RECENZE: Jiřina Vorlová (ed.), Kočas 2012

Článek od: elho_cid - 22.10.2012

Není pro mě těžší recenzování, než povídková sbírka českých autorů. Většinu z nich znám přinejmenším od vidění a pokud v nich vzbudím pocit ukřivdění, plivnou mi na conu do piva, nebo mi rovnou podrazí nohu, až se budu nad ránem potácet od festivalového baru. A nejhorší je, že pocit ukřivdění nemusí být jen vinou negativního hodnocení. Úplně stačí, že „toho druhého“ jsem chválil víc.

Rozseknout tenhle gordický uzel lze jen jedním způsobem, férovou recenzí, založenou na faktech a opřenou o věrohodné argumenty. Jenže takovou zbraň já v arzenálu nemám. Mám jen subjektivní názor, prchavý dojem, podléhající náladám a výkyvům počasí. Naštěstí zúčastnění autoři ve sborníku Kočas jsou na kritiku dobře připravení. Přece jen už porotci Ceny Karla Čapka jim dali jasně najevo, že letos to na toho mloka nevypadá, dokonce ani Pulec nebude. Jen editorům Kočasu bylo líto kvalitního materiálu, který pod stůl spadl jen o pár bodů a zaslouží si publikaci a čtenářskou pozornost.

Které povídky to byly letos?

Po otevření knížky na vás nejdříve vyskočí Šelma od Radky M. Poslušné. Jde de facto o lyricky laděný kraťas, existenciální zamyšlení v próze, ale je to výborná fantasy povídka. Chápu, že některým porotcům z principu nešla „pod fousy“, ale ve svém žánru je to takový malý klenot, pěkně gradující a vypointovaný.

Dana Rusková je spisovatelský fenomén posledních let. Začala obesílat soutěže teprve nedávno, ale v počtu umístění na předních příčkách brzy nechala konkurenci daleko za sebou. Její povídka Nesmír jen potvrzuje nesporný talent. Ale s jídlem roste chuť a s úspěchy odvaha. Zatímco před lety se držela hezky při zemi, tohle už je čistý literární experiment. Na konzervativní CKČ až příliš nekonformní – ale právě proto zajímavější. Těším se, kam se tahle autorka bude vyvíjet, respektive na román chystaný u nakladatelství Straky na Vrbě.

Žádná romantika od Kristýny Tučkové je na druhou stranu celkem přízemní záležitost. Klasická anekdotická krátká povídka, vtipná a svižná. Ani gram tuku navíc.

Zástupce akčního žánru je Příběh pražského Kerbera od Barbory Lyčkové. Zkrátka kde se objeví nestvůry, musí se objevit i hrdinové – a lítý boj na život a na smrt začíná. A že si hrdina nemůže ani v klidu odskočit na pivo, o tom je tahle dramatická a dobře vypointovaná povídka.

Honza Kovanic je jedním z autorů, které bych měl slušnou šanci uhádnout podle jejich stylu. Je výrazný a dobrý. Objekt Lea je čistou science fiction klasického ražení, takovou, bez které by tahle sbírka nebyla kompletní. Oba hrdinové se přetvařují, ale kdo koho převeze? Na domovskou planetu? Jen škoda, že sex s mimozemšťankou se odbyde bez detailů.

Honzova dcera Tereza už také není dávno nováčkem české fantasiky. Od ní editorka vybrala krátkou satirickou povídku Projekt, další humorný kus a opět s vtipnou pointou.

Humorné krátké kousky jsou letos vůbec v přesile, další povídkou v tomhle vzácném žánru přispěl Karel Doležal. Jeho Ještě jedno, prosím se podobně jako pražský Kerberos odehrává v hospůdce, ale tentokrát postavám nehrozí smrt, maximálně tak kocovina. Z trochu haškovsky dobráckého textu přímo čiší přátelské veselí.

Na trudnou strunu naopak zahrál autor povídky Dlouhá zima. Povídka mrazivá nejen názvem napovídá, jak blízko jsme ve skutečnosti realitě postapokalyptických vizí. Podle Daniela Tučka je na dohled.

Milan Fecske je ve sbírce jediný zástupce slovenského jazyka a zároveň i jediný reprezentant žánru hororu. Musím ocenit krásu slovenštiny, ale zklamalo mě, že tak napínavá povídka není ukončena důstojněji. Ta pointa to sráží o třídu dolů. Ještě jedna věc mě na povídce zaujala – jmenuje se Poludnica, ale ta slovenská nechodí krást děti v poledne - je to noční tvor.

Eva Žilková čtenáře v povídce Oberon nesmí zemřít vezme na výlet na úzkou hranici mezi fantasy a science fiction, mezi náš svět a svět vymírajících elfů. S touhle povídkou jsem měl trochu problém, styl a sloh je v nejlepším pořádku, ale děj se zbytečně kroutí a kličkuje k závěru, který zdaleka tolik okolků nepotřeboval. Je založená na zajímavém nápadu, ale chtělo to škrtat.

Julie Nováková patří k autorkám, které nezanevřely na literární soutěže ani po tom, co se prosadily se samostatnými knihami. Její Bódhisattva mě velmi zaujala. Kyberpunk čerpající z orientálního mysticismu a odehrávající se v kulisách jakési fiktivní budoucí diktatury na místě dnešní východní Indie až Indočíny mě ani nemohl nezaujmout. Zvlášť dobře napsaný kuberpunk. Co na něm mohlo vadit porotcům? Možná, že když se odečtou kulisy a vypsaný jazyk, příběh a postavy už zaujmout nedokáží. Ale kdyby se postavám dal větší prostor nějaký příběh rozehrát a ukázat něco víc než střídání meditace s akcí, byla by to paráda.

Poslední povídka, Paměť stromů od Petra Plačka, mě naopak zpočátku tolik neoslovila prostředím nebo rekvizitami, ale poctivě podané postavy a hlavně kriminální zápletka mě nakonec přesvědčily o tom, že zařazení téhle povídky byla také správná volba.

Co říci závěrem? Tenhle rok byla konkurence v povídkových kategoriích CKČ skutečně tvrdá. Jiřina Vorlová zdá se neměla nejmenší problém vybrat i z nepostupových povídek velmi zajímavý a kvalitní sborník. Zatímco v samotném Mlokovi může občas vlivem hodnotícího systému a náladovosti porotců kvalita povídek pokulhávat, tady je zaručená. Zvlášť pokud jste vyznavači zajímavých úletů, humorných povídek, kyberpunku a jiných žánrů, často v soutěžích zastíněných na úkor akčních řeží a tuctových fantasy, může se vám Kočas hodně líbit.

Kočas 2012
Vorlová, Jiřina (ed.)
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Janina Strnadová
Redakce: Jiřina Vorlová, Michael Bronec
Rok vydání: 2012
Počet stran: 192
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
140 Kč

Kočas - to je pestrý výběr děl převážně z Ceny Karla Čapka, naší nejprestižnější literární SF soutěže.
Sličné princezny, hrozivé draky i vznešené elfy, potrhlé vědátory a geniální vynálezy, dálnice pozemské i nesmírné prostory vesmírné, mytologické příšery, maskující se emzáky, hrdiny bez bázně a hany, stejně jako obyčejné lidi, konec světa i virtuální realitu, humorné hříčky i příběhy veskrze depresivní - to vše najdete v Kočasu. A pochopitelně, přijde i upír...
Zkrátka, Kočas znamená pro každého něco.

Sestavila Jiřina Vorlová

Povídky: