RECENZE: Robin Hobb, Dračí město

Troufám si tvrdit, že Kroniky Deštné divočiny jsou u nás neprávem přehlíženy. Odrazuje dospělé čtenáře doporučení pro mládež? Odrazuje ty mladší výtvarné provedení, které se spíš než dnešním atraktivním young adult obálkám blíží těm klasicky fantastickým? Ať už je to jakkoli, nedělejte tu chybu, že hodíte dračí sérii do škatulky, do které nepatří!

Robin Hobb na zmlsaného čtenáře nehraje a rovnou vás hodí doprostřed děje. Takže uděláte dobře, pokud začnete Dračím strážcem a přes Dračí domov se dostanete až ke třetímu dílu (který není dílem závěrečným). Draci a jejich strážci se usadili u starodávného města Elderlingů, ze kterého zbyly trosky. Ovšem i ty trosky jsou úchvatné a neuvěřitelně fascinující, ostatně jako sama vyhynulá rasa dračích strážců. Tedy, donedávna vyhynulá. Z nových strážců, kteří přežili strastiplnou cestu po řece, se Elderlingové pomalu stávají. A co bylo v Deštné divočině považováno za zrůdnost, se tady cení víc než zlato.

Byla by to skoro idyla – pokud by se ovšem draci konečně naučili létat, kdyby nebyla taková zima a kdyby nedocházely zásoby. A kdyby objevené město neleželo na druhé straně řeky, přes kterou se nemají jak dostat. Kapitán Leftrin se s Tarmanem vrací zpět do Cassaricku, aby zpravil svět o tom, co objevili, a aby přivezl nové zásoby. Alise, i přes vztah, který mezí ní a Leftrinem vznikl, zůstává, aby mohla zkoumat město. Každý den se nechá převézt na zádech jediné létající dračice a sama bloudí tichým městem, ve kterém stále dlí duchové a jejich vzpomínky. S tím, jak jí dochází svitky i tuš, je stále zoufalejší, protože nikdy nemůže stihnout celé město zdokumentovat. Nebude trvat dlouho, než se do něj nahrnou davy chtivé senzace a bohatství.

Thymara si postupně zvyká na svá neužitečná křídla a na to, co to znamená měnit se v Elderlinga. Její dračice Sintara je stále příliš hrdá a netýkavá a nehodlá ji k sobě pustit blíž. Když Thymara souhlasí s výletem na druhý břeh řeky, teprve tehdy pozná, co se ve skutečnosti děje s jejím tělem a kolik toho ztracené město nabízí.

A to zdaleka není vše – chalcedský vládce stále touží po dračí medicíně a nehodlá se spokojit s neúspěchem svých vrahů, Alisin manžel nemíní nechat její zradu bez povšimnutí a Malta s Reynem s obavami očekávají své první donošené dítě. Zpráva o objevu legendárního města navždycky změní svět.

Pokud má nejnovější série Robin Hobb nějaké ústřední téma, pak je jím změna. A to ve všech možných ohledech a kontextech. Změna zavedených pořádků a uspořádání společnosti, tělesné, psychické a charakterové změny postav, dospívání. Neusazujte se moc pohodlně, protože se klidně může stát, že postava, kterou jste na začátku knihy nesnášeli, se na jejím konci stane vaší nejoblíbenější. Nejspíš jsem to tvrdila už u minulého dílu, ale s každou další stránkou Robin Hobb tenhle svůj úžasný talent jen potvrzuje. A je neuvěřitelně fascinující procházet cestami změny s ní.

Dračí město je zároveň oproti prvním dvěma dílům melancholičtější. Jak Alise prochází dávným městem, uvědomuje si, že všechna ta krása a tajemství jsou jen dočasné. Že to, co tam tisíce let spalo, s příchodem lidí vyvane. Je to svým způsobem výrazně podobné práci archeologa – abyste nález prozkoumali a něco se o něm dozvěděli, musíte ho v podstatě zničit. To je vlastně velmi smutné.

Nu, abychom se ze zasněných dálav vrátili zpět ke knize – skutečně za to stojí. Robin Hobb je mistrná vypravěčka, nad jejímiž knihami se možná nebudete rozrušeně potit, ale jakmile s nimi jednou začnete, zjistíte, že je prakticky nemožné přestat. Svět inteligentních draků, fascinujících postav, kyselých řek, svět pirátů, podlých vrahů, čestných kupců a chovatelů poštovních holubů je neuvěřitelně rozsáhlý, dechberoucí a zábavný. Ať už je vám dvanáct, nebo sto.
 

Robin Hobb, Dračí město (Kroniky Deštné divočiny 3)
Překlad: Jan Kozák
Vydání: 2020
Vydavatelství: Fragment
Stran: 423
Cena: 399 Kč