RECENZE: Tereza Janišová, Erilian - kouzla na obzoru

Největší síla ve vesmíru není gravitace, ale setrvačnost, to vím už dávno. Před rokem a něco jsem se nechal přemluvit, abych napsal recenzi na knihu Terezy Janišové Erilian - Město čarodějů; tudíž když se teď objevil druhý díl, celkem zákonitě mne dostihlo, abych se o něj postaral rovněž... A tady to máte.

Pro začátek několik varování, vyplynuvších z bezprostřední zkušenosti:

1. Pokud – jako já – máte rádi hladce tekoucí text a vadí vám vyprávění skládané do slabikářově sekaných vět, překousněte, prosím, první odstavec (případně následné dvě tři stránky). Byla by škoda nechat se odradit, dál už je to o hodně lepší.

2. Pokud vám – jako mně – vadí průniky totálně cizorodých detailů, překousněte, prosím, že hrdinka používá (ve světě, nemajícím s planetou Zemí, natož Foglarovými Čechami, nic společného) létací kolo vyrobené firmou Tleskač a syn. Berte to jako postmoderní vtípek... Naštěstí jediný, po tomhle úletu hned na začátku se už autorka udržela na uzdě.

3. Pokud vám – jako mně – vadí třeskuté náhody bez logického opodstatnění, překousněte, prosím, kde a jakým způsobem hrdinka najde matčin deník. Byť tahle pasáž vypadá naprosto nesmyslně, na samém konci knihy se i pro ni najde jakés takés vysvětlení... (Tedy že ten deník na onom místě skutečně mohl být ukryt; proč si ho ale majitelka nějakých osmnáct let nevyzvedla, zůstává i nadále nezbadatelnou záhadou všehomíra).

Tak, tím máme z krku největší vady, a můžeme si konečně povědět, jaká ta knížka doopravdy je. Nuže, je o dost jiná než první díl: jednak je znát, že se Tereza Janišová vypsala, druhak tentokrát použila velmi odlišný typ příběhu (a tím i vyprávění). Svrchu psané výhrady se vlastně všechny týkají prvních dvou kapitol – a věřte nebo ne, počínaje tou třetí už jsem si Kouzla na obzoru bezuzdně užíval.

Proč? Předně, změnila se hrdinka. Místo mladičké Kiary příběh vypráví její neméně mladičká (nicméně podstatně rebelštější a ne tak naivní) dcera Zia; tenhle generační posun mimo jiné šoupnul zestárlou protagonistku prvého dílu z kladné strany na zápornou mezi padouchy. Už to je trik, kterému nadšeně tleskám. (Poněkud samoúčelně se za tu jednu krátkou generaci ovšem změnily okolní kulisy z povšechně barokních na pozdně viktoriánské. Jen pro upřesnění, v našem světě to trvalo sto let – leč to nechme být.)

Dále, zatímco Město čarodějů bylo romancí s kriminální záhadou, druhý díl je čistá dobrodružka. Mayovka, chcete-li. Zia sice není (a logicky ani nemůže být) žádný Kara ben Nemsí, ale její eskapády mají přesně onen štych klasických vypravěčů. Tři čtvrtě knihy se řítí v exotických prostředích z průšvihu do průšvihu, aby pak v závěru zúročila nabyté zkušenosti a pomohla zachránit svůj svět... (Párkrát při tom znovu dojde na třeskuté náhody, jenže už ne tak logicevzdorné jako ta v bodu 3. Ostatně do tohoto typu literatury takové náhody patří... A slovy jedné z postav: "Náhoda má specifický smysl pro humor.")

Do třetice, opakuji, Janišová se vypsala. Dialogy jsou svižné, mezi postavami to jiskří, když má, a jejich emoce a chování odpovídají tomu, co se zrovna děje. Dějová linka je sice prostinká, ale neškobrtá... A násilné popisy, které tolik znešvařovaly prvý díl, už tu taky nenajdete. Jediné, co mi občas trochu překáželo, je slovník, který protagonisté používají; od kluka, vyrostlého mezi polodivochy na tropickém ostrově, rozhodně nečekám, že o někom prohlásí, že je "magor a mešuge". Na druhou stranu, jestliže je knížka určená především mládeži, moderní slang ji činí cílové skupině stravitelnější. Tedy budiž.

A tím jsme u závěru. O Městě čarodějů jsem tehdy napsal, že je to kniha pro čtrnáctileté dívky bez rozdílu věku. To o Kouzlech na obzoru platí víceméně rovněž – s malým dodatkem: Třináctiletý kluk si je vychutná zrovna tak.

Erilian: Kouzla na obzoru
Janišová, Tereza
Nakladatel: Nakladatelství XYZ
Obálka: Petr Vyoral
Redakce: Daniela Řezníčková, Petra Mejstříková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 320
Rozměr: 150 x 210
Provedení­: hardback
Cena:299 Kč
Druhá kniha série Erilian.