#simcikvamerice: Providence, město H. P. Lovecrafta

První, na co jsme "náhodou" narazili, byl krámek Lovecraft Arts & Sciences, což je lovecraftovské centrum Providence a, jak jsem už vyjádřil v jiném článku, po hříchu skoro jediné místo, které se zde točí kolem slavného občana města. Skupina lidí kolem tohohle malého krámku má na svědomí vlastně vše, co je s Lovecraftem v Providence spojené. H. P. Lovecraft Film Festival a různé další akce jako NecronomiCon nebo Tour de Tentacle, setkání, výstavy, neoficiálně pojmenované náměstí, i sochu, která ovšem v době mého pobytu byla ukrytá v nějaké soukromé zahradě, a bustu, která byla v tu dobu taky bůhví kde. Opravdu pech, protože znovu sem rodinu fakt nedostanu.

Na jednu stranu člověk musí ocenit to nadšení, ale na druhou, jakože cože? Čekal bych mnohem, mnohem víc. Lovecraft Arts & Sciences má rozlohu nějakých 25 metrů čtverečních, což opravdu není mnoho, ale na těch pár metrech je našlapáno úžasné množství lovecraftovských artefaktů. Primárně jsou to samozřejmě knížky, a to nejen od samotného mistra, ale vlastně cokoli, co se jen šustlo kolem kosmického hororu, Cthulhu, ale i čarodějnictví a okultních věd. Dětská leporela, komiksy, deskovky. Radost pohledět. Dále tu najdete vážný i nevážný merch. Různá trička k eventům, plakáty, sošky, obrazy innsmouthských obyvatel a podobně.

Mezi všemožnými soškami lovecraftovských monster tu najdete i několik z dílny Junji Ita, stejně tak jako jeho kompletní manga tvorbu. Z u nás známých autorů mi hlavně barevnými obálkami padl do oka Carlton Mellick III. Ač prostorově malý, dokázal bych tam strávit klidně půl dne, ale museli jsme dál.

 Na stránkách Lovecraft Arts & Sciences najdete informace o akcích, kterých po covidu dost ubylo a také odkazy na stránky a texty o Lovecraftovi a další zajímavá místa v Providence s ním spojená. 

Brownova universita je oproti Yale samozřejmě titěrná a procházet se vnitřkem vám nedovolí, ale posedět na prostranství před ní, nafotit sochu medvěda a budovy vám nikdo nezakáže. Tohle je Providence, ale je to taky trochu Arkham. A Brownova universita je taky trochu Miskatonická. Po nasátí atmosféry se vydáváme zpět kolem zmíněného ateliéru Fleur-de-Lys, což je fakt podivná stavba, která do Providence vůbec nezapadá. Na druhou stranu, když se podíváte dál na novější kýčovité kancelářské budovy, tak si myslím, že by Lovecraft přimhouřil oko. Hned naproti se nachází First Baptist Church in America, nenápadný bílý kostel, kam Lovecraft docházel.

Cesta nás vede zpět do centra přes Miskatonic, tedy Providence River. I když ne tak docela. Arkham je a není Providence. Lovecraft Providence hodně prochodil, proto taky v jeho dílech má svoje místo a jeho hrdinové z něj dost často pocházejí. V jeho povídkách se nevyhneme spoustě reálných budov. Kromě zmíněného ateliéru je zde i dům Charlese Dextera Warda, v centru najdeme jím popisovanou radnici, kterou Ward taky navštívil, a taky Superman Building, respektive Industrial Trust Tower, která je dominantou města, i když momentálně opuštěnou. Tu zase Lovecraft zmiňuje společně s Kapitolem v povídce Haunter of the Dark. Dalo by se říct, že Arkham je taková stínová kopie Providence, kterou Lovecraft používá, aby svoje město nepošpinil, aby mu neublížil.

Až vám někdo bude tvrdit, že v USA nejsou hrady a zámky, kecá. Hrady jako takové tu samozřejmě nejsou, i když pobřežní pevnosti by se tak klidně daly označit a možná vám nějakou někdy taky ukážu, i když to bude fakt rychlovka. Ale zámky, ty tu jsou. Bohaté americké rodiny vydělávající hlavně na železnici si totiž na Rhode Islandu postavily letní sídla, takže po projetí Portsmouthu a Newportu se dostanete k pobřeží a na něm byste, kdyby nešlo o opravdu rozlehlé objekty, narazili na poměrně surrealistický pohled, městskou čtvrť složenou jen ze zámků. The Elms, Rosecliff, Marble House, The Breakers a další zámky evropského stylu stojí vedle sebe, resp. kousek od sebe, s menšími zámečky a vilkami, které je občas oddělují. Dokonce je tu silniční vláček, který vás mezi nimi provede, ale pro rodinu čítající čtyři lidi je návštěva jednoho z nich až až. Navíc byl covid a i když je všechny spravuje jedna nadace, spousta těch budov byla zavřená.

The Breakers, kam jsme se vydali, postavil Cornelius Vanderbilt II. v letech 1893–1895 jako letní rezidenci rodiny Vanderbiltů, která tehdy patřila k nejbohatším v Americe. Monumentální palác ve stylu italské renesance má přes 70 místností a je považován za symbol tzv. „pozlaceného věku“ (Gilded Age), kdy průmysloví magnáti soupeřili o okázalost svých sídel. Budova stojí přímo u Atlantského oceánu a její interiéry jsou vyzdobeny mramorem, zlatem a luxusními uměleckými detaily z celé Evropy. Opravdu si nezadá se spoustou evropských zámků. Na druhou stranu pro nás jako pro Evropany je to sice zajímavé, ale vlastně tak nějak normální. Spíš nás zaujalo, kolik si toho Vanderbiltové a asi i ostatní z té Evropy natahali, aby ukázali ostatním, jak se mají dobře :D.