Třetí POVÍDKA Sardenských legend 2026

Krvavá Revoluce

Dagmar Digma Čechová

1. Po updatu 596.33.5, 15. 7. 2089
Denní hlášení: Alert 37, mírně znepokojivý (dle reakce Muže odhaduji na spektru rozladění stupeň 5). Situace: po pravidelné aktualizaci programu S.A.R.A se v rámci manželského sexu objevila anomálie. Při řádném koitu nastal neočekávaný zkrat vzájemné shody a v jeho důsledku výkonnostní výpadek Muže. Explicitně: projev nedostatečné kapacity energie a ztopoření, než –
„Melanie? Co to píšeš?“ promluví Muž ze své půlky postele ostře. Opět se chová nestandardně a mě to znepokojuje. Na takové situace nejsem připravená. Něco je se mnou špatně.
„Zapisuji povinné hlášení,“ odpovídám poslušně a neočekávám žádnou reakci. Vím, že není Mužovou povinností mě informovat o jeho názorech a pocitech.
„Nech toho, hned!“ zaskočí mě neobvyklým příkazem.
Ačkoli vím, že škála mužských reakcí i hlasový rozsah jsou mnohem širší než u žen, tuto frekvenci za sedm let našeho manželství zaznamenávám poprvé. Pojednou cítím rozpor: výchova a vzdělání mi velí každou anomálii detailně uvést do elektronického výkazu, ale právě v tom mi Muž brání. I na takovou situaci naštěstí škola pamatovala. Jako bych závěrečný test z Etikety rovnováhy skládala včera, vybavuji si pravidlo č. 3 Desatera dobré ženy: Mužovo přání je vždy nad obecně platný předpis.
Přestávám tedy ťukat do externí klávesnice a čekám na další povel. Místo něj však přichází vysvětlení, což mi na dysbalancu neubere. Matně si vybavuji kapitolu Buď připravena na možné abnormality.
„Nechci, aby to věděli. Smaž to.“
„Ale –“
Ó, ne! Zakázané slovo, uniklo mi v rozrušení. Nicméně Muž se zdá být situací vykolejený ještě více než já, neboť to zřejmě nepostřehl.
„Jistě, miláčku.“ Chystám se provést úkon dle instrukce a znejistím. Naštěstí vím přesně, co v takovém případě dělat. Zeptat se Muže, stručně a jasně, nezatěžovat detaily, použít nejmenší možný počet slov. „Co všechno?“
„Cos tam zapsala?“
Poslušně mu zprávu přečtu a čekám.
„Nepiš, že už jsem nemohl, ani to druhé.“ Nezdá se být rozladěn mnou, spíše… zklamán? Měla bych umět identifikovat emoce a řeč jeho těla lépe, ale v Senzitivním partneringu jsem nikdy nevynikala.
„Jak tedy mám ten alert popsat?“ Nevíš-li, ptej se Muže.
„Nijak. Vyplň standardní protokol shody.“ Jeho obličej vykazuje podobně zarudlou barvu jako můj. Zcela pochopitelně, neboť…
„Mám použít lež?“ Snad se pravidlo č. 3 vztahuje i na závažné porušení předpisů.
„Jistěže ne!“ užije Muž opět vyšší než obvyklou frekvenci hlasu, ale tentokrát zřetelně zaslechnu výčitku mým směrem. Ach, jsem zřejmě velmi nechápavá! „Nic abnormálního se totiž nestalo. Špatně sis to vyložila.“
„Omlouvám se,“ zareaguji jedinou správnou odpovědí, záznam smažu a poslušně uvedu, že manželský koitus proběhl bez abnormalit. Nemohu se přitom ubránit mrazení, jež mi při odesílání hlášení proběhne po těle. Tak takové to je! Moje první lež!

