Fenomén: Válka světů - Česká stopa + Wells feat. Verne
Článek od: Petr Simcik - 16.04.2020
V předchozím článku Fenomén: H. G. Wells – Válka světů 1897 až 2019 jsem vyjmenoval prakticky všechny adaptace Války světů včetně tří komiksových, ale na některé jsem tak trochu schválně zapomněl. I v českých luzích a hájích se totiž našli autoři, kteří se do Války světů tak či onak pustili. Mám na mysli hlavně Ondřeje Neffa a jeho rozhlasovou dramatizaci a Petra Kopla s Tajemným hradem v Karpatech…
Počkat! Cože to?! Přesně – Petr Kopl nakombinoval Vernea a Wellse, a to ještě naprosto nečekaně. Co je ale zajímavé, že Ondřej Neff to tak či onak udělal také.
Nečekaný je taky hudební odkaz, který u nás ctí hlavně Moimir Papalescu, jenž si odskočil od kapely Vanessa do dvou/trojčlenné formace Magnetik, aby v roce 2007 pod dojmem zklamání z holywoodské interpretace Války světů spáchal neoficiální soundtrack k této 110 let staré knize pod názvem Wells. Zajímavé je, že ač Magnetik hraje také elektronickou hudbu, hlásí se k odkazu nejen Wellse, ale i Vernea, Karla Zemana či Fritze Langa.
Druhým, o dost skromnějším počinem je pak album Válka světů od kapely Lety mimo z roku 2015. Stejnojmenný track – Válka světů – pak ve svém klipu používá naopak netypicky záběry z americké adaptace roku 1953.
No a pak tu také máme hromadu českých výtvarníků obálek a ilustrací – a opravdu se nemáme za co stydět.
Tajemný hrad & spící mimozemská hrozba
Svět Victoria Regina Petra Kopla spojuje mnoho románů nejen viktoriánské éry. Hlavním tahounem je sice sir Arthur Conan Doyle a jeho Sherlock Holmes a Ztracený svět, ale do tohohle cyklu už byli přibráni i Stoker, Verne a velmi jemně i H. G. Welsh a E. R. Burroughs. Nás ale zajímá Koplův Tajemný hrad v Karpatech, který se v jeho podání stává velmi povedenou adaptací nejen známého Vernova románu, ale zároveň i Války světů.
Kolem roku 1680 spadl kamsi do Transylvánie kovový válec a z něj vylezlo monstrum s chapadly a třínohým ďábelským strojem. Naštěstí hrabě Teleke neměl ohledy viktoriánských Angličanů a švapnul to monstrum mečem po hlavě. K invazi tenkrát nedošlo a lidstvo dostalo šanci se připravit a dvě stě let čerpat informace a snažit se pochopit mimozemskou techniku. Teď se schyluje k boji. A není to jen Liga výjimečných, ale mnohem, mnohem víc známých hrdinů, padouchů, vynálezců a podivínů. Je to klub zasvěcených.
Petr Kopl dokázal dát té staré slátanině bez atmosféry (Tajemný hrad v Karpatech je v originále k uzoufání nudný) několik injekcí adrenalinu a napojit na ni Alenku v říši divů, pana Broučka, Draculu, vzducholoď Victoria, kapitána Nema, Frankensteina a v neposlední řadě právě Válku světů. Jeho Marťané jsou však jiní než ti Wellsovi. Jde spíš o parafrázi na mimozemšťany ze Dne nezávislosti. Nemají za cíl kolonizovat, chtějí jen ničit život a lidstvo tu představuje jedinou naději na přežití života na naší planetě a v naší sluneční soustavě. Tajemný hrad v Karpatech je výborný kompilát, který si jde svou cestou s energií, vtipem a na rozdíl od originálu zajímavým příběhem s vyústěním, za které by se nemusel stydět ani MUDr. Ludvík Souček.
A krom toho všeho - panorama Pražského hradu s mimozemskými tripody jen tak neuvidíte, maximálně tak s tripody čínských turistů.
Válka světů Ondřeje Neffa
Válka světů v podání Ondřeje Neffa (režie Jiří Horčička) doznala co se týče hlavního děje a zasazení minimálních změn, ale jsou tam a hlavně závěr je spíše verneovský než wellsovský. Ondřej Neff vypráví Válku světů skrze setkání hlavního hrdiny a vojáka, které se v knize skutečně stane, ale přes drobné nuance se dostane k úplně jinému závěru. Marťany samozřejmě také zabijí bakterie, ale tam, kde Wells ukazoval to, jak je lidstvo zlomené a na kolenou a hlavní hrdina se dozví o jeho záchraně „z rukou“ bakterií prakticky ve chvíli, kdy čeká ránu z milosti, tam jde Neff cestou víry ve vědecký um člověka. Neffův hrdina si opatří biologickou zbraň v podobě ampulí s nemocemi, a tak je smrt Marťanů dílem zbytků vojska a dílem biologických zbraní na úrovni devatenáctého století. Prakticky na mimozemšťany aplikuje strategie první světové války nebo, chcete-li, zdokonalené strategie starověkého obléhání, kdy také obléhatel trávil studně a vrhal přes hradby mršiny.
