NEDĚLNÍK: Jiří Sivok, Můj první, velký hejt

Vody internetu jsou hluboké a mají své dno. Je plné kalu a špíny, ale já naivně věřím, že všechno se dá vyčistit. Jen se do něj musíme ponořit a ukázat si na rovinu to svinstvo. Nechci si tu hrát na nějakého moralistu, i když tak mohu teď působit. Prostě se už nějakou dobu potácím s jistou nepříjemností, kterou na sociálních sítích sleduji a myslím, že by měla jít ven. Hodně lidí zaregistrovalo mou antipatii vůči jedné osobě, o které je vlastně tento Nedělník. Ptají se mě. „Co jste si vy kluci vlastně udělali?“ A já se uvnitř usměju a odpovídám, že mě ten chlapíček neudělal nic. Mně ne…

Nemá cenu chodit kolem horké kaše, ale již nějakou dobu zpovzdálí sleduji tohohle Hejtra. Není to hloupý hejtr, a ani není bez talentu. Dělá spoustu věcí, ale nejčastěji ho v internetovém prostoru můžete vidět, jak se baví tím, že shazuje příspěvky ostatních autorů. Nebo jim v soukromých chatech dává rady, ze kterých bych zvracel. („Ukážu ti, jak je snadné navýšit si hodnocení na databázi.“ Nebo mé oblíbené: „Nejlepší máš počkat, až se nějak odhalí a pak ho/ji zmlátit jak koně. Garantuji, že ho/ji to přejde.“)
Ale pojďme popořadě, hezky od začátku a budeme brát jen ty malé přešlapy, protože proč si kazit neděli těmi velkými.

„Napsal jsem povídku se zahraničním autorem.“ Chlubil se poprávu a zaslouženě jeden kolega na facebooku. Byla to pokořená meta. Úspěšný autor z Finska a tandem s ním, to je splněný sen. Všichni automaticky nažhavili smajlíky s vykulenýma očima, aby nahradili jejich vlastní překvapené výrazy. Nešetřilo se komentáři plnými chvály.  Náš Hejtr ale ne. Kdepak. Ten vyšpulil svou pixelovou pusu a plivnul hlášku, že by do svého díla nepustil ani Stephena Kinga. Do „svého díla“, o němž se nikdo nebavil. Ale to nevadí. To je ještě v pohodě, ne? Nad tím se dá mávnout rukou, že?

Jindy se někdo pochlubil, že bude mít přednášku na pražském ComicConu na téma „KAM S POVÍDKAMI.“ Slečně záleželo na tom, aby poradila začínajícím autorům. Jakou soutěž vybrat? Na jaký projekt zacílit napsanou povídku? Prostě šlo o to, ukázat, jaké jsou možnosti. Bohulibá činnost, řekli byste. Ne, tak pro našeho Hejtra. Ten sesmolil komentář, který když budu parafrázovat, vyzněl takto: Psaní povídek nemá žádný smysl.

Co naplat, že tím podkopal přípravu člověka, který chtěl své znalosti a vědomosti předat ostatním. Nepropagovala sebe, ale nabízela pomoc méně zkušeným autorům. Kdo ví, kolik lidí na tu přednášku dorazilo, ale tenhle nepříjemný komentář k obsazenosti sálu určitě nepřispěl.

Moc těchto přešlapů na internetu nenajdete, protože Hejtr svá vlákna maže. Zdá se, že by mohlo jít o sebereflexi, ale podle mě je to spíš reakce zbabělé myšky za klávesnicí, která si uvědomuje, že za zanechanými bobky je třeba zamést stopy. Ale to je v pořádku, i tak se dá ten internet očistit od kalu ze dna. Buďme rádi, že tahle myška je samostatná a dělá to za nás.

Naposledy mě doruda rozčílil další jeho hloupý žblept. V rozhovoru (kde popravdě řekl i pár rozumných věcí) zcela scestně označil recenzi své knihy za nenávistnou. Následně, jakoby nic propálil jméno serveru, který ho vydal, aby jej očernil. Něco ve smyslu: Vidíte je? To jsou ti, co vydávají nenávistné recenze. Jak si to mohli dovolit?

Tu recenzi jsem četl. Vím, že je kousavá. Na dílu rozhodně nenechává nit suchou, ale autor kritiky své dojmy z knihy doložil i na příkladech citací. Neplácal prázdnou slámu, měl vše podepřené argumenty. Já sám jsem část té knihy četl ještě před vydáním oné ďábelské recenze. Knihu jsem ale nedočetl. Prostě mi nesedla.

Když jsem později pročítal danou recenzi, řekl jsem si: Je to tak. Recenzent zcela přesně vystihl důvody, proč jsem tu knihu nedočetl. Pokud někdo kritizuje vaše dílo, nemusíte s tím souhlasit, ale nesvalujte to na nenávist. Protože když autor pošle své dílo do světa, musí být připraven přijmout i negativní kritiku. Není totiž v jeho moci, aby se zavděčil všem.

Recenze by neměla kritizovat autora – to si můžou dovolit jen Nedělníky.

V tom videu mě naštvalo víc věcí, ale ten plivanec na server, jehož šéfredaktora znám, se mě dotkl asi nejvíc. Šéfredaktor je zodpovědný za zveřejněné recenze a i tahle prošla kontrolou a nebylo na ní shledáno nic kontroverzního. Takže to byl jen další útok. Cílený na lidi, kteří jsou tvůrčí, milují kvalitní fantastiku a nejen proto je mám rád.

To by asi pro začátek stačilo, ne? Všimli jste si? Tenhle nedělník je jeden můj velký hejt. Mohl bych tu dál psát o Hejtrovi. O jeho pomluvách, pokroucených verzích a o spoustě jiných příkladů, které tenhle internetový hrdina dělá, aby někomu ublížil, ale dělat to nebudu. Nechci se v tom utopit. Už je dlouhý dost a já se v něm nechci babrat déle, než je nutné. Zdaleka jsem nesáhl na velké kalibry, kdepak, ale třeba budou i jiné nedělníky, ne? Hejtr dodává stále dost materiálu a já to vidím i skrz blokaci. Jedno by si ale měl uvědomit. Pokud bude dál ubližovat lidem, tak já to budu sledovat a dál zaznamenávat. Budu o tom mluvit a psát. Třeba jednou vyjde časosběrný dokument, kdo ví? Jedno je jisté. Budu ho hlídat, tak dlouho, dokud v tom našem rybníčku nebude voda zase čistá.

Jiří Sivok (*1988)
se překvapivě narodil. Už jako malé dítě toužil sát lidem krev, a tak se v dospělosti stal pojišťovákem. Následně si přál bičovat poddané, a tak se změnil v manažera. Od patnácti let se protloukal jihočeskými literárními kotlinami a také založil HSF klub (horor, sci-fi, fantasy). Z jeho neznámých prací je nejvíce známá povídka Úsek dopravních nehod, která byla přepracována Českým rozhlasem do audio verze, jež je dohledatelná k poslechu na internetu. V současnosti můžete na Sivoka narazit v Nových Homolích, kde v superhrdinském obleku pomáhá zralým dámám do přechodu a sundává koťátka ze stromu. Obvykle ta, která tam sám předtím pověsil.