ČTEME SI

Říká se „únor bílý, pole sílí“. Upřímně doufám, že je to pravda, nerad bych, aby ta klendra, co byla venku, vyšla nazmar. Abych snad ale tento blahodárný proces nějak svou přítomností nenarušil, místo do polí jsem se usadil před prosluněné okno a začal odsekávat některé čtenářské resty.

Digitální minimalismus (Cal Newport)
Knihy miluji, ale již delší dobu jsem pozoroval, že mi dělá problém skutečně se ponořit do příběhu, na konci věty jsem si nepamatoval začátek a musel jsem je číst opakovaně. Problém, který jsem nikdy dřív nepociťoval. Měl jsem různé hypotézy – škola, mnoho povinností obecně, světová krize. Pro člověka, který byl schopen dát za víkend 500 stránkovou knihu, a po měsíci o ní vyprávět, to byl problém, který nešel skrýt. Vypnul jsem tedy veškeré notifikace, smazal z mobilu sociální sítě a přestal jsem je navštěvovat i kdekoliv jinde (hádám, že zvonečky na FB budou již ukazovat ležatou osmičku). Třikrát denně rychlá kontrola Messengeru stačí. A na YouTube jen při cvičení. Fajn, to bychom měli pravidla ze stolu
Hned po týdnu jsem cítil znatelné zlepšení zejména v oblasti soustředění se na text. Jasná meme proměna „Virgin–>Chad“
No jo, ale proč tedy čtu knihu o tom, jak zredukovat digitální život, stačí-li k tomu pevná vůle? Protože jsem zvědavý, PROČ vlastně jsem musel sáhnout po takto razantním kroku. Co způsobuje, že mám nutkání koukat do skleněných tabulek a přehlížet pestřejší svět kolem? Je člověk snad tak primitivní? Zatím jsem knihu nedočetl, ale zkrácená forma, zní takto: "Člověk není na sociálních sítích závislý, protože by byl hloupý, ale protože byly investovány miliardy dolarů do toho, aby si závislost vypěstoval".
Nejsem dobrý ve vysvětlování, proč je potřeba zredukovat svou digitální existenci. Ale právě proto máme lidi, jakými je třeba Cal Newport, kteří mají dar a dostatek píle, aby toto vše shrnuli čtivě a srozumitelně.
Mimochodem, tomuto tématu se na Sardenu možná budeme v blízké budoucnosti věnovat do hloubky, tak si nezapomeňte kliknout na zvoneček, abyste… A jo vlastně, tak nás aspoň občas staromilsky „refreshněte“.

Konec prokrastinace (Petr Ludwig)
Tak toto je ale, vážení, skutečně podstatné čtení. Petr Ludwig (známý hlavně díky podcastu Deep Talks) na opět velmi kompaktním rozsahu popisuje a vysvětluje, jak funguje motivace člověka něco skutečně udělat a nejlépe i dokončit. Tématu se věnuje tak zasvěceně a lidsky, že jsem byl zcela schopen se ztotožnit s popisovanými situacemi a zjistit, kterak na ně nejefektivněji reagovat. V knize jsem nalezl i jev, o němž jsem si myslel, že jsem si snad vypěstoval jako jediný na světě. Nevypěstoval. Člověk prokrastinuje všude stejně a vědomí, že v tom nejsem sám, mi citelně zvedlo náladu. Ostatně, jinak by kniha nebyla přeložena do 20 jazyků, že? Abych dal ochutnat, tak kupříkladu skutečnost, že motivace výsledkem (cílem) je kontraproduktivní, mi obrazně „rozhodila pedály“ a vrhla vše vysvětlující světlo na poslední tři roky mého života. „Cesta je cíl“, drazí!

Harry Potter a Kámen mudrců (Joanne K. Rowlingová)
Celou sérii Harryho Pottera jsem dosud přečetl sedmkrát. Tedy, skoro celou. Nikdy jsem totiž nepřečetl první díl. Dřív než jsem se dostal ke knihám, jsem okusil kvalit CD namluvených Jiřím Lábusem. Znovupřehráváním jsem si tak navždy vypálil celý text do nejhlubší vrstvy mozkové kůry. Dovedu citovat prakticky kteroukoli část spatra, a navíc se mi v hlavě přehrává Lábusův hlas společně i s patřičnou hudbou a zvukovými efekty. Což při čtení neskutečně ruší. V době krize však máme nutkání uchylovat se k těm věcem, jež nám připomínají dávné okamžiky pohody, a tak jsem se i já rozhodl v nyní krapet hektické době čas od času zpomalit a prolomit pradávnou kletbu. Však první díl se dá zvládnout za odpoledne... Takže jsem aktuálně v půlce, zatímco mě uvnitř neustále pronásleduje Mr. Jirka. Ale vážně, je to dost nepříjemné.

Zrcadlový muž (Lars Kepler)
Čerstvě dočteno, recenze se můžete dočkat snad v blízké době. Začátek je slibný a dává tušit zajímavou zápletku okolo únosů s neznámým motivem. Pach motorového oleje a mystického předurčení však střídá roztrpčení a znechucení. Je to záměr, je to chyba? Více v recenzi.