Neff ale není verneovsky optimistický. Postava Dr. Hardinga, kterou si Neff do dramatizace přidal, rozhodně není ten prototyp verneovských vědců, ale nenahrazuje povahou ani jinou postavu z románu. Vojáka, který chce vystavět podzemní svět, ale přitom se jen utápí v alkoholu, nebo faráře, jenž ztratil víru. Ne, Harding je vědec, inteligent, ale zároveň prospěchářský kolaborant. Je přesvědčen o lidské porážce, a i když objevil slabinu Marťanů, chce se k nim zkusit přidat. Stát se jejich oblíbencem, naučit je odolávat pozemským nemocem a bakteriím. Očkovat je. Válka světů je tak v rukou Ondřeje Neffa sice napínavým příběhem o invazi Marťanů tak, jak ho zamýšlel Wells, ale zároveň nám poskytne něco nového, neokoukaného. To je koneckonců opět verneovská premisa, kdy proti sobě stavíme bezskrupulózního doktora, který by lidstvo skrze vynález zotročil, a novináře, hrdinu bez poskvrny, který se pomocí toho samého vynálezu pokusí lidstvo zachránit.
V Neffových rukou je Válka světů Wellsova parafráze. Něco jako když Jan Kovanic napsal po svém Neffovu depresivní Tmu a vytvořil optimistický Blackout.
Moimir Papalescu a jeho elektronická válka
Moimir Papalescu je muž mnoha zvukových profesí. Má za sebou působení v kapele Vanessa, která je známá svými kontroverzními a brutálními texty a výrazným elektronickým zvukem. Má další kapelu The Nihilists a album Wells, o kterém bude řeč, je poctou původní Válce světů vytvořenou pod značkou Magnetik.
Impulsem k natočení téhle desky byla prý deziluze z Války světů Stevena Spielberga, který děj posunul do současnosti a zničil tím atmosféru knihy postavenou na souboji viktoriánského britského impéria s technologicky mnohem vyspělejším a nelítostným nepřítelem z rudé planety. Album Wells je abstraktním sountrackem k jednotlivým kapitolám knihy kombinující strojové rytmy, podivné ruchy, táhlé elektronické melodie, vzdálený chór nebo třeba saxofon Petera van Krbetze. Úvodního čtení z knihy, podmanivého tracku The Eve of the War, se zhostil Radovan Lukavský, hrdina prvního československého sci-fi filmu Ikarie XB-1. Jednotlivým trackům jsou v bookletu přiřazeny úryvky z knihy, zvláštní poznámky a myšlenky, které vedly k jejich vzniku, takže se vyplatí mít jako správný staromilec fyzický nosič. Není to ale podmínkou. Magnetik má celé album na YouTube a lze ho i zakoupit v Apple iTunes a Google Play.
Každopádně je album Wells v kombinaci se čtením knihy velmi zajímavá zkušenost.
...
Mimochodem to co vidíte na jednom z obrázků v galerii je ilustrace z prvního českého vydání Války světů které ilustroval Stanislav Hudeček. Vydal J. R. Vilímek v roce 1911. J. R. Vilímkovi vděčíme za česká vydání většiny Wellsových knih a některých dokonce poprvé a naposledy.
Lety mimo – Válka světů
I Lety mimo mají svou Válku světů. Jedná se o track na stejnojmenném albu, který je spíš jednoduššího rázu, ale o to je chytlavěší. Klip Války světů je poskládán ze záběrů z koncertu, na kterém v pozadí běží film Válka světů z roku 1953. Album samotné má pak na přebalu mix sci-fi motivů a nechybí ani několik wellsovských. Vyjma tripodu, který při takovém názvu nesmí chybět, naleznete třeba odkaz na knihu První lidé na Měsíci.
České výtvarno
V minulém díle seriálu jsem představoval úplné počátky knižní ilustrace Války světů. Určitě se podíváme i na další světové ilustrátory a výtvarníky, ale dnes bych rád zabrousil do našich končin, protože stejně jako v adaptacích a poctách Válce světů máme co nabídnout i v knižní ilustraci. Byť některé zajímavé ilustrace určené pro knižní vydání zůstaly pