SLOUPEK: Ve stínu Rudého ďábla (Prázdninové čtení #1)
Článek od: Petr Simcik - 18.07.2010
Stop! Pokud jste satanisté a hledáte zde pojednání o vašem rohatém oblíbenci, ani nečťěte dál. O něm to skutečně nebude. Zklamáni by mohli být rovněž zapřísáhlí komunisté, stalinisté a jiná podivná individua jakožto i jejich odpůrci, kteří by zde hledali sloupek o škodlivosti této ideologie a chtěli se servat do krve v diskusi pod článkem.
Název totiž vzpomíná něco docela jiného - Rudého ďábla, brak všech braků, jehož vášnivým čtenářem byl prof. Šeda ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše. To je totiž typický zástupce literatury, kterou většina lidí čte nejen pod lavicí (kde hrozí uzmutí do konce hodiny, v horším případě i roku), ale hlavně četby plážové. Schválně se někdy podívejte kolem sebe až budete ležet na pláži, jedno jestli v zahraničí, nebo u kačáku.
Co vidíte? Druhořadé fantasy, horory, detektivky či červenou knihovnu. Kdo by taky tahal na pláž, do písku, mezi mokré ručníky cokoli hodnotnějšího. Podívejte se schválně co s sebou táhnete vy?
Resp. podívejme se co já :
Prázdniny jsou pro knížky, jako ostatně pro všechno okurkovou sezónou. Pro mě je to období, kdy prohrabu spodek knihovny a vytáhnu několik svazků, které se ke mě dostaly tak nějak náhodou či nedopatřením, věci, které mě dříve nebavily, knížky z Levných Knih, xté díly dávno zastavených sérií.
Letos padl los na sedmý díl Světa Zlodějů - podle autorů nejpoutavější fantasy série všech dob, podle mě nejnudnější. Jenže to jsem při hromadné koupi prvních šesti dílů nevěděl a tak pro mě bylo dočtení sedmého dílu z Levných Knih trochu povinností. Jde o sbírku povídek, které píše mnoho různých autorů a točí se kolem jednoho města - prohnilého od sklepa po půdu a plného magie a násilí. Zní to dobře, ale čte se povětšinou hrozně, hlavním důvodem budiž to, že se knihy tváří jako něco mezi povídkovou sbírkou a románem a jsou sešněrovány několika liniemi příběhů s množstvím postav, ale i pravidel, které ze série pomalu, ale jistě udělaly fantasy telenovelu k níž musí být v sedmém dílu pět stránek rejstříku postav kdo je kdo.
Někdo se může ptát: Proč jsem si s sebou nevzal něco co se dá číst?
Protože tohle je prostě ideální čtení na pláž:
- Můžu ho kdykoli odložit a jít se koupat, vypnout a osudy postav mi do doby, než vemu knížku znovu do ruky budou šumák.
- Založit můžu knížku ohnutím stránky, stejně tak jako ji zlomit v hřbetu (No fuj, to bych snad neudělal ani tomuhle kousku), případně mezi otevřené stránky vložit cíp (i vlhkého) ručníku.
- Když ji na pláži nechám, nikdo ji neukradne a pokud ano, bude mě to mrzet asi jako kdyby mi zmizely noviny.
- A když se namočí? No co, zase uschne.
Zkuste tohle udělat s vaší novou knihou, či komiksem, za který jste právě vyplázli osm stovek!
- 4048x přečteno
Přidat komentář