RECENZE: Beniamin Muszyński, Skleněná tvář

Beniamin Muszyński je velmi plodný a v Česku zatím neznámý gamebookový autor ze sousedního Polska. Za patnáct let vytvořil úctyhodných devatenáct knih. A my si dnes můžeme díky Taverně, skupině nadšenců do kreativních projektů, jeden z jeho prvních počinů přečíst v češtině.

Skleněná tvář je příběhový gamebook. Čtenář nemusí studovat žádný soubojový systém ani nepotřebuje kostky. Dokonce nemusí řešit inventář či peníze. Hlavní herní mechanikou je ovlivňování světa hráčovými rozhodnutími a jejich dopad na vývoj příběhu.

Ten je zasazený do fantasy světa na technologické úrovni středověku, bez magie či nadpřirozených tvorů. Čtenář se ujímá kontroly nad Stínem, učedníkem kováře v zchátralém městě Megiddo. Jeho tvář ohyzdí vypálené znaky a čísla, jejichž významu nerozumí, a protože chce Stín svá zranění skrýt, nosí neustále nasazenou skleněnou masku. Jednoho dne je těžký a jednotvárný život narušen příchodem podivného zákazníka, který si objedná opravu svých mečů. Mečů, které mají na čepeli znaky podobající se těm na Stínově tváři. Cesta za odhalováním minulosti může začít.

Příběh je připravený zajímavě, úvodní část je oděna do detektivního hávu a její výsledek značně ovlivní další část putování. Svět je netradiční, hlavně existence kněžského řádu, jehož úkolem je chránit vědecké poznatky, mi přišla velmi inovativní. Bavilo mě odhalovat zákonitosti samotného světa, ocenil bych, kdyby toho k prozkoumávání bylo více. Spousta věcí nebyla vůbec vysvětlena, případně dost stručně: tak například není dostatečně vysvětleno, jak došlo ke zkáze Megidda, ani proč jako jediné lidské sídlo v knize má své jméno (další lidská obydlí, která lze navštívit, se jmenují například Vesnice nebo Město). Samotný styl vyprávění mi navíc úplně nesedl, hlavně z dialogů jsem měl pocit, že jsou buď banální, nebo příliš strojené.

Největší předností knihy souvisí s prozkoumáváním světa, a tím je absence konce. Přesněji řečeno, toho správného konce. Příběh nemá konce ani dva, či tři. Naopak jich má desítky a každý je samostatným a svébytným zakončením. Stín může zkoumat svou minulost, nebo se pokusit změnit svět. Jít po penězích a dobrém živobytí. Nebo zvolit cestu nejmenšího odporu a do ničeho se příliš nevměšovat. Hledání jednotlivých konců je nejzábavnější mechanikou knihy a přestože jsem se snažil, určitě jsem nenašel všechny, a je tak prostor pro další objevování.

Velká rozvětvenost konců samozřejmě znamená, že putování nemůže být lineární. A to má jednu nevýhodu: rozsah přibližně 500 herních odkazů neposkytuje dostatečný prostor pro takto rozvětvený styl, proto autor zejména v pozdějších kapitolách omezil čtenářovy možnosti výběru. Často se stává, že odkaz končí přechodem na jiný odkaz nebo nabízí volbu maximálně ze dvou možností, a hra se tam lehce přesouvá do roviny klasického románu.

Skleněná tvář je kniha, kde místo tabulek a házení kostkami čtenář dostane originální zážitek s nelineárním vyprávěním a množstvím různých konců. Ačkoli kniha není bez nedostatků a je vidět, že se na ní podepsal zub času (vyšla poprvé v roce 2009), může oslovit fanoušky jednodušších pravidel či experimentálnějších gamebooků.

PS: Při seznamování se s autorovou tvorbou se mi podařilo zjistit, že autor napsal gamebook z mého velmi oblíbeného světa Frostpunk. Ten je volně k dispozici na těchto stránkách: https://www.frostpunk.pl/horyzont-nadziei/. Je sice v polštině, ale to v dnešní době moderních technologií určitě žádného fanouška nezastaví.

Skleněná tvář
Beniamin Muszyński

Vydáno: 2024, Petr Pospíšil
Originální název: Szklana Twarz
Překlad: Jan Pospíšil
Počet stran: 256
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-11-05629-2