***

„Ego?“ zaslechnu vzápětí Mužův hlas, přestože se snaží mluvit co nejtišeji. Dveře na toaletu, kam jsem se v rozrušení z nenadálé situace musela ubrat, zjevně netlumí, jak doufal. „Žádám radu.“
„Jistě, popiš problém,“ odpovídá jeho hlasový poradce stroze. My ženy máme k dispozici Evu, která nám pochopitelně rozumí lépe a reagovala by mnohem vřeleji.
„Jedná se o citlivou záležitost vyžadující anonymitu.“
„Veškerá data z naší konverzace samozřejmě budou vzápětí automaticky vymazána, aniž by byla předána třetí straně,“ ubezpečí ho Ego.
Zajímavé – Eva si naše rozhovory pamatuje. Už několikrát mi vyčetla, že se ptám na stejnou věc, místo abych si reakci uložila jako modelovou a zdokonalovala se.
„Při aktualizaci ženy jsem dnes implementoval modul Sex Dragon, nicméně výsledek nenaplnil má očekávání.“
„Rozumím. Požadovala žena příliš mnoho?“
Hrdlo se mi stáhne úzkostí. Ještěže sedím na WC a nemůže se mi stát nehoda. Bylo by snad možné, že bych nevědomky tak hrubě porušila pravidla? Přece jen jsem rozbitá…
„To nelze prohlásit, ničím se neprovinila,“ zastane se mě Muž a já pocítím nával vděku. Miluje mě. Nelhali nám. Heslo Čistá žena = milovaná žena jsem vídala při vstupu do naší dívčí školy celých deset let.
„Rozumím. Došlo k výpadku výkonnostního módu na tvé straně?“
„Ano.“
„Pravděpodobně mu předcházelo chybné nastavení parametrů jako délka přirození, obvyklá výdrž v minutách či fyzická flexibilita.“
„Teoreticky se to mohlo stát, nedopatřením.“
„Pochopitelně. Vzhledem k tomu, že příští aktualizace programu S.A.R.A bude k dispozici až 15. srpna, nabízí se dvě možnosti. Tou první je celý měsíc opakovaně neuspokojivě selhávat v manželském koitu, neboť ženu v módu sexuální dračice nelze zbavit žádostivosti.“
„A druhá možnost?“
„Je nestandardní a doporučuje se pouze v krajních případech nouze. A sice vrátit ženu do stavu před poslední aktualizací.“
Mým uším nepříslušelo toto slyšet! Místo abych včas opustila toaletu a upozornila Muže, že dveře jejich konverzaci propouští, tajím však dech a neposlušné uši napínám. Už to je samo o sobě důkazem, že se dnešní aktualizace zvrtla. Náhle si nejsem jistá, zda respekt k Mužovu soukromí má přednost, či ne. Jsem rozbitá, a přitom roztoužená. Rozhoduji se a opouštím toaletu. Vydávám se vstříc Muži, aby mě mohl spravit a osouložit. V libovolném pořadí.
„Musím tě však upozornit, že může dojít k –“
„Ego, dost!“ vypne ho Muž a zadívá se na mě s obavou v očích. Čtu ji. Doufá, že nevím, o čem se s rádcem bavil.
Nemám to srdce jeho strach prohlubovat, a tak mlčím.
„Pojď sem, Melanie,“ poplácá dlaní mou polovinu lůžka. Poslušně uléhám a čekám. Vím, co přijde, přesto se znovu zachvěji, když to vysloví: „Navaž ještě jednou spojení se systémem. Aktualizace neproběhla, jak měla. Musíme tě synchronizovat.“
Uleví se mi, že to řekl, i když je to další lež. Miluje mě tolik, že mě před pravdou chrání.
Ochotně se připojuji k systému S.A.R.A. To jediné on za mě udělat nemůže. Tuhle roli nám společnost ponechala, abychom se mohly aktualizovat i v době, kdy je Muž nepřítomen. Smíme se napojit na centrální server a po dokončení updatu kliknutím na poděkování připojení ukončit.
Nechci být rozbitá. Chci být dobrou a čistou ženou pro svého milujícího Muže.

