RECENZE: Star Wars - Letopisy rytířů Jedi 1

Článek od: Štěpán Jura - 21.07.2011

Po zajímavých Stínech impéria a skvělém, ale v rámci universa nepříliš důležitém Boba Fettovi, přichází opravdová pecka. První díl omnibusu legendárních Tales of the Jedi od Kevina J. Andersona a Toma Veitche. Ano, přesně té legendární série, která nás v 35 sešitech vezme zatím nejdál v časové ose Star Wars vesmíru, až celých 5000 let před události z filmů!  Ano, je to i ta stejná legendární série, z níž vycházeli Bioware při tvorbě veleúspěšných Knights of the Old Republic. A ano, tušíte správně, je to přesně ta legendární série, na kterou odkazuje trilogie Akademie Jedi, byť vyšla nakonec dříve, než TotJ. Věřím, že teď si všichni pravověrní SW fanoušci utíkají nový Omnibus koupit, ale pro ty ostatní, co ještě čtou, si ho rozebereme poněkud podrobněji.

Omnibus by se dal obsahově rozdělit na dvě části. První (11 sešitů) je z období Velké hyperprostorové války a druhá (5 sešitů) je pouze taková předehra k Velké sithské válce Exara Kuna, která naplno propukne až v druhém Omnibusu.

Zlatý věk Sithů (Star Wars: The Golden Age of the Sith) je, jak jsem avizoval v úvodu, z časového zařazení nejstarší Star Wars prací, vezme nás celých 5000 let před slavnou Bitvu o Yavin IV, kde Luke Skywalker zničil Hvězdu smrti. Zapomeňte tedy na většinu věcí z filmů. Nemáme tu žádné vojáky v hi-tech brnění, obří bitevní stanice, a dokonce i světelných mečů existuje zatím pouze několik prototypů – z rukojeti vede energetický kabel do baterie, kterou musí Jediové nosit při sobě. Ani cestování hyperprostorem není samozřejmost jako o pět tisíc let později – nejsou ještě pořádně objeveny bezpečné hyperprostorové trasy. Proto existují lidé, kteří nové cesty hledají, jako sourozenci Gav a Jori Daragonovi. Při jedné z těchto cest narazí na Korriban, kde zrovna v údolí sithských lordů (ano, to stejné údolí sithských lordů, jaké bylo v Jedi Knight: Jedi Academy či v KotORech [byť silně upraveno pro potřeby Bioware]) po smrti Pána ze Sithu probíhá rozepře mezi Ludo Kreshem a Nagou Sadowem – dvěma Sithskými lordy, již oba chtějí zaujmout uvolněné místo vůdce impéria. A Naga Sadow se rozhodne se sourozenci Daragonovými rozehrát hru o moc, která mu nemá jen vynést hlavní místo uvnitř Sithského Impéria, ale i celé galaxie...

Vzhledem k tomu, že další díl se jmenuje Pád Sithského Impéria (Star Wars: The Fall of the Sith Empire), je asi každému jasné, jak Nagův plán skončí. Druhý příběh ihned navazuje na Zlatý věk Sithů a celý se prakticky věnuje probíhající válce o nadvládu galaxie, kterou  Naga tak brilantně rozpoutal. To sice dává méně možností pro rozvíjení příběhu, ale i tak se jedná dohromady o povedený příběh, byť na konci trpí typickým SW nedostatkem. Jeho přílišnou pohádkovostí. I když má po celých 150 stránek Naga vše pevně v rukou a promyšleno do nejmenšího detailu, na konci udělá naprosto dětinskou pitomost, díky níž se celý vývoj otočí o 180°. Anderson měl sice problém vyřizovat „férově“ své záporáky už v Akademii Jedi, ale zde to vážně poněkud přehnal.

Po Sithech nám následuje poslední třetina omnibusu zvaná Tales of the Jedi: Knights of the Old Republic (Neplést s KotORem od Bioware!), odehrávající se tisíc let po událostech Zlatého věku Sithů a zhruba 50 let před začátkem Mandaloriánských válek. Sithské Impérium je už pomalu pouze mýtem a Republika zažívá svůj rozkvět.

Krátký, dvojsešitový příběh Ulic Qel-Droma a Onderonské války příšer (Star Wars: Ulic Qel-Droma and the Beast Wars of Onderon) nás vezme na první velkou misi bratrů Qel-Dromových na planetu Onderon. Původně jednoduchá mise se nečekaně zvrtne a ukáže se, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Tom Veitch dokázal vystavět na pouhých 53 stranách poutavý příběh plný zvratů, který díky svému spádu působí mnohem delší. Povedenou pasáží, již musím vyzdvihnout, je popisování vývoje civilizace na Onderonu. Ta se povedla jak kreslíři Chrisi Gossettovi, tak i Veitchovi svou originalitou.

