INTERVIEW: Alex Drescher

Narozen roku 1972, žije i s rodinou v Havířově a v Ostravě pracuje jako právník. Jméno Alex Drescher je pseudonym.
Poprvé se širšímu čtenářskému publiku představil v roce 2007 knihou Dokonalý obchod složenou ze tří delších textů: Citlivá záležitost, Dokonalý obchod a Právo volby. Zde přivedl na scénu královského prokurátora Kloppa Yggredda, který je v Kněžegradském království vyšetřovatelem a vykonavatelem spravedlnosti v jedné osobě. Na pomezí akční science fiction a fantasy se vypravil s hrdinou Richardem Svátkem v nejnovějším románu Tovaryš. (Pevnost 2008/06)

Po trojici knih o prokurátorovi Kloppu Yggreddovi své čtenáře brzy potěšíte románem Tovaryš z cyklu Prolnutí. Máme se těšit na trilogii nebo ještě nevíte, co se ze série nakonec vyklube?

Zatím ještě nemám konkrétní představu o tom, kolik knih z toho kterého cyklu napíši. Je to  otázkou inspirace a dobrého námětu. Mám v počítači rozepsány dvě knihy s Kloppem Yggreddem a aktuálně pracuji na další knize ze série Prolnutí.

Všiml jsem si, že v předchozích knihách jste do fantasy světa vložil náznaky pokroku a vědy založené na magii. V Tovaryšovi se zdá, že se do světa bezútěšné budoucnosti snažíte implementovat magii. Co vás k tomu obratu vedlo?

Ono to není zase o tolik jiné. U Kloppa Yggredda šlo o svět, kde byla  magie běžnou součástí všedního života a nahradila tak  technický pokrok. V případě Prolnutí jsem zase vycházel z předpokladu, že náš svět není tak jednoduchý, jak vypadá a  že je něco mezi nebem a zemí, co lidé bez daru, kterých je většina,  nikdy nepoznají. Konečně, kolik lidí si nikdy v životě nepomyslelo, že ta a ta je pěkná čarodějnice? No a co když opravdu je?

Neinspiroval vás náhodou úspěch podobně laděných románů? Mně se například při četbě na chvíli vybavil Invocatio Elementalium D. Fabiana.

Já se neřídím úspěšností románů jiných spisovatelů. Kdyby ano, v mých knihách by se asi na koštěti proháněl malý kluk v brýlích, který má na čele bůhví co, jenom ne jizvu, aby mě náhodou někdo nežaloval z plagiátorství...  Námět Tovaryše jsem navíc nosil v hlavě dobré tři roky a dal ho na papír, když jsem si chtěl odpočinout od Kloppa Yggredda.

Inspiraci přesto přijímáte každý den ze svého okolí. Můžete nám prozradit vaše oblíbené filmy, knihy, autory? Jednoduše věci, které vás zasáhly a cítíte, že poznamenaly vaši tvorbu (například  akční tomány Jiřího Kulhánka z devadesátých letech).

To  by jsme tady byli hodně dlouho, ale v mé filmotéce zaujímá čestné místo trilogie Matrixu,  Constantine, Království nebeské, Vikingové a cokoliv v čem se mihne Válka Severu proti Jihu. Z knih mě nejvíce ovlivnily historické romány H. Sienkiewicze, první povídkové knihy od Sapkowského a, když jste ho tak nevtíravě zmínil, i Jiří Kulhánek. Vládci strachu jsou už dnes vlastně povinná žánrová četba a líbil se mi i Noční klub. No a díky Žambochovým Predátorům jsem nějakou dobu louskal knížky o těžkých kulovnicích. Dodnes si myslím, že náboj .460 Weatherby Mag. je ideálním argumentem pro diskuzi vedenou na dlouhou vzdálenost. Jestli mě ale nějak poznamenali nebo ovlivnili? To opravdu nevím. Spíše se něčemu takovému programově vyhýbám, ale počkám si, až mi to objasní recenzenti...

