mary Roach?

Těmi hlavními ingrediencemi knih Mary Roachové jsou humor, fundovanost, odvaha. I když Roachová balancuje na tenkém ledě nad ledovým jezerem Bulvár, daří se jí bruslit s elegancí. Dívá se totiž na veškeré subjekty svého zkoumání především jako na lidi. V celé kráse jejich nedokonalosti. Se smyslem pro humor. A navíc to celé má podložené rešeršemi a vlastní zkušeností. Pokud si něco může vyzkoušet na vlastní kůži, většinou to udělá a nezdráhá se o tom podrobně psát.

Kromě zmíněných knih o kosmonautice a o využití lidských ostatků napsala Mary Roachová ještě tituly Bonk (česky Šoust), tedy nahlédnutí za závěsy chránící naše intimní teritoria, a Spook (česky Duchařina), zabývající se vědeckým základem nadpřirozených jevů. Až si přečtete titul Jak si žijí nebožtíci, doporučuji těm z vás, kdo vládnou angličtinou, sáhnout po ostatních knihách Mary Roachové jako po zdroji zajímavých informací i zábavy. Sám jsem docela zvědavý, do jakého tématu se autorka pustí příště. Na jedno si však klidně vsadím – popasuje se s ním s lehkostí sobě vlastní. Mary Roachová je totiž fenomén.

Autorka: Mary Roach
Titul: Packing for Mars - The Curious Science of Life in the Void
Vydavatel: W. W. Norton & Company
Jazyk: angličtina
Počet stran tištěné verze: 336
Dostupné v knižní i elektronické podobě
První vydání: New York, 2010
Cena: USD 12.17 (e-book, Amazon)
TRAILER: http://www.youtube.com/watch?v=Ie52BGvaDd0