RECENZE: XB-1 4/2012

Mike Resnick se nám loni představil se svým Kilimandžárem, velice dobře napsanou povídkou o jednom utopickém společenství. Tentokrát ale z jeho pera vzešel mnohem komornější příběh. Návrat domů je především o rodině, předsudcích, snech a odpuštění, nebo spíše pochopení.
Hlavního hrdinu navštíví po dlouhé době syn, který odletěl mimo planetu Zemi zkoumat cizí světy a kvůli tomu musel už před léty prodělat dost radikální a hlavně jednosměrnou přeměnu na mužíka se stříbrnou kůží a hmyzíma očima. Ani s jedním, natož s druhým faktem se Jordan nikdy nesmířil. Chtěl prostě syna, ne stříbrnou mimozemskou zrůdu a ani jedenáct let, ani to, že jeho manželka Julie začala trpět Alzheimerovou chorobou na jeho postoji nic nezmění. Alespoň si to doteď myslel.
Návrat domů je krásně napsaná povídka s lidskými, uvěřitelnými postavami, které žijí a dýchají a o kterých si s radostí přečtete a uvěříte jim každé slovo, každé gesto. Ač jsou Kilimandžáro a Návrat domů úplně o něčem jiném, jedno mají společné. Jde o sci-fi povídky, kde je středem pozornosti člověk a menšinové sci-fi prvky jsou dávkované s přesností a opatrností dobrého literárního chemika, jímž Resnick bezpochyby je.

Orm Nádherný Elizabeth Bearové nás zavede do naší současnosti, ovšem povídka by se do XB-1 nedostala, kdyby zde nebylo něco jinak. To něco jsou draci. Orm Nádherný je poslední živý drak. Sedí v hoře s kostrami svých předků a rozmlouvá s nimi pomocí písní, které každý drak tak nějak sám od sebe vyluzuje a to i po smrti. Má ovšem problém. Lidi. Jedni jsou zhoubou jeho předků a Orma Nádherného samotného a jiní se ukáží být jeho spásou.
Orm Nádherný je překvapivě civilní příběh o posledním z draků, o střetu dnešního moderního světa a toho dračího, ovšem bez zbytečných fantasy motivů (nepočítám-li inteligentní ještěry), bez zbytečných kudrlinek a možná i proto tak čtivý.

Předchozí dvě povídky jsou rozsahem poměrně nepatrné, což se rozhodně nedá říct o Vnoření Gregoryho Benforda, které zabírá zbytek zahraniční sekce. Matematik Leon se živí vypracováváním sociometrických studií předpovídajících politické a hlavně ekonomické trendy, což sice zní nudně, ale ve skutečnosti je to poměrně nebezpečná práce. Předpoveďmi občas totiž docela slušně naštve nejednu firmu, pro kterou předpověď nevyznívá příznivě.
I proto se s manželkou Kelly vydává do Afriky, aby si tam odpočinul a na chvíli se uklidil mimo hlavní dění. Konkrétně do rezervace, kde umožňují takzvané vnoření, možnost sledovat šimpanzy přímo jejich očima, pomocí propojení jejich a lidského mozku. Jenže člověk míní a život mění a Afrika není od Helsinek zdaleka tak vzdálená, jak si Kelly a Leon mysleli.
Vnoření se čte naprosto samo, hemží se všemožnými postřehy o schopnostech, chování a životě šimpanzů a porovnává je s lidmi, někdy to pro nás vyznívá až překvapivě podobně. Nedokáži posoudit kolik je z toho čistá pravda a kolik umělecká licence či fikce, zní to ale vše poměrně uvěřitelně a to se počítá. Jako bonus je k povídce je přilepen i Benfordův celostránkový medailonek.

Českou sekci zahajuje povídka Boženy Čechalové Přátelé. Jedná se o svěží space operu, kterou jsem si velmi užíval. Donutí vás vypnout pochybovačné a hnidopišské hlásky hledající chyby či zdroje inspirace a nechat se vtáhnout do vesmíru ne nepodobného Star Treku či Babylonu 5. Máme tu všechny klasické ingredience pro chutný, odpočinkový, vesmírný koktejl. Hodné lidi, zlé mimozemšťany, záhadné mimozemšťany, velké vesmírné lodě, vesmírné stanice, sympatickou telepatku Mnemu se sklonem k přílišnému individualismu a Dajo Saevana, který je po celou dobu tak trochu záhadou. Málem bych zapomněl na vesmírné bitvy, ale hlavně: Plány v plánech jiných plánů...

Útok lehké jízdy Ondřeje Smetany zavede čtenáře do nejmenovaného království na nejmenované bojiště, kde nejmenovaný král posílá na smrt svou nejlepší jednotku s nejlepším velitelem a to jen kvůli raněné pýše.
Celý text je pak popisem masakru a jeho příčin a následků, proložený trochou oslavné bardské poezie. Z výše uvedeného by mělo vyplynout, že pokud to autor totálně nezkonil, mělo by to být čitelné. A autor to nezkonil, jinak by se nedostal do finále Daidala. Jediné, co mi tam tak trochu nesedělo, byly fantasy prvky (což zní divně, ale je to tak), nevadily, ale podle mě tam byly tak nějak navíc a snad i dodané čistě kvůli Daidalovi.

V Ante Portas Veritas Marka Pochy se setkáme s tak talentovaný jedincem, že by mu mohl konkurovat snad jedině Chuck  Norris (Tedy pokud to Chuck není, neb hrdina neuvedl jméno.). A o co vlastně jde? O nic menšího než o absolutní pravdu schovanou v paláci v oblacích.
Ante Portas Veritas je krátká vtipná hrdinská povídka psaná tak ryzí slovenštinou, že to může leckerého českého čtenáře polekat. Během prvních řádků jsem si dokonce říkal jestli to náhodou není polsky. Přestat číst by ale byla chyba, protože Ivan Mls získává s tímto kouskem v XB-1 v Markovi Pochovi zdatného konkurenta.  

V publicistice najdete kromě Jasona Sanforda, který se zamýšlí nad tím, proč v Americe vychází tak málo překladové sci-fi, také dva dlouhé články.
První je obsáhlým průvodcem steampunkem, hlavně na filmovém plátně, ale nezapomene zmínit ani moderní steampunkovou bižutérii z vybrakovaných budíků či cosplay.
Druhý článek pojednává o věcech, které se skutečně staly... naštěstí jen v hlavách mystifikátorů a filmařů.  Rozhodně obé stojí za přečtení, i když druhý zmiňovaný text se občas jen znovu probírá ve snímcích z článku o levných filmech v XB-1 2/2012.

Celkově jsem v XB-1 4/2012 nenarazil na žádný slabší kousek, sice stále nepřekoná jedničku tohoto roku, ale stejně mi nezbývá než říct: Takhle to má vypadat a jen tak dál.