RECENZE: Jana Rečková, Protože se stmívá

Ten, kdo dosud neměl tu čest seznámit se s dílem Jany Rečkové, má nyní skvělou příležitost svou chybu napravit. Sborník Protože se stmívá je přehlídkou toho nejlepšího z autorčiny povídkové tvorby – celkem devatenáct příběhů schovaných v sametové pevné vazbě přináší široký výběr témat a námětů a zavádí čtenáře do všech zákoutí fantastiky. Od sci-fi k fantasy, od humorných příhod k mrazivé hororové atmosféře, prakticky každý si zde přijde na své.

Název knihy neodkazuje na žádnou konkrétní povídku, jak tomu v případě sbírek často bývá, ale velice přesně vystihuje různorodý mix obsažených příběhů. Ačkoli je každý kousek naprostý originál, všechny je spojuje předzvěst či přítomnost něčeho temného a nevyhnutelného. Rečková přináší tradiční prvky jako mimozemšťany a paralelní realitu světa mrtvých, ale zpracovává tento známý materiál novými a neokoukanými způsoby. Nad jejími neskutečnými (v tom pozitivním slova smyslu) nápady a světy mnohdy opravdu zůstává rozum stát. Autorčin styl psaní je bohatý na ironii a úžasnou práci s jazykem, tempo vyprávění je pak místy doslova vražedné. Rychlý sled událostí a proud slov je místy možná až lehce matoucí a je třeba se nad dějem v povídce pořádně zamýšlet, na druhou stranu je však celých pět set stran neskutečně čtivých. Je snadné nechat se strhnout a začít hltat jeden příběh za druhým.

Vydařená obálka odkazuje hned k úvodní kratší povídce s názvem Maximálně 80% duše. Jde o komorní příběh o jedné vdově a čtyřech exmanželkách osobitého malíře, který jim ukázal, jak do umění opravdu vložit duši – ale rozhodně ne celou. Podobně osobním, skromným příběhem je i Minimůrka, kde autorka naprosto skvěle a přesvědčivě vykreslila pocity unavené, zklamané manželky a její problémy. Právě uvěřitelnost a detailnost postav musím vyzdvihnout – charaktery jsou opravdu živé, se svými myšlenkami, touhami a vzorci chování. Jsou to sympaťáci, kterým budete fandit – ať už jde o malého chlapce Damíka, který nemůže chodit a v povídce Ruské kolo objevuje děsivé tajemství staré pouťové atrakce, nebo o studentku Martinu, která s babičkou nedobrovolně nastoupí na Vánoční autobus, ve kterém se nudný zájezd za nákupy změní v boj o život.

K mání jsou epické hrdinské příběhy jako Země brouků, kde lidstvo zápasí o přežití a půdu s obřími hořícími brouky, nebo Poslední ticho ve skalách, současná fantasy, ve které jde nejen o dědictví předků a střet různých kultur. Do více či méně vzdálených končin vesmíru a na různorodé obydlené stanice se čtenáři přenesou hned několikrát, například v povídce I kdybych měl jít Tajnůstkářovým údolím nebo v závěrečném příběhu Nebylo ráno, který celou sbírku svým koncem skvěle uzavírá.

Výběr povídek je skutečně široký a pokrývá mnoho žánrů a námětů – včetně cestování časem, jedinců se zvláštními schopnostmi, návratů mrtvých na náš svět, vražd… Rozhodně je do čeho se začíst. Příběhy odsýpají s příjemným napětím, překvapení na čtenáře čekají po každém otočeném listu a zvědavost, jak to vlastně dopadne, stoupá při čtení s každým dalším odstavcem. A ačkoli jsem se chvílemi v ději ztrácela, nakonec jsem se sbírkou Protože se stmivá nechala zcela pohltit, okouzlena světy, které Rečková tak mistrně vytvořila.

ukázku z knihy naleznete zde.

Jana Rečková – Protože se stmívá
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Žaneta Kortusová
Počet stran: 520, vázaná
Rok vydání: 2017