(NE)RECENZE: Richard Laymon, Putovní upíří show

Poznámka na úvod: Tahle kniha je dost divná a po jejím přečtení moc nevím, co si o ní mám myslet. Takže recenze je taky trochu divná, po jejím přečtení asi nebudete vědět, co si o knize myslet. Zvažovala jsem, zda vůbec psát recenzi, a když ano, tak co do ní probůh mám napsat.

Richard Laymon představuje Putovní upíří show, v níž hlavní atrakcí je krásná upírka Valerie. Tak je to alespoň psáno na plakátech, které se objevily jednoho horkého srpnového dne roku 1963 v zapadlém městečku Grandville.

Krásná ženská, upírka k tomu, je něco, co si šestnáctiletí kamarádi Dwight a Rusty přece nemůžou nechat ujít. Zakázané ovoce jak známo chutná nejvíce, takže dodatek na plakátě „do 18 let vstup zakázán“ je pro oba kluky ještě sladším lákadlem. Spolu se stejně starou kamarádkou Slim, která si pravidelně mění křestní jméno, toho horkého srpnového dne zažijí více podivností, než by se jim mohlo zdát v nejděsivějším snu. Možná je celý příběh jen Dwightovou noční můrou a usnutí a probuzení prostě autor z knihy odstřihl. Snad. Tohle byste totiž prožít nechtěli.

Stále váhám, zda je kniha dobrá a zábavná, nebo špatná až zlá. Zlá ve smyslu „evil“, tedy ďábelská, kniha, která vás chytne, a vy od těch vršících se bizarností nedokážete odtrhnout oči. Přitom se ocitnete v hlavě šestnáctiletého kluka, jehož představy a myšlenky se točí jen kolem jedné věci, tudíž je kniha stejně ohrožena zaklapnutím, jako když pánská část čtenářstva čte dívčí románky. Jste prostě zvědaví, zda děti – přes myšlenky o sexu se chovají stále jako děti, občas to připomíná dobrodružství hochů z Bylo nás pět – nakonec na show půjdou, či se nechají zviklat podivnými událostmi v městečku. Ačkoli se totiž zdá na začátku příběhu účast na show cílem číslo jedna, později v myslích tří teenagerů nabývá na důležitosti pevné přátelství, starost jednoho o druhého či záchrana mladé švagrové Lee.

Show tedy postupně přestává být středobodem dne i života mladých hrdinů, o to víc překvapivý se jeví závěr příběhu. Jako kdyby byl vystřižen z jiné knihy. Kvůli němu do té doby celkem uvěřitelný příběh získal rozměr béčkového hororu, v němž proudí hektolitry krve, vrší se hromady lidských těl a logika si vzala dovolenou. Což pro mne jako čtenáře znamená několik desítek procentních bodů dolů.

Verdikt? Je to jiné, než jsem podle anotace čekala, ale přes úděsný slang (pokud máte problémy s českým pravopisem, touhle knihou si zaručeně nepomůžete) bych třem čtvrtinám knihy dala palec nahoru, protože je to poutavě napsaný příběh o dospívání, přátelství a první lásce doplněný tísnivou atmosférou strachu. Závěr však byl natolik bizarní a neuvěřitelný, že bych těžko někomu knihu doporučila. Snad jen pokud máte rádi nechutné horory nebo jste šestnáctiletí kluci. I když možná i tato kniha by mohla nést nápis „do 18 let vstup zakázán“, ne pro ty sexuální scény, ale třeba kvůli tomu, co provedl Rusty své sestře. Ale o lákavosti zakázaného ovoce jsem už psala.

Přes mé výtky je možné, že prostě jen nerozumím dostatečně hororovému žánru, protože americký autor Richard Laymon (1947-2001) za tuto knihu obdržel Cenu Brama Stokera a jeho další dvě knihy Flesh a Funland byly na cenu nominovány.

Laymon, Richard: Putovní upíří show (The Travelling Vampire Show)
Nakladatelství: Classic; 2010
Překlad: Tom Lockenbauer
Počet stran: 392
Vazba: brožovaná
Cena: 239 Kč