Máte nějaké praktické zkušenosti s čarováním, kouzlením a tajnými spolky?

Ano i ne. Mám ve své knihovně asi metr okultní literatury, kterou jsem poctivě načetl, aby mi náhodou někdo nevytkl, že píši fantasy a přitom nemám ani ponětí o magii. Takže jsem si čuchl ke všemu možnému, ale neprovozuji to. Možná to funguje, ale než bych po nocích vařil nápoje lásky, to radši ženskou ukecám.

Z první poloviny knihy se mi zdá, že patříte mezi euroskeptiky. Myslíte si, že vaše neveselá vize Evropské unie může dojít naplnění?

Nejsem vlastně euroskeptik v pravém slova smyslu. Jen se bojím, co s tou myšlenkou jednotné Evropy časem udělají lidé, kteří dostali moc. Lidský faktor totiž stojí za pádem sebelepší ideje. Hlavně jsem ale čerpal z historie, která je mým velkým koníčkem. Zastávám totiž názor, že se ta mrška ráda opakuje.

Takový Ivan Mls využívá ve svých humorných povídkách nešvary byrokracie EU k pozvednutí slávy „Království českého“. Proč ne vy?

Vítězná Česká republika a v koutku tiše poplakávající giganti evropské mapy a politiky? Tak čisté sci-fi psát neumím.

Říká se: "Nikdy neříkej nikdy." A: "Za zkoušku nic nedáš." Určitě je napsání takové ryzí science fiction výzva, nemyslíte?

Samozřejmě by to pro mě byla výzva, protože mám rád alternativní historii. Takže nikdy neříkám nikdy a někdy... možná někdy...

Při pročítání několika ukázek ze série Kloppa Yggredda jsem narazil na odkaz k lóži a v Tovaryšovi náleží k Lóži nejmocnější z mocných. Berete současné teorie o Spiknutí a ovládání světa partičkou mocných vážně?

Když si dáte tu práci, na internetu najdete mraky teorií spiknutí. Jestli je v nich ale alespoň zrnko pravdy, je věc jiná. V každém případě se nesnažím svoji paranoiu nějak výrazněji posilovat, ale jestli  náš svět skutečně ovládá hrstka mocných, pak by jejich identita a skutečný rozměr jejich moci nemohly být veřejně známy. Dokážete si představit, kdyby se rozhlásilo, že vám patří půlka Evropy, kolik lidí by vás obratem požádalo o „malou“ půjčku?

Asi příliš mnoho ne, zbytnělým byrokratickým aparátem při žádosti o půjčku by prošel málokdo. Kdybych znal vaše pravé jméno, vyslyšel bych vás. ;-)

V mé knize stojí na jedné straně zbytnělá byrokracie státních či nadstátních orgánů a pak tu jsou členové Lóže, jejichž aparát je naopak naprosto efektivní a kteří prostřednictvím svých lidí a firem ovládají všechno a všechny včetně státního aparátu. Takže u nich by naopak bylo vyřízení půjčky dílem okamžiku. Pokud by samozřejmě chtěli, o čemž pochybuji.

Přesto se zeptám, jestli nemáte nějaké důkazy o existenci třeba NWO (New World Order)?

Na tuto otázku nebudu odpovídat. Leda že se sejdeme v konspiračním bytě a vy mi pak zajistíte vízum do některé z Latinskoamerických zemí :-)     

Nejprve se zeptám přítele Cháveze ;-D 

Proč se vlastně vládce Evropy jmenuje stejně jako nejoblíbenější český (Rakousko-uherský) maršál Radecký? Je zde nějaká hlubší souvislost?

Jméno Radecký mi  připadalo dobré a navíc v něm někdo možná bude hledat hlubší souvislost :-)

Nemohl jsem si nevšimnout, že se v románu Tovaryš vyskytuje nemálo druhů střelných zbraní. Zabýváte se naukou o zbraních více nebo jste měl nějakého konzultanta a rádce?

Zbraně jsou můj koníček, ale i tak si musím vypomáhat encyklopediemi.

