BLACKOUT: Dvě planety/1

Předchozí část románu.

DÍL DRUHÝ/ZTRÁTY

KAPITOLA 5: DVĚ PLANETY

1.

Pavel si představoval, že z Washingtonu do vnitrozemí vyrazí co nejdříve. Protože však s nimi měl jet i viceprezident Gore, organizování jejich cesty se poněkud protáhlo. Volného času využili k tomu, aby si s Caroline prohlédli washingtonská muzea a památky. Ale zdaleka ne všechny!

Pavel si nenechal ujít zejména Národní muzeum letectví a kosmonautiky. Při prohlížení modelů i skutečných kosmických kabin dumal, jestli by šlo použít raketových motorů i v době Elektrické smrti. Snad ano, ale co s nemožností přenosu informací a dat, jak zpracovat rychle a přesně množství složitých vzorců bez dokonalých počítačů? Telepatie telekomunikaci nejspíš plně nenahradí, povzdychl si Pavel. O kosmických letech přemýšlel i v Národní galerii umění, kam ho zase zatáhla Caroline. Snad by mohli pomoci oni bájeslovní mimozemšťané, jimž se dával Blackout za vinu. Nikdo je však dosud nespatřil.

Den předtím, než odjeli, napsal Pavel třetí dopis domů. Cutty Sark měla vyplout během dalšího měsíce na delší evropské turné. Pavel doufal, že dopisy z Bonnu a Londýna dorazily. Než přijde odpověď do Washingtonu, bude zase pryč...

Nakonec trvalo přes týden, než vyjeli. Přesně na výročí pádu Bastily. Noc předtím šli brzo do postele, ale Pavel se stejně pořádně nevyspal. Zdály se mu divné sny. Jako by oživly tátovy vyprávěnky ze srpna osmašedesátého. Ale tentokrát stál ve věži tanku Pavel. Mohutný stroj se pod ním lehce chvěl, jak jím otřásal motor pořvávající ve volnoběhu. V nose ucítil zápach pálené nafty a korditu. Pak se věž zachvěla a hlaveň děla vychrstla ohnivý plivanec. Nad matně rozeznatelným náměstím zahučel dělový náboj. Než zasáhl cíl, Pavel se s trhnutím probudil.

Kolem něj byla černočerná tma. Záclonami na pootevřeném okně v západním křídle Bílého domu, kde je po zdržení výpravy do vnitrozemí ubytovali, pohyboval jen noční vítr. Vzduch byl stále horký po denním úpalu, Měsíc zatím nevyšel. Muselo být ještě před půlnocí.

Caroline, která ležela vedle něj, stejně nahá jako on pod společným prostěradlem, se zavrtěla a broukla:

"Copak je, chceš něco, miláčku?"

"Nic, nic nechci, spi, jen se mi něco zdálo."

Caroline se k němu otočila zády a zachumlala se pod prostěradlo. Pavel se napil vody ze sklenice, která stála na nočním stolku. Pak líbnul Caroline na rameno a lehl si na záda. Přitáhl na sebe svou část prostěradla a zadíval se do tmavého stropu. Přemítal o svém snu. Tak nějak vypadal Václavák hned po ránu, když se jednou vraceli vlakem z rodinné dovolené v Jugoslávii. Teď je ale noc. Tady. Pavel se obával, že se v Praze cosi neblahého děje.

Ale co s tím zmůže on, z druhého konce světa? Zavřel oči a snažil se usnout, měli vyplout už brzy zrána. Stále se mu pod víčka promítaly jakési zmatené obrazy v kulisách dalekého města, plného pobíhajících lidí, kteří občas klopýtli a padali k zemi, na níž už zůstali ležet.

2.

Cesta na dvojstěžňovém barku proti proudu Potomacu byla příjemná. Cestovalo jich dál celkem deset, Rezkovi, Al Gore s manželkou a tajemníkem a pět silně ozbrojených strážců, kteří vypomáhali tříčlenné posádce. Henleinovi zůstávali ve Washingtonu, Pavel s Caroline měli větší soukromí, ale nikoli na milování.

Klikatý tok Potomacu kladl na posádku vysoké nároky. Neustále přehazovali ráhna, napínali plachty, dávali pozor ve zdymadlech. Dávná vodní cesta fungovala. Často potkávali jiné lodě s nákladem, hlasitě se přitom zdravili. Loď plula proti pomalému proudu mezi loukami, na kterých se pásly velké pokojné černobíle strakaté krávy. Na obou březích, vlevo na virginském, vpravo na marylandském. Po západu Slunce vždy přirazili ke břehu, teprve tehdy přicházel čas na hlavní jídlo dne.

Druhý den plavby zakotvili na špici, kde se do Potomacu vlévá řeka Shenandoah. Když si šli večer lehnout, pošeptala Caroline před usnutím Pavlovi do ucha:

"Miláčku, já jsem asi těhotná!"

Pavel se zasmál: "Asi nebo určitě?"

"No asi určitě."

Dialog jak ze staré české filmové komedie, pomyslel si Pavel.

"To mám radost."

Pak přemýšlel, jestli má. Zalila ho vlna něžnosti ke Caroline. Políbil ji na čelo, nejspíš je opravdu rád. Bude mít ještě dost času na to, aby si zvykl na pomyšlení, že je tatínkem. Caroline k tomu dopomohou hormony. Tak proto ta prsa, pomyslel si se zbytečným tlakem v podbřišku.

Caroline se k němu přivinula: "Ale mám trochu strach."