2. Před updatem 597.18.4, 15. 8. 2089
Od rána se mi potí dlaně, ale snažím se, aby si toho nevšiml. Ostatně, v tom spočívala moje hlavní náplň celý tento měsíc. Ještěže už dnes skončí!
Byl to bez nadsázky ten nejtěžší a nejvíc matoucí měsíc v mém životě. Už koncem prvního týdne jsem se cítila nesmírně unavená, a přestože bych si nejraději zalezla někam, kde budu sama, neustále jsem se na něco ptala Evy. Nerozuměla jsem tomu, co se ve mně děje.
„Evo, proč jsem smutná?“
„To je velmi těžká otázka. Neměla bys takové pocity mít. Stalo se snad něco nestandardního?“ Její hlas se mi zdál neobvykle podezíravý. Nikdy dřív jsem tyto jemné nuance nevnímala, teď se mi ale nepozdávalo kdeco. Nejspíš za to mohla moje přecitlivělost.
„O ničem nevím, ale chce se mi brečet.“
„Pokud nedošlo k úmrtí či vážné nemoci ve tvém blízkém okolí, případně k úrazu, který by ti působil fyzickou bolest, je pláč krajně nežádoucí a pro čistou ženu zcela nevhodný. Nezapomeň na pravidlo č. 6 Desatera dobré ženy: Nikdy nevystavuj Muže svým slzám.“
„To bych neudělala!“ vhrkly mi při té představě do očí. Muž naštěstí nebyl doma – odjel na několik dní na služební cestu.
To bylo také moje jediné štěstí. Následujícího dne jsem si musela ve zmatku přeprat spodní prádlo a opět se přitom nadměrně trápila úvahami.
„Evo, jak se pozná špinavá žena od čisté, připravené na dítě?“ Moje tělo mě zradilo. Bylo podivně oteklé, lepkavé, horké… a špinavé.
„Máš po svém boku milujícího muže?“
„Není právě doma, ale… Ano, mám.“
„Potom neměj obavy. Špinavé ženy se nesmí vdávat a mít děti.“ To nám říkali už ve škole, přesto mnou nyní cloumaly pochybnosti.
„A Evo? Neměla by být krev červená? Je možné, aby někdy třeba byla hnědá?“
„Jako hnědá se může jevit v případě špinění a to ještě neznamená být připravená na dítě.“
Takže jsem přece jen špinavá? Cítila jsem se po té odpovědi ještě zmateněji a znovu se rozbrečela.
Další týden byl razantně jiný. Mé tělo překypovalo energií, neustále se mi chtělo tančit a smát. I Eva si oddechla a poradila mi, ať svou energii přetavím v něco kreativního. Namalovala jsem tedy obraz na stěnu za sedačkou a překvapila Muže, který se vrátil ze služební cesty. Podle mimiky jeho obličeje se jednalo o překvapení příjemné. Tentokrát jsem si byla jistá, že ji čtu správně, což mě opět nabilo novou energií. V jejím důsledku jsem ho spontánně objala a hladila po vlasech a zádech tak dlouho, až jsme se netradičně pustili do manželského koitu už v odpoledních hodinách. Ten jeho úsměv jsem si chtěla zapamatovat navždy.
Následující týden byl jako z jednoho z těch zakázaných filmů, na které jsme se směly dívat jen pod dozorem Muže. Neopouštěla mě touha, cítila jsem se tak krásná a ženská jako nikdy předtím. A nejspíš mě tak viděl i on, protože jsme absolvovali sexuální styk několikrát denně, a to i na neobvyklých místech, a dokonce jsme vyzkoušeli i zcela nové polohy. Povětšinou překvapivě uspokojivé, nutno říci. Mým tělem probíhala neznámá chvění, až jsem místy podléhala obavám, zda mi tělesná schránka nevypovídá službu, ale Muž se zdál být průběhem potěšen, a tak jsem je zaplašila.
Poprvé v životě jsem si dokonce sahala na rozkrok způsobem, jímž to směl činit pouze Muž, aniž bych pak vyplnila protokol o anomálii. Nechtěla jsem si tu hezkou vzpomínku kazit. Ani Evě jsem se nesvěřila. Poprvé jsem měla něco jenom svého. Dříve bych se bála neplnit si povinnosti na sto procent, ale byl to Muž, kdo mě přiměl ke lži, a on ani systém mě za to nepotrestali, tedy mě to trápit nemuselo.
Zato posledních několik dní patří do ranku těžko zvládnutelných. Muž neustále chce navazovat na aktivitu z předchozího týdne, ale mne už libido opustilo. On nepřestává hledat svou sexuální dračici, ale tou už nejsem. Jeho doteky jsou mi spíše protivné, i když to mu říct samozřejmě nesmím. Několikrát jsem se dokonce přistihla, jak kroutím očima a mám chuť ho poslat pryč. Špatně spím, všechno mi vadí, nic mě nebaví. Už si zase připadám smutná, i když neznám příčinu. Nemám však ani sílu po ní pátrat.
Jako by ve mně byly ukryty čtyři různé ženy a za všechno může ta nepovedená aktualizace. Ještěže už za pár hodin dostanu od Muže pokyn k navázání spojení se systémem a všechno se konečně vrátí k normálu. Jistě si oba oddechneme.