Aktivní koníček? Vlastníte střelnou zbraň?

Hm, docela dost aktivní. Mám jednu krátkou a dvě dlouhé kulové zbraně a k tomu reflexní padesátilibrový luk.

S takovým arzenálem nejspíš nechodíte lovit jenom lesní zvěř...

Baví mě sportovní střelba. Takže jediné, co trefuji, jsou papírové terče. Vlastně, když tak nad tím uvažuji, jsem povahově pacifista. Ozbrojený a s militantními sklony, ale pořád ještě pacifista...

Od posledního rozsáhlého rozhovoru pro Pevnost s Martinem Fajkusem uběhlo dva a půl roku. Změnil se styl vaší spisovatelské práce nebo stále píšete zejména pro svoji zábavu?

Pořád naštěstí píšu pro svoji zábavu a abych se zbavil přetlaku v hlavě. Stačí totiž pár dnů bez psaní a jsem z toho celý špatný.

To zní jako solidní závislost. Co při psaní posloucháte za hudbu nebo upřednostňuje absolutní klid? Přesto bychom rádi znali vaše oblíbené hudební žánry či interprety.

Ona to není ani tak závislost, jako spíše životní styl. Někdo chodí do hospody, jiný za ženskými nebo na fotbal a já píšu. Hudbu u toho neposlouchám. Ona by mi ani nevadila, ale rozhodně mě nijak nevyladí. Absolutní klid je skvělá věc, ale ne pro někoho, kdo občas trpí samomluvou a má čtyřletého syna.  Jinak mám solidní rozptyl co do žánrů. U ohně  hrají prim kotlíkařiny, ale jinak kraluje Ozzie Osbourne, ale taky třeba Chinaski a nevyhýbám se programově ani vážné hudbě, byť v homeopatickém množství.

Své povídky a romány publikujete pod pseudonymem. Jako jeden z důvodů, proč svou identitu skrýváte, uvádíte své zaměstnání. Máte představu, kdy by mohl nadejít čas se světu představit a užívat si chvíle slávy při rozdávání podpisů? Jako příklad můžeme uvést bývalou ministryni Danielu Kovářovou, která svůj kladný vztah k fantastice nezakrývá, přestože také publikovala pod pseudonymem, ale pouze z důvodů odlišení své literární a odborné tvorby.

Paní ex-ministryně si to mohla dovolit. Já sice publikuji i odbornou literaturu, ale svoje koníčky od profese odděluji prostě proto, že si myslím, že je to vhodnější. Stejně, lidé, kteří mě znají, ví že píši pod pseudonymem a mým ostatním čtenářům je pro změnu mé občanské jméno k ničemu.

Myslím si opak. Jen si to představte: Roztoužené fanynky, neodbytní reportéři žádající o rozhovor, inspekce Evropské unie pro dohled nad pozitivním smyšlením občanů...

No a tady je zakopaný pes. Právě té inspekce se totiž děsím :-) Navíc jsem se ptal manželky na ty roztoužené fanynky a nějak to neprošlo...

Vzhledem k tomu, že jste Tovaryše dopsal v Havířově na sklonku minulého roku a na naši první otázku odpověděl, že již pracujete na druhém pokračování Prolnutí, prozradíte nám jeho pracovní název a něco z děje, případně další detaily z chystaných příběhů?

Nedávno jsem dokončil povídku pro jeden nejmenovaný časopis a nyní se naplno věnuji novému románu z cyklu Prolnutí. Jeho pracovní název je „Jeden z devíti“, ale rozhodně nejde o první díl devítidílného cyklu, kde by se finální kniha nápaditě nazývala Devátý z devíti. Takový zoufalec zase nejsem. Děj se odehrává téměř ve stejné době jako děj Tovaryše a potkáte tam některé známé postavy, ale hrdinou tentokrát nebude tovaryš Richard Svátek, ale někdo jiný, nový a to bude sekáč pánové. Ten se... No však to znáte.

Děkuji za váš čas a zajímavé odpovědi.