Poslední Sága Nomi Sunrider (Star Wars: The Saga of Nomi Sunrider) hned ze začátku zaujme kresbou prvního sešitu. Upřímně, kreslířka Janine Johnstonová si zaslouží pořádný výslech od Úřadu Imperiální Bezpečnosti, jak si mohla dovolit nakreslit takovou hrůzu. Hlavní hrdinka Nomi Sunrider je ošklivá jako Homo sapiens neanderthalensis, kterého vyhodili z jeskyně ven, aby svým zjevem odstrašoval případné predátory, kteří by mohli ohrozit jeho kmen. Možná i ten neandrtálec by neměl tak vysoké čelo jako Nomi. Naštěstí, druhý a třetí sešit už kreslí David Roach, v jehož povedené kresbě je Nomi konečně tou krásnou Jedijkou, jakou má být. Samotný Veitchův příběh nic extra není a množství klišé v něm použitých je až nezdravé (smrt blízkého, pomsta, vyčítání si viny, vyrovnání, pomsta za pomstu, atd.).

Oba TotJ: KotOR příběhy však musíme brát hlavně jako takový prequel k druhému omnibusu, jenž v češtině vyjde až 16. listopadu 2011, a představení bratrů Qel-Dromových a Nomi Sunrider, kteří v něm budou hrát velkou úlohu. Celkově je první Talesový omnibus skvělý počin, jejž každý pravý fanoušek Star Wars doma mít musí. V porovnání s ostatními zatím vyšlými SW omnibusy bych ho osobně zařadil jak před Stíny, tak před Bobu – a to oba dva byly skvělé!

Příběhy:

Star Wars: Zlatý věk Sithů - Prolog
Scénář: Kevin J. Anderson
Kresba: Chris Gossett

Star Wars: Zlatý věk Sithů
Scénář: Kevin J. Anderson
Kresba: Mark G. Heike, Bill Black, David Jacob Beckett

Star Wars: Pád Sithského Impéria
Scénář: Kevin J. Anderson
Kresba: Dario Carrasco, Jr.

Star Wars: Ulic Qel-Droma a onderonské války příšer
Scénář: Tom Veitch
Kresba: Chris Gossett

Star Wars: Sága Nomi Sunrider
Scénář: Tom Veitch
Kresba: Janine Johnston, David Roach

Star Wars: Letopisy rytířů Jedi 1 /Tales of the Jedi, Volume 1/
Nakladatel: BB art, Crew
Překlad: Jitka Jeníková, Tomáš Jeník
Obálka: Steve Ellis
Redakce: Jiří Pavlovský, Vlastimil Šprta, Mirka Pelnářová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 400
Rozměr: 160 x 235
Provedení: hardback
Cena: 990 Kč

Komentáře

TIMe, nechci se tě dotknout, ale té recenzi by slušel tak dvojnásobný až trojnásobný rozsah a méně klouzání po povrchu. Takhle mě to ani moc nezaujalo, příliš prostoru věnovaného ději, málo rozborů a kontextů.

Ostatně, více delších recenzí bych jako čtenář na Sardenu viděla radši - znamená to delší prostor, víc možností se chytit, recenzenti mohou být zábavnější, když je jejich cílovou skupinou obeznámenější čtenář... :) Takhle se při čtení nudím.

To věřím. Ale recenze na 800 znaků by měla mít dosti jinou strukturu, drive a práci s informacemi, tohle by bylo super, kdyby bylo podstatně delší - takhle to vypadá, jako by recenzent poslal hrubou kostru, na kterou se mělo nabalit maso.

Trochu mám problém pochopit, proč se Potan nerozepsal víc, tohle zpracování Tales působí...

Co jsou zač, jaký je jejich význam, jaké jsou v kontextu normálního komixu a jaké v rámci StarWars univerza. Tohle všechno čtenáře zajímá. Ne průlet dějem. (Sakra, člověk si kvůli vám připadá jako Vaněk - ale tohle mohlo být k-va dobré! :( )

Ano, mohl jsme napsat vyčerpávající devíti stránkovou recenzi. Podrobně to rozebrat, přeci jen to jsou 3 TPB, který obsahují 11 sešitů! Ovšem doopravdy by někdo četl 9 stránek textu? Být to samostatně, proč to nerozbrat, ale v rámci omnibusu by to bylo zbytečně dlouhé a zase to pak víc rozebrat jenom "na půl" by byla nedodělaná práce. Ano, tahle relativně klouzám po porvchu, načrtnu děj, něco málo k tomu řeknu a ohodnotím. Dle mě asi nejlepší poměr cena/výkon. 