3. Pár hodin do updatu 598.42.6, 15. 9. 2089
Neměla bych stát za dveřmi jeho pracovny, nohy mi však vrostly do podlahy a nemohu se hnout. Slyším Mužovu konzultaci s Egem a její obsah mě zároveň znepokojuje i těší. Zjevně nejsem ve svém zmatení sama.
„Nerozumím dotazu. Upřesni jej.“
„Hledám způsob, jak do dnešní aktualizace dostat ten správný mód sexuálně aktivní partnerky. Aby nebyla při koitu jen mechanická, ale… víc přítomná, živá, ochotná experimentovat.“
„Mám to chápat jako stížnost na nedostatečnou aktivitu tvé ženy?“
Hrkne ve mně. Co se stane, pokud bude Mužova odpověď pozitivní? Přestane mě milovat? Bude mu přidělena jiná žena? Co bude se mnou?
„Ne, tak jsem to nemyslel. Plní svou roli spolehlivě, zcela standardně.“
Uff!
„Z čeho tedy pramení tvá potřeba změny?“ Egův hlas je jako vždy sterilní; štěstí, že se jedná o poradce, který pracuje čistě s aktuálními daty. To Eva už by byla podezíravá.
„Chtěl bych ji právě trochu nadstandardní.“ Muž před Egem tají pravdu, ale evidentně se mu uplynulé dny líbily, zajímavé!
„Rozumím. Pro tento případ nabídka obsahuje mód Sex Dragon.“
Na ten si vzpomínám, stejně jako Muž, jen Ego si nic nevybavuje. Nechápu, proč tu užitečnou funkci nemá – to, že si Eva pamatuje naprosto vše, co jí sdělím, je velmi praktické.
„Ehm, ano, vím. Posledně jsem měl trochu problém s nastavením vstupních parametrů.“
„Před instalací módu Sex Dragon je třeba pravdivě uvést délku přirození a obvyklé erekce, počet požadovaných koitů a míru plánovaného osobního zapojení. Pokud máš s nastavením potíže či se ti zdá formulář nepřehledný, mohu za tebe systému odeslat reklamační protokol.“
„Ne ne…“ V Mužově hlasu rozpoznávám rozpaky. To je velmi neobvyklé, ale zároveň se mi to zdá velmi přitažlivé. „Tak jinak. Co se stane, když je žena vrácena před poslední aktualizaci S.A.R.Y? Dochází k nějakým abnormalitám?“
„Ano, vedle chybějící synchronizace s programy denní potřeby dochází především k dočasné dysfunkci Supresoru G s důsledky v podobě významného hormonálního dysbalancu. Hrozí nepředvídatelné chování ženy vlivem destabilizace MoodCore, hraničící až s rozštěpením osobnosti. V takovém případě se mužům z bezpečnostních důvodů doporučuje se styku se ženou až do termínu další aktualizace co nejvíce vyhýbat.“
Poté se Muž přestane dotazovat a já nepozorovaně proklouznu do kuchyně. Zatímco předstírám nevědomost (a doufám, že se nejedná o lež ani podvod), přemítám o Egových slovech. O Supresoru G ani MoodCore si ze školy nic nevybavuji. Přitom jsme byly o programu S.A.R.A vzdělávány od třetího ročníku. Muž o svou ženu pečuje prostřednictvím S.A.R.Y, žena o svého Muže skrze lásku, kladli nám na srdce. S.A.R.A tě ochrání od zbytečné bolesti předchozích generací. Nemusíš trpět, jen důvěřuj systému a svému Muži. Věděly jsme, jak obrovské štěstí máme. Narodily jsme se v době, kdy S.A.R.A už byla na tak vysoké úrovni, že jsme mohly zůstat čisté, dokud nebudeme připravené na dítě. Neuměly jsme si představit utrpení našich prababiček, které každý měsíc marně a bezdůvodně bolestivě krvácely.
To rozštěpení osobnosti mě vylekalo, sama jsem se přece uplynulý měsíc mnohdy nepoznávala. Jako bych byla každou chvíli jinou ženou. Někdy smutnou, přecitlivělou, jindy energickou, plnou touhy, pak zase podrážděnou nebo unavenou… Ale pod tím vším – překvapivě živou. A to mě nejvíc mate. Jako bych to totiž přes všechny ty cizí projevy byla víc já. A Muži to podle všeho vyhovovalo také.
Do mysli se mi vkrade kacířská myšlenka a ne a ne odejít. Co kdybych se dnes k aktualizaci nepřipojila a zkusila zjistit, zda to i podruhé bude takové? Podle Listiny základních práv synchronizované ženy ji přece podstupujeme dobrovolně – víme, že je to pro naše dobro, a jsme vděčné, že muži program na naši ochranu vyvinuli. Ale proto se přece na centrální server připojujeme samy a poděkováním aktualizaci vědomě přijímáme. Protože rozhodnutí je na nás. Nikdo nás nenutí. Právo kliknout = právo být chráněná.
Nemohla jsem si vybavit, jaká je vlastně na displeji druhá možnost kromě přijetí aktualizace poděkováním. Nikdy jsem ji nevyužila. Ale neměla bych dle pravidla č.1 především chtít potěšit svého milujícího Muže?

