SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Spisovatelka (a naše zbrusu nová redaktorka) Madla Pospíšilová by se s vámi ráda podělila o jeden převelice a krásně strašný hororový zážitek. Je jím iistorický exkurz do devadesátek s filmem od Petera Jacksona. Otázkou je, jestli na to budete vy mít žaludek. Braindead- - Živí mrtví totiž nejsou pro každého.
 

Mám pro vás jeden extra hororový nášup. Historický exkurz do devadesátek od Petera Jacksona, úřadujícího rejži Pána prstenů, Hobita a dalších mainstreamových a fanoušky milovaných snímků.

Já od něj shlédla Braindead - Živí mrtví, zrovinka poslední den svého slaměného vdovství. Nemohla jsem si vybrat lepší snímek, protože jsem na tenhle filmový počin čuměla jak datel do sušičky. Už na začátku příběhu jde poznat, že tohle nebude tak úplně běžný horor pro většinové publikum. Zavítáme zde na Ostrov lebek, kde potkáme takovou neobyčejnou roztomile odpornou krysí opicí ze Sumatry, která jako by vypadla z raných děl Jana Švankmajera. Dílem náhody či osudu je zmíněné nehezké zvířátko odvezeno do zoologické zahrady, kam jde na první schůzku nesmělý Lionel se svým děvčetem Paquitou. Na svém randez-vous však nejsou sami. Sleduje je žárlivá a panovačná Lionelova matka. Slídilskou matičku však brzy hryzne zvědavá opičko-krysa a milovaná Lionelova máti se nakazí exotickou chorobou.
A od teď to začíná být krapítek nepřehledné. A nechutné. A morbidní. A grotesktní, žaludek zvedající, vtipné, bizarní, hnusné a šokující. Ne nutně v tomto pořadí. Z až příliš milující matinky se stává neřízená kanibalistická střela, která hryže a kouše a šíří zombie nákazu všude, kam se podívá. Diváka čeká nechutná, blitkotvorná, sračkoidní a přesto perverzně koukatelná symfonie hororu a bizarrokomedie toho nejhrubšího zrna. Vizuálně mi snímek opravdu připomínal svým retro ztvráněním drsný Švankmajerovský humor a musím říct, že to byla nejlepší úchylnost, co jsem kdy viděla. Na diváka tu čekají nejen zombie opice, monstrtchyně k pomilování, nemrtvé mimino vedle něhož je Chuckie hotová lásečka, zombík s trpaslíkem místo hlavy a spousta dalších bizarních a ujetých výmyslů.
Lionel a Paquita se snaží zombie apokalypsu zvládnout pomocí různých netradičních metod, zahrnujících třeba sekačku na trávu, mixér či zahradního trpaslíka. Citáty jako "Ty čůráš na moji maminku!", či hláška kung-fu kněze "Nakopu vás ve jménu Boha" se mi opravdu vryly do mozku, stejně jako pudingová scéna a vlastně jakákoliv scéna z tohoto filmu. Tento snímek jde totiž za hranici všeho vkusu či nevkusu, což můžu potvrdit, protože já se mezi nucením na zvracení dusila neovladatelnými záchvaty smíchu.

Na premiéře filmu ve Švédsku v roce 1993 dostávali diváci před vstupem do kina pytlíky na zvracení. Vůbec se nedivím. Tohle je totiž opravdu nejlepší a zároveň i nejhorší úchylnost, co jsem kdy viděla, nepopsatelná směsice hnusu a smíchu, kterou prostě musíte vidět. Ale pokud vám během sledování vznikne nějaká újma na zdraví, tak si jděte pobrečet za Peterem Jacksonem, jenž za tímhle slasherovským bizarro chechtajícím se kotlem krve stojí.