RECENZE: Brent Weeks, Za stíny

Z výše uvedeného je jasné, že Za stíny nemá cenu číst bez znalosti předchozích knih. V prvních kapitolách závěrečného svazku celé trilogie se totiž objeví takřka všichni, kteří měli to štěstí, že je autor nechal přežít dvorské intriky a vpád armády Khalidoru z prvního dílu i souboj s Bohokrálem a jeho vojsky z dílu druhého. Co kapitola, to připomenutí někoho, kdo měl na předchozí události nějaký vliv. Brent Weeks tak svým věrným čtenářům hned zpočátku velmi šikovně osvěží paměť a netrvá dlouho a vrhne je vstříc dalšímu ději a selekci přeživších hrdinů.

Už jsem naznačil, že předcházející knihy zrodily spoustu postav, a tak tíha nositele událostí neleží pouze a bezvýhradně na Kylarovi. Noční anděl je sice stále tím, okolo nějž se lámou dějiny samotné Cenarie i okolních zemí, ale prostor, na kterém operuje, se výrazně zmenšil. O to víc jsou ale jeho zásahy zásadnější a prováděné s přesností takřka chirurgickou – občas se ostatně svými činy této profesi blíží, i když jeho „pacienti“ z toho pražádnou radost nemají. Weeks ale nic nezměnil na tom, že v knize proplétá několik dějových linek, z nichž některé se přímo ovlivňují, další se pak jen lehounce k těm ostatním vinou, ale každá z nich má na výsledný dojem patrný vliv. Svůj smysl tak dostane i linie zabývající se Sesterstvem, která v předchozích knihách plynula velmi samostatně, jen s minimálním dopadem na ostatní události.

Stejně jako na konci Hranice stínů, tak i na začátku této knihy dokáže Weeks čtenáře překvapit a nasměrovat osudy svých hrdinů jiným než očekávaným směrem. A tak zatímco se s největším protivníkem Cenarie vypořádal už na konci druhého dílu, nový předpokládaný nepřítel se neskrývá v osobě Lantana Garuwašiho a jeho Ceuranů, jak se mohlo po závěrečné bitvě s Khalidorem zdát. Co se ale nezměnilo, je autorův přístup takřka ke všem postavám, které mají kromě svých dobrých vlastností i temnější stránky. Nikoho to nejspíš nepřekvapí u Kytara, jehož náplní práce je zabíjet, ani u Logana Gyra, jehož charakter i schopnosti prošly katarzí díky uvěznění v nejspodnějších kobkách Cenarie. Na stránkách knihy v tomto ohledu vystupuje do popředí syn Garotha Ursuula Dorian, který se dostává do vleku událostí a často musí činit rozhodnutí, ze kterých by se „kladný hrdina bez bázně a hany“ osypal po celém těle. I přesto, nebo snad právě proto patří jeho postava k těm nejplastičtějším a vývojem svého uvažování k nejzajímavějším.

Nejen mocenskými boji a rubáním protivníků živ je fantasy hrdina. K životu reálnému i tomu knižnímu neodmyslitelně patří také citové záležitosti. V předchozích knihách se tomuto tématu autor také nevyhýbal, ale přeci jenom jím šetřil jako hodně vzácným kořením. Ve středních pasážích této knihy se to rozhodl svým hrdinům vynahradit. Aniž by se Za stíny proměnilo v červenou knihovnu, dostává láska poměrně dost místa. Ovšem ani teď nesklouzává děj do vyjetých kolejí žánrových klišé a milostné peripetie všech zúčastněných jsou řádně propletené.

Předchozí recenze na první dva díly Nočního anděla byly veskrze kladné. Co by se asi muselo stát, aby závěr trilogie dopadl jinak? Buď by se musel zbláznit autor, redakční tým, nebo by musela tiskárnu zaplavit celá armáda šotků. Nic z toho se však naštěstí nestalo, a Za stíny jsou tak skvělou tečkou za skvělým příběhem. Brent Weeks má totiž vše perfektně připravené a čtenář nemá v žádném okamžiku pocit, že je krmen nastavovanou kaší. Je to zkrátka jedna z těch knih, která vás neustále nutí číst dál, a která zároveň vyvolává nad posledními stránkami pocit smutku, že už je konec.

Weeks, Brent
Za stíny /Beyond the Shadows/
Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Jakub Mařík
Obálka: Calvin Chu
Rok vydání: 2011
Počet stran: 352
Cena: 249 Kč