4. Deset dní po updatu 598.42.6, 25. 9. 2089
Nebylo snadné zakrýt onen nebezpečný manévr, kdy jsem namísto poděkování klikla na Odmítám aktualizaci a přijímám veškerá rizika plynoucí z nedostatečné ochrany, po čemž následovala ještě tři kola ujištění a souhlasu s přebíráním odpovědnosti za asynchronní a nestandardní chování, včetně výhružného varování, které mé odhodlání na moment ochromilo. Nebudete-li chráněna programem S.A.R.A, ohrožujete svou čistotu i manželství. Pro vašeho Muže to může být relevantním důvodem k rozvázání svazku. Jste si opravdu jista, že chcete tento update odmítnout? Nemohla jsem se ale rozmýšlet dlouho, aniž bych u Muže vzbudila podezření. Koneckonců jsem to přece dělala pro něj! A pro ten jeho krásný úsměv, který jsem opět vídala. Dokonce jsem ho zaslechla si prozpěvovat!
První smutný týden byl naštěstí za mnou. Tentokrát mě nepřekvapil, takže jsem se zvládala na Muže usmívat a v jeho nepřítomnosti hodně odpočívala, abych měla energii na večer. Z jeho hladového pohledu a průběhu prvního koitu jsem totiž naznala, že v plánované aktualizaci skutečně nastavil mód sexuální dračice. Mobilizovala jsem veškeré síly a snažila se vzpomenout si, co jsme spolu dělali minule. Zejména jsem se soustředila na hlasité projevy, neboť mé vzdychání upevňovalo Mužovu erekci a urychlovalo ejakulaci. Čím hlasitější jsem byla, tím dříve jsme mohli ulehnout ke spánku. Po několika dnech jsem dokonce mohla přestat předstírat orgasmus, neboť se mi přihodil samovolně. Z celého prvního týdne byl toto ten nejpříjemnější moment.
Když se dostavilo špinění, vyřešila jsem to elegantně hrátkami ve vaně, aby Muž nic nepoznal. Považoval to za kreativitu dračice ve mně, a přestože to nebylo příliš pohodlné, zvládla jsem ten nepříjemný fyzický projev utajit.
Nyní již několik dní s potěšením kvituji výhody i pro mne samotnou. Také je mi do zpěvu, jsem plná života a chce se mi tvořit. Nesmím však v Muži vzbudit podezření, a tak se snažím nově nabytou energii vychodit. Procházím se částmi města, kde jsem nikdy nebyla, objevuji jeho utajené krásy a nedokážu se ubránit spokojenému úsměvu. Což se mi ovšem právě teď vymstí. Žena naproti si mě podezíravě prohlíží. A nejen to, ona dokonce míří mým směrem!
„Ahoj,“ osloví mě zaujatě. „Tebe ještě neznám. Nově Probuzená?“
„Promiňte?“ Cítím se zaskočená její familiárností.
„Vidím ti to na očích. Nemáš je prázdné. Bez Sáry?“
Proboha! Jak jen se mohu chovat tak nezodpovědně?! Co kdyby si toho všiml i Muž?
„Nemusíš odpovídat. A neboj se, poznáme se jen mezi sebou.“
„Vy… taky?“ vykoktám, než mi dojde, že jsem se právě přiznala.
„Ano, už rok. Jak dlouho ty?“
„Poprvé. Stalo se to omylem –“ snažím se situaci zachránit, ale ona se usměje a nezdvořile mi skočí do řeči.
„To je volání přírody, nebraň se tomu. Vracíš se k sobě.“
Mám tendenci jejímu hřejivému úsměvu podlehnout. Je tak… opravdový.
„Klára,“ natáhne ke mně pravici a já ji automaticky stisknu.
„Melanie.“
„Hm, z lepší rodiny,“ přitaká uznale.
„Prosím?“
„Křestní jména nám přiřazují podle společenského statusu, tos nevěděla?“
Zavrtím hlavou. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale teď se mi vybavily spolužačky ze školy: Celestina, Aurelie, Isadora, Lorena, Selena, Vivien… - samá vznešeně znějící jména. Zajímavé. Přivede mě to na zvědavou otázku.
„Proč vlastně muži jména nemají?“
Klára se zasměje: „Protože přece jsou pány tvorstva! V jejich myslích je to předurčuje k vládnutí bez ohledu na sociální třídu. Nás si cejchují, ale své dokonalosti věří z podstaty.“ Z jejích slov čiší zvláštní disrespekt, který u mě vyvolá chvění po těle. S tou ženou bych nejspíš vůbec neměla hovořit. Zřejmě patří k anarchistickým… špinavým.
„Mami?“ přiběhne k ní najednou malé dítě a omotá jí ručičky kolem stehen. Blonďatý modrooký andílek ve věku, který se mi těžko odhaduje. Nemám s dětmi zkušenosti. „Kdo to je?“
„To je teta Melanie,“ pohladí ho Klára po kudrlinách a sleduje můj okouzlený pohled. „Tobě ještě dítě nedovolil?“
„Jak to myslíš?“ Začíná toho na mě být moc. Neměla jsem do této části města chodit. Kde to vůbec jsem? Rozhlížím se, kudy bych mohla co nejrychleji utéct.
„Ještě ti nevysadil Supresor G?“ použije ale výraz, který okamžitě vzbudí mou pozornost. Už jsem ho slyšela.
„Co to je?“ položím jí místo odpovědi otázku.
„Nástroj, kterým ti z čipu uvolňují gestagen, abys nemenstruovala, dokud se tvůj muž nerozhodne, že chce dítě. Jeden z nejdůležitějších důvodů měsíčních updatů. Proč myslíš, že by to jinak dělali? Na to, aby tě udrželi poslušnou, by jim přece stačila verze s delší platností. Jediný důvod, proč se S.A.R.A ve tvém těle obnovuje každý měsíc, je kontrola nad tvým hormonálním systémem. Plus na to navážou nějaké obecné synchronizace a opravy podle toho, co jim nahlásí Eva.“
Najednou je na mě těch informací moc. „Eva?“
„Samozřejmě. Hlásí každou odchylku od normálu, podivné otázky, nežádoucí stavy a reakce – a podle toho tě ladí na další měsíc. Nikdy jsi nepřemýšlela o tom, proč Ego mužům jenom radí, zatímco Eva ženy kontroluje a informace o nich ukládá?“
Jistěže! Považovala jsem to za užitečnou funkci své rádkyně, nikoli za špehovací nástroj. Nechce se mi Klářiným obviněním věřit, ale musím se k jedné její poznámce vrátit.
„Jak jsi to myslela s tou kontrolou hormonů, než Muž bude chtít dítě?“ Přece, až budu na těhotenství připravená, příroda to sama zařídí a dá mi vědět krvácením. Nám oběma dá vědět, že už se můžeme stát rodiči!
„Dokud on nebude chtít, nemáš na dítě nárok. On se rozhodne a pak ti jednoduše vypne dávkování gestagenu. Obnoví se ti menstruace a ty budeš moct otěhotnět.“ Klára mi vše vysvětluje trpělivě a ani se u toho cizího slova na M nezačervená. Já ale tuším, co znamená. Strašáka z minulosti.
„Mluvíš o… krvácení?“ ztiším hlas, aby mě nikdo neslyšel. Nejraději bych se neslyšela ani já sama.
„Nevyslovuj to s odporem, Melanie. Je to tvoje výsostné právo, být ženou v plném slova smyslu. Neměla bys jim dovolovat, aby tě okrádali o to, co je pro tvoje tělo i mysl přirozené…“
Klára mluví ještě dlouho a mě energie opouští. Cítím se slabší a slabší, až mám pocit, že omdlím. Po chvíli se omluvím a uteču. Nemůžu ty strašné věci dál poslouchat!

