OneHotBook

Kdysi dávno, když jsem ještě četl Písně ohně a ledu, mi kamarád poradil, že mám zkusit Malazskou knihu padlých. Podobně napínavé, ale mnohem lepší, říkal. Chvilku jsem nad tím uvažoval, vážně, ale nakonec jsem na desetidílnou ságu s průměrem 700 stran na knihu odvahu nenašel a nad Měsíčními zahradami se na dlouho uzavřela oblaka. To se změnilo až nyní, kdy OneHotBook našlo odvahu na její převedení do podoby mluvené. 

Jednou z mých nejoblíbenějších knih Stephena Kinga je pro mě rozhodně Misery. Četla jsem ji už v prvním ročníku na střední a na pěkných pár let mě tahle knížka uvrhla mezi čelní fanynky tohoto amerického hororového mistra. A jsem za to nesmírně ráda.

S Kingem mě poutá vášnivý čtenářský vztah. Nebýt toho, že jsem ve svých sladkých knihomolských šestnácti sáhla v šumperské knihovně po Zelené míli (tehdy vydané v sešitové formě jako čtení na pokračování), možná bych dnes nepsala vlastní knihy, ale byla by ze mě třeba dojička nebo jeptiška.

Když jsem jako první knihu letošního roku přečetla Lásku, smrt a všechno zlý od Martina Paytoka, cloumalo mnou nadšení. Jak by také ne, když mou nejoblíbenější knihou je Deset malých černoušků Agathy Christie. Četla jsem ji v ten pravý čas, kdy se za oknem čerti ženili a zima byla taková, že se v zatáčkách lámali jezevčíci.

Jsem hodně velká fanynka Kingova díla, i přesto mi Prokletí Salemu stále unikalo. Viděla jsem filmové zpracování, které nebylo vůbec špatné, ale úplně nenaplnilo má očekávání. A když ve vydavatelství OneHotBook vznikla audioverze stále mé osobě unikajícího románu, neváhala jsem ani vteřinu. Bylo mi jasné, co budu poslouchat ve chvílích, kdy pro mě nebude prakticky možné držet v ruce knihu.

Pohádka od Stephena Kinga rozprávkou je, aj nie je. Všetko sa točí okolo záhadného starého mrzúta, psa a jedného stredoškoláka, ktorý prežije zopár úplne neuveriteľných príhod. Pri počúvaní máte pocit, že ste sa ocitli v naozajstnom fantazijnom svete. Ale prečo by rozprávka nemohla mať veľa spoločného so skutočnosťou?

Smrť dostal výpověď. Pár auditorům se nezdál, a tak u velkého Azraela zařídili, aby dostal své vlastní přesýpací hodiny, kde písek skutečně ubývá(!). Azrael, znuděný věky, nápad auditorů samozřejmě podpořil. Konečně nějaké vzrůšo! A tak se Sekáč odebral na svět jako smrtelník do té doby, než si pro něj přijde nový Smrť.

Když se spojí Neil Gaiman, který se proslavil svou láskou k mytologii a dějinám náboženství, a Terry Pratchett se svým výrazně specifickým humorem a projevem, vznikne z toho parodie na Zjevení sv. Jana, která si nebere servítky. Poukáže na slabiny náboženství, předurčenosti i černobílého vidění světa. Dobrá znamení přicházejí.