PUBLICISTIKA: Rozhněvané mladé ankety

Drtivá většina lidských snah směřuje k frustraci. Alespoň těch mých. V občanském životě jsem učitel na gymnáziu. Organizuji pro své studenty nejrůznější aktivity – dramaťák, tvůrčí psaní, večerní divadla, v dubnu a květnu nás čeká série autorských čtení (jste srdečně zváni!), proběhly dva Literární víkendy (pozveme si autory, ve škole se i spí, na sobotu je připravena „Velká noční hra“, což je něco mezi Pevností Boyard, táborovou bojovkou, literární únikovkou a zážitkovou pedagogikou), pro veřejnost chystáme akce v rámci festivalu Den poezie, máme výměnný pobyt s gymnáziem v Budapešti… A všechno mě to baví. A všechno to má smysl. Nebo si to aspoň namlouvám. Jenomže nerad kohokoliv do čehokoliv nutím. Takže přestože příprava Literárního víkendu zabere měsíc až dva (v pětičlenném týmu), výsledek (a ručím za to, že je skvělý!) okusí deset až patnáct žáků. Na výměnný pobyt máme problém sehnat dvanáct nadšených účastníků. Do divadla jde někdy až dvacet lidí. A někdy třeba jenom pět. A tak dál.

S anketou Kniha roku Sardenu je to podobné. Na Silvestra rozešlu hromadné e-maily redakcím a lidem, kteří mají k fantastice co říci. Měsíc čekám, jestli mi někdo odpoví, dvakrát připomínám, že se těším na odpovědi. Týden to vyhodnocuji a chystám, dohledávám údaje o knihách, kontroluji, zda byly vydány v daném roce, kdo je překládal, zda se na nich respondent nepodílel a podobně. Vždy se sejde velké množství odpovědí, které variují jediné téma: moc jsem toho nečetl, necítím se na to, abych cokoliv nominoval. Dobře. Beru. A pak vyjde nové XBčko a třešnička na dortu v podobě úvodníku Vlada Ríši:

„Jak ošemetné je hodnotit literaturu, byť tak specifickou, jakou SF je, víme všichni, kdo jsme se někdy pustili do porotcování. Přesně to jsem si opět uvědomil, když jsem byl požádán, abych vybral jednu až tři knihy loňského roku, které považuji za hodnotné.

Kde ty doby jsou, kdy jsem se pyšnil, že jsem četl vše, co ve sci-fi za rok vyšlo. Jen v lednovém čísle našeho časopisu (tedy knihy vydané v prosinci minulého roku) je kolem sto třiceti knížek. Vynásobíme-li si to dvanácti (i když některé měsíce jsou slabší), tak se určitě dostaneme k číslu 1000. To se prostě učíst nedá ani kdybyste byli důchodce a nedělali nic jiného, než četli.

Jaké je řešení? Nevím. Už kdysi pánové Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř zpívali v jedné písni:

Statistika nuda je,
má však cenné údaje,
neklesejte na mysli,
ona vám to vyčíslí.

Jenže statistika umění nevyčíslí,
i když si to lidé myslí…
(aspoň někteří)“

Tak ale do prčic už! Anketa Kniha roku Sardenu se přece naopak snaží tento problém řešit. Pojďme si to v klidu bod po bodu vysvětlit – a pokud to, co píšu, není dostatečné nebo v tom shledáváte nějakou chybu, budu rád, když dáte vědět v komentářích nebo na mail.

První a základní premisa: nikdo není povinen se jakýmkoliv způsobem podílet či účastnit. Účast v anketě je dobrovolná. Přesto věřím,  že jde o společný zájem všech, kteří se o fantastiku aktivně zajímají.

Myšlenka na anketu podle vzoru Knihy roku Lidových novin se objevila v roce 2014. Vždy když v prosinci Lidovky přijdou s Knihou roku, koupím si ono sobotní vydání a přečtu je. Celé. Názory všech těch 192 osob (tolik respondentů bylo v roce 2017). Přepíšu si knihy, které mě zaujaly, o něčem, co jsem třeba zavrhl, zjistím, že jsem to zavrhovat neměl, upravím si názory, dozvím se něco nového. Dobře, možná jsem blázen a knihomol, ale sakra, baví mě to. A věřím, že mezi čtenáři fantastiky jsou podobní blázni. A protože nevím, že by podobná anketa o fantastice existovala, přišel jsem s návrhem anketu zavést.

Anketa přináší možnost prezentovat osobní názor – a čtenář ankety má možnost tento názor konfrontovat s dalšími názory, protože jsou všechny hezky na jednom místě. Nikdo nepředpokládá, že respondenti četli všechno. A pozor – nikdo nepředpokládá, že půjde o reprezenativní výběr. Četli jste v roce 2017 z fantastiky jenom Kotletu? A líbil se vám natolik, abyste ho uvedli do ankety? Super, sem s tím. Četli jste v roce 2017 z fantastiky jenom Kotletu? A nelíbil se vám natolik, abyste to uvedli do ankety? Super, sem s tím. Jasně, odpověď nezasáhne do výsledků ankety, ale bude zveřejněna. A to je to podstatné.

V roce 2014 se na Sardenu to ještě nestalo. Chvíli trvalo, než se řeklo, že do toho Sarden půjde a že je to dobrý nápad. V roce 2015 jsme už věděli, že anketa bude – a v březnu 2016 jsme čtenáře poprvé seznámili s výsledky. V průvodním e-mailu pro redakce všech webů a časopisů, na které jsem byl schopen získat kontakt, stálo mimo jiné toto: „Jde v jistém smyslu o alternativu k Cenám Akademie science fiction, fantasy a hororu, jakkoliv jim nechceme konkurovat ani s nimi soutěžit. Rádi bychom navázali na anketu Kniha roku Lidových novin, ovšem výhradně v oblasti fantastiky. V prvé řadě nám jde o to, abychom mohli prezentovat jakousi mozaiku preferencí u osobností, o nichž se domníváme, že mají k fantastice co říci.“

Zopakuji: o alternativu k Cenám ASFFH. Podle čeho se má český čtenář rozhodovat? No jasně – oblíbení autoři, doporučení kamarádů, časopisy, weby, nakladatelství, tohle všechno a ještě víc. A ve výrazné míře ceny. Nominace na Man Bookerovu nebo Pulitzerovu cenu znamená několikanásobně vyšší zájem o danou knihu. Jsme v ČR. Je to tu menší, ale i tak Ceny ASFFH každoročně rozvíří emoce – a pokud na trh vliv nemají, mají přinejmenším potenciál vliv mít. S Knihou roku vířit emoce nechceme. Chceme nabídnout alternativu: zajímáte se o to, jaké byly nejlepší knihy v roce 2017? To my nevíme. Ale můžeme vám říci, co zaujalo ty, kteří se fantastikou zabývají. Uděláme z toho závěr (aby to čtenář nemusel lovit sám), vytáhneme tituly, které byly jmenovány nejčastěji. O jejich kvalitě to nemusí nic vypovídat. Osobně si naopak rád zalovím v „margináliích“ (letos mě zaujala třeba Alenčina noční můra v Říši divů; nominoval ji pouze a jenom Jakub D. Kočí, nikdo jiný si nevzpomněl nebo to neuznal za hodno zmínění; gamebooky jsem hrával v 90. letech – a při čtení komentáře jsem si říkal, že je možná čas oprášit ty prachem zaváté časy…).

Zopakuji: nechceme Cenám ASFFH konkurovat ani s nimi soutěžit. Fakt ne. A přes všechny objektivní výhrady (viz polemiky z minulého roku) jsme za Ceny ASFFH rádi. Ale tohle je anketa. Tečka.