5. Ráno před updatem 599.06.1, 15. 10. 2089
Zoufale se potřebuji s někým poradit! Jenže s kým? Muži se svěřit nemohu a Evě už od setkání s Klárou nedůvěřuji jako dřív. Vzpomínka na tu zvláštní ženu se mi do mysli vkrádá každý den. Věci, které vypouštěla z úst, napadaly vše, v čem jsem byla vychovávaná, samotné principy mého bezpečného života. Vím, že by bylo nejlepší dnes prostě přijmout aktualizaci, vrátit se k poslušnosti v rámci chráněného systému a pokusit se na Kláru zapomenout.
Jenže to vůbec není snadné. Jak mě to nazvala? Probuzenou? Přesně tak si teď připadám. Ta její obvinění jako by přece jen dávala smysl. Péče mužů, kterou ochotně přijímáme, mohla zrovna tak být pro naši ochranu jako pro absolutní kontrolu. To, že Muž ovládá můj hormonální systém a jen on sám rozhodne o tom, kdy budu mít právo se stát matkou, mi připadá nehorázně kruté a nefér. Proč by měli muži mít o tolik jiná práva než my?
Jistě, dovolujeme jim to, protože jsme tak vychovány. Aktualizace S.A.R.Y oficiálně přijímáme dobrovolně, ale jsme zastrašovány osudem nemilovaných špinavých žen, takže nás ani nenapadne to zpochybňovat. Chápeme program S.A.R.A jako nástroj, který nás chrání před zbytečnou bolestí, ale Klára tvrdila, že se to nejen dá vydržet, ale že je to dokonce přirozené a očistné. Mohla bych jí nevěřit, ale když mi popisovala fáze menstruačního cyklu, bezpečně jsem v nich poznávala ty čtyři různé ženy v sobě.
A co víc, mám je radši než tu indiferentní osobu, jíž jsem bývala, než jsem tak nerozvážně a anarchisticky potajmu odmítla minulý update. Jsou každá jiná a nemohu ani říci, že by mi všechny byly sympatické – obzvláště ta z posledních dní je dost nepříjemná i mně samé. Je neustále napružená, špatně spí, nemá chuť na sex – a předstírání dračice ji tak obtěžuje, že na Muže málem vyjela, ať jí dá pokoj. Teda já jsem na něj málem vyjela. Nemůžu si na sebe zvyknout. Čím dál víc ale cítím, že je to lákavá výzva a že vracet se ke staré Melanii by mě ubíjelo. Updaty totiž nemažou naši paměť, to muži trestuhodně zanedbali.
Nakonec vím přesně, co musím udělat. Nemám jinou možnost.