Pavel ji objal: "Neboj, to bude dobrý. Tady se našemu malému nic nestane, já si vás ohlídám!"

Potom začal své ženě potichoučku broukat do ouška: "Já vím, proč křídla chtít, letět tam, kde proud tvůj mizí, přes celý Maryland se vlny valí, oh Shenandoah." Česky. Vzpomínal přitom na dávné ohně, u kterých táta s mámou falešně zpívali písničku marné touhy.

3.

Další týden trvalo, než se dostali k Piedmontu. Tady museli vystoupit, hráz zdejší přehrady byla pro jejich člun nepřekonatelná. Přespali na souši a druhý den pokračovali jinou lodí, která na ně čekala nahoře u hráze.

Přehradní jezero Pavel poznával! Už je jednou viděl na palubě Cutty Sarku. Jennings Randolph Lake překonali za několik hodin. Na jeho konci čekalo překvapení. Když vystoupali se svými zavazadly od břehu, stála tam na svažujícím se parkovišti dvě rozměrná osobní auta s nastartovanými dieselovými motory.

"Tom Hawkins zvaný Trojka vás vítá v divočině," smál se na ně sympatický Afroameričan. Druhý řidič jen zamával.

"Měli jste přece přijet se třemi vozy!" zlobil se na řidiče Gore.

"Viděli jsme, kolik vás jede, tak Becky poslala jenom nás. Žádný strachy, však se vejdete. Musíme šetřit, nafta je teď vzácná."

To "viděli" mnou, uvědomil si v tu chvíli s jistým neklidem Pavel.

"Tak proč jste nechali zbytečně běžet motory?" vrčel Gore dál.

"Dorazili jsme před chvílí a nebudeme si těch pár fungujících aut zbytečně huntovat studenými starty," ukončil debatu Hawkins, aniž se z jeho tváře ztratil příjemný úsměv.

Nějak uložili bagáž i sebe, motory zabraly a už jeli. Jeli přes úbočí Alleghen, hlubokými lesy, čím dál tím hlubšími a opuštěnějšími. Dodržovali rovnoměrnou rychlost 55 až 60 mil v hodině, byla tu civilizace. Ostatně, šetřili tak i naftu. Občas potkali v protisměru kamion.

Pavel se neudržel. "Tome, to mi řekni, přece vím, že v Americe nejsou osobní dieselová auta obvyklá, jak to že je tady máte?"

Hawkins se pootočil od řízení na Pavla a jaksi smutně poznamenal: "No tak, Paule, mysli, přece ti to nebudu povídat!"

Pavel se opřel do sedadla a pokusil se soustředit. Husté lesy se před ním rozestupovaly, žlutá čára uprostřed vozovky zachytila jeho pohled a vedla ho na desítky mil dopředu. Uprostřed zeleného údolí se krčily krabičky rozházených budov. Bílé mísy obrovských antén trčely k nebesům. Jedna mohutná konstrukce byla ještě rozestavěná. Pavlovi naskočilo několik poznámek:

1988

zhroucení největší pohyblivé antény světa

300 stop

únava materiálu

Oni ji stavějí znovu, uvědomil si Pavel. Tady se pátralo po mimozemských civilizacích, zde byl objeven pulsar v Krabí mlhovině.

Kola a dieselová auta se půjčují u Becky Warnerové, místnost 103.

"Radioteleskopy!" vyhrkl Pavel. "Elektrické jiskry ze svíček aut rušily příjem, smělo se tu jezdit jenom diesely!"

"No vidíš, že nejen vidíš, ale že ti to i myslí," zasmál se spokojeně Tom. "Vítej na palubě, devítko!"

Po dvou hodinách jízdy dorazili do Green Banku. Tady v Západní Virginii, hrabství Pocahontas, v údolí Deer Creek uprostřed Alleghen, je čekala spousta práce.

4.

První setkání "We Nine", jak si jejich skupina říkala, začalo obřadným předáním náramkových hodinek Omega Pavlovi. Stejných, jaké nosili američtí astronauté před necelými třiceti lety na Měsíci. Pak se dali do řeči. Vyšlo najevo, že původní osmička neví nic o Pavlových evropských dobrodružstvích.

Čtyřka pravil: "Zachytili jsme tě až na moři, devítko."

Šestka: "Zrovna jsme přejížděli přehradní jezero."

Sedmička: "Není vyloučeno, že ti doma pomohli někteří místní."

Dvojka: "Anebo přímo vesmírné silové pole."

"Nebo jsi prostě tak šikovnej." (3)

"Ale pozor. Nemusíš o tom vědět, avšak kterýkoli účastník téhle sítě může sledovat svět skrze tebe." (5)

"To je ale dost děsný, vždyť je to šmírování!" (9)

"No dřív byl vševidoucí Bůh, tohle máš něco podobnýho." (3)

"Měl by ses chovat tak, aby tě stále kdokoli mohl vidět." (1)

"I když jsem třeba na záchodě? Nebo se ženou? Kurvafix?!" (9)

"To je jeho problém." (4)

"Co je to kurvafix?" (6)

"Hraješ baseball?" (8)

Další část této kapitoly se zde objeví příští sobotu 22. května 2010.

Předchozí 18# | Následuje 20#

K tomuto pokračování Blackoutu můžete neregistrovaně diskutovat třeba pod reportem ze Sconu 2010, jenž je krom Sardenu přístupný i v hospůdce U hřbitova, která byla pro tyto účely otevřena na Šamanově blogu.