Zopakuji: v prvé řadě jde o to, abychom ukázali mozaiku preferencí u osobností, o nichž se domníváme, že mají k fantastice co říci. Anketa není soutěž. Nevybíráme nejlepší knihu (co to vůbec je?). Nerozdáváme ceny (kde bychom na ně vzali? Sarden děláme dobrovolně ke svým vlastním zaměstnáním, studiím a podobně). Informujeme čtenáře, komunitu čtenářů fantastické literatury. Jasně, výsledkem je jakýsi žebříček. Lidé mají rádi žebříčky. Ale důležité nejsou počty, důležitá je možnost přečíst si zajímavé názory zajímavých lidí na zajímavé knihy.

Původní záměr byl, aby anketa byla „nadnárodní“. Respondenti pošlou tipy, já to zpracuji, výsledky poskytneme ostatním webům a časopisům. Článek zadarmo – a článek, který většinu čtenářů zajímá. Protože – wait for it – lidé mají rádi žebříčky. Ostatně, výsledky pravidelně publikují na Dagonu, Dětech noci, na Vlčí boudě (i když letos zatím ne…) a v Interkomu. To není špatné! Jo, a nemusí se to jmenovat Kniha roku Sardenu, jakkoliv se už počítám za zdejší inventář a Sarden je domovská planeta ankety. Jenomže jsme nevěděli, jak to dopadne, chtěli jsme anketu „stabilizovat“, nabídnout ji jako „nadnárodní“ až po pár letech. Zatím to vypadá, že stabilizace znamená trvalé snižování počtu respondentů. První rok jich bylo 44, druhý rok 35, letos 28. A teď šiju i do vlastních řad – ze Sardenu jsme přispěli tři…

Těch, kteří to s fantastikou myslí vážně (tj. soustavně ji sledují, zajímají se, čtou recenze, diskutují, jezdí na cony…), je v ČR hrstka. Přesto si myslím, že sto lidí by se našlo. A dokud bude mít alespoň deset lidí pocit, že má smysl mi zaslat odpověď, budu pokračovat. Stejně jako se všemi těmi aktivitami pro studenty, které jsem zmínil na úvod. Ale trocha spolupráce od těch, kteří se (zatím?) drží stranou by neškodila. Každý respondent s tím může strávit čas dle svých možností a tužeb – stačí se během minuty zamyslet a během další napsat tři knihy, které se vám líbily. Nebo si s tím můžete vyhrát, popřemýšlet, napsat rozsáhlý komentář. Nebo jste v předchozím roce nic z fantastiky nečetli, ale doporučili byste skvělou knihu z oblasti literatury faktu. Nebo jste nečetli nic z loňského roku, ale konečně jste si doplnili knihy, které vyšly v roce 2014 – a dvě z nich vám přijdou jako hodny zmínky. Sem s nimi. Sem s tím vším. Nepřemýšlejte, jestli máte dostatečně načteno nebo jestli je tato kniha kvalitnější než tamta. Napište knihy, které považujete za hodnotné. To je jediné kritérium, zcela a záměrně silně subjektivní. Až budu zpracovávat výsledky, už si z toho vyberu relevantní informace.

Parafrázujme si Viktora Dyka: opustíš-li anketu, nezahyneš, opustíš-li anketu, zahyne. Vzhledem k tomu, jak byla tato báseň zneužita po roce 1948, jsem ten citát možná nevybral úplně dobře. Ale chápete mě, ne? Anketa není povinnost. Třeba se na to vykašlu a nikdo to po mně nepřevezme. Svět se nezboří. Jen holt bude o pár doporučení méně. To je vše. A teď mě omluvte, jdu dočíst Dobrodružství Jeronýma Moucherata (díky Pepovi Horkému) a pak se pustím do Manaragy Vladimíra Sorokina (díky Petru Hetešovi). Shodou okolností dva zajímavé tituly, které mi unikly a na které jsem přišel díky anketě. Protože takhle nějak to má fungovat.

Dodatek:
Za zpětnou vazbu, krocení emocí a uvědomění si faktu, že mi nejde o konfrontaci či provokaci, ale že se snažím řešit problém, děkuji Janu Czechaczkovi.

Na tomto místě se také sluší poděkovat všem, kteří do ankety přispěli či přispívají. Tento článek není o vás, vy jste ti dobří.