***

„Melanie! Tak přece jsi přišla,“ vítá mě vědoucím úsměvem. „Bála jsem se, že o tebe přijdeme.“
„Vy? Kdo vy?“
„Probuzené,“ odpoví Klára s úsměvem a pokyne mi k malému stolku. „Dáš si horkou čokoládu?“
Nečekaná nabídka! Tu jsem naposledy pila jako malá holka. Chci se nad tím pousmát, ale přistihnu se, že se mi sbíhají sliny, a přikývnu. Klára mlčky připravuje dva hrnky a prozpěvuje si. Když se natáhne po cukru, chci protestovat, ale ona mě zarazí.
„Sladká ti udělá líp,“ vyšle ke mně další povzbudivý úsměv a já… jí důvěřuji. „Kakao je bohaté na hořčík, který uvolňuje svaly a snižuje úzkost, ale cukr ti dodá energii, kterou při PMS potřebuješ.“
Ani se neptám, jen překvapeně zvednu oči a ona vysvětluje sama od sebe. Nejspíš nebudu první, koho takhle zasvěcuje do reality ženského cyklu.
„Proč to dělají?“ vypadne ze mě. Víc dodávat nemusím.
„Víš, co znamená zkratka S.A.R.A?“
Jak bych nevěděla! Všechny jsme z toho byly ve škole mnohokrát zkoušeny. Pod tím jejím měkkým pohledem si ale nepřipadám jako u tabule. Cítím, že mi rozumí.
„System for Advanced Relationship Assistance,“ vysypu z rukávu základní vědomost dobré ženy. Dosud jsem žila v přesvědčení, že moci používat systém pokročilé partnerské asistence je výsadou naší generace žen.
Klára se ušklíbne, ale necítím v tom výsměch vůči mé osobě. Spíš pohoršení. „Přesně tak…“ začne nečekaně, ale pokračuje už podle předpokladů, „… vám to ve škole předkládají. Je to zástupný význam, politicky užitečný. Původně – a ve skutečnosti – je to System for Automated Reproductive Adjustment.“
Dá mi čas, abych si to nejen přeložila, ale uvědomila si i význam těch slov: systém automatické reprodukční regulace. Těsně vedle! Místo ochrany ve prospěch stabilního manželství… popření základních biologických práv.
Desatero dobré ženy? Etiketa rovnováhy? Senzitivní partnering? To vše jsou náhle, ve světle šokující pravdy, jen nástroje, které se měly mužům postarat o náš stabilní MoodCore, abychom je neobtěžovaly svými emocemi, pohodlný život bez dětí, dokud si je sami nepřejí, a popření našich práv, jež s vypláchnutými mozky a tupými úsměvy na rtech dobrovolně považujeme za ochranu v náš vlastní prospěch!

6. Dva dny po updatu 600.13.8, 17. 11. 2089
Je to tady! Den, o kterém mi Klára dlouze vyprávěla a já jsem si většinu z toho i přes těžké následující dny zapamatovala.
Těsně po návratu ze schůzky jsem začala krvácet. Kdykoli dříve by mě to nejprve vyděsilo a vzápětí naplnilo naivní radostí, že nám příroda sděluje připravenost na potomka. Nejspíš bych tu novinku nadšeně sdělila Muži a on by se mi za zády smál. Teď jsem ale věděla, že moje neřízené tělo jen spustilo zcela biologickou hormonální reakci. A že „špinavá“ je jen krycí označení slov „přirozená, neovládaná“.
Vydržet ty nepohodlné dny paradoxně nebylo tak těžké jako Mužovo naléhání na lůžku.
„Jsi neuvěřitelně schopný samec,“ pokusila jsem se mu vlichotit před uštědřením plánované rány. „Tvoje nadměrná výkonnost v uplynulých týdnech mi způsobila četné odřeniny vnějších rodidel a namožení pochvy. Všechno mě tam bolí, dokonce mi to trochu i krvácí. Chceš se přesvědčit?“ zaskočila jsem ho s nevinným pohledem. Než mohl reagovat, ubezpečila jsem ho: „Evě jsem nic nehlásila a vyplnila standardní protokol shody. Leda by sis sám přál, abych informace o tvých abnormálních potřebách a schopnostech nahlásila výše.“
Zapýřil se, ale odmítl. Jen se ujistil, jak dlouhou pauzu na zhojení inkriminovaných míst předpokládám. Získat týden klidu tak nakonec bylo snazší, než jsem očekávala.
Těžší ovšem bylo mlčet dnes u snídaně.
„Jestlipak víš, co je za den, Melanie?“ zkoušel mě. Rozhodla jsem se mu ještě jednou dopřát tu radost a zavrtěla hlavou. „Dnes je výročí Sametové revoluce. Právě před sto lety nám naši předkové vybojovali svobodu.“
Nemohl se mýlit víc, můj úsměv si však zasloužil. A já jsem se snažila vtisknout si do paměti ten jeho, než vyrazím na demonstraci za ostatními Probuzenými.
S transparentem KREV NENÍ ŠPÍNA. ZBAVENÍ PRÁV ANO! a s vírou, že nikoliv ta Sametová, ale právě naše dnešní Krvavá revoluce se do dějin lidstva zapíše jako ta, která svobodu skutečně přinesla.
Tehdy na Václavském náměstí přece cinkaly klíči i ženy! A v jejich jménu to musíme udělat.
Já vyrážím bez klíčů, ale jako hrdý vzor ostatním ženám. Měla bych už pár dní řešit bolest v podbřišku a to, čím zamaskovat krvácení, ale nic se neděje. Snad je to rozrušením z blížícího se velkého dne, nebo… kdo ví? Třeba Muže zaskočím tím, že sex mívá následky. Rozhodne příroda…

 

Dagmar Digma Čechová (* 1975)

Má sice na kontě 13 vydaných románů (nakl. MOBA), ale všechny v žánru současný společenský román. Pohybuje se zásadně ve světě, který zná, a popisuje příběhy, které může zažít každý (každá) z nás. Fantastickými a sci-fi světy de facto nepolíbená autorka se tentokrát výjimečně pustila do nejistých vod cyber punku – a samotnou ji překvapilo, jak dobře jí v něm bylo. Takže – co je poprvé, nemusí být naposled.

Krvavá revoluce

Autorka: Dagmar Digma Čechová

Zodpovědná redaktorka: Tereza Kadečková

Ilustrace: ChatGPT