Pokud ti to Eli udělá radost, u druhýho omnibusu se plánuju věnovat kontinuitě mezi ostatním "SW stuff" a hlavně vztah mezi Akademii a Exarem o to přímo volá :D

Martine, nechceš si sem ještě k tomu pozvat Dejfa? :D

Známkou dobrého štábu je, že se admirál o bitvě dozví až ve chvíli, kdy jí štáb vyhrál.

Odpověď je prostá: ANO!!!!!!!

Sarden má tu výhodu, že se zaměřuje na lidi do fantastiky zainteresované. Dá se čekat, že když jim hodíš delší, poutavý článek nabitý zajímavými informacemi, tak si ho s radostí přečtou. Hlavně když je to na něco podobného jako jsou Tales.

Jinak radost mi to udělá, snad to tedy nenarveš na stránku a půl či jak krátké bylo tohle (ano, rýpu, rozdejchávám zklamání, protože na tvoji recenzi jsem se fakt těšila, a tak jsem patřičně kousavá), když budeš rekapitulovat veškeré vydané sešity. :o)

Nemusíš závorkovat, já už za ty roky poznám, když máš kousavou :)

A jo, Dvojku plánuju delší. To je totiž relativně ucelený příběh. Tady jsou pro mě nepochopitelně dohromady nakombinované dva.

No, uvidíme za čtvrt roku :D

 

Známkou dobrého štábu je, že se admirál o bitvě dozví až ve chvíli, kdy jí štáb vyhrál.

Zcela upřímně, také jsem pro delší recenze, které by se dostaly za horizont omýlání povrchu a mlácení prázdné slámy. Napsat "recenzi" na 800 znaků je pro někoho možná kumšt (i když se asi shodneme na tom, že rozhodně ne intelektuální), ale v takovém případě přece vůbec nelze mluvit o recenzi - a pokud ano, tak leda tak z recese. Recenze by měla kritizované dílo rozvíjet, obohacovat, nikoli mu ubližovat tím, že je povrchní a jednoduše krásná, protože krásně jednoduchá. A takové jsou bohužel všechny krátké "recenze", to se na mně, Martine, nezlob. A vůbec, pokud chcete čtenáře nějak kultivovat, učinit mu ze čtení trochu výzvu, musíte taky klást nějaké nároky. Ve výsledku to totiž obohatí i pisatele...

Toť otázka. Dle mého by měla být hodnotící, tudíž kritická. Objektivita by měla být na základě podložených faktů, ačkoliv  vždy hodnotí recenzent na základě své erudice (sečtělosti, vhledu, pochopení). Někde mám seznam odkazů na texty o recenzování včetně archivu Sardenu.

Z mého pohledu mi nezáleží na délce kritiky (samozřejmě na Sardenu máme minimum stanoveno na cca 2,5 kB textu). Z mého pohledu jsem byl s recenzí spokojen, protože mě informovala o tom, že Star Wars nejsou pouze Epizody 4-6. Zároveň jsem dostal celkem smysluplné informace o příběhu i kvalitách tohoto komiksu.

Delší útvary pak mají smysl zejména, pokud je recenzent skutečně zručný autor a vzdělaný čtenář. Příkladem zábavného čtení je pro mě zejména Honza Žlebek, DejF, Alča, Leonard Medek - zde hlavně kvůli výběru toho co čtou, přičemž s nimi nacházím jako čtenář porozumění a stejný vkus.

U Potana oceňuji zejména jeho velký potenciál až se vypíše. Zatím předvádí nadprůměrné výkony a zná univerza, o kterých píše.

Verdikt: Jako neználek SW univerza jsem se dozvěděl dost, abych si udělal názor.

kdybych u Potana neviděla ohromný potenciál - a pokud jde o knížky a vkus, jsme nebyli na podobné vlně - tak nejsem kousavá. Buď proto, že mi za to nebude stát, nebo proto, že si nebudu dosti jistá, že tu kousavost přežije bez úhony. ;-)

Za ideál považuju recku na A4, tedy cca 3500 znaků. Ono hlavně záleží na tom, co je obsahem. Všechny zbytečnosti vyházet a napsat celou recku čtivě a zajímavě, aby čtenář měl důvod ji dočíst až do konce.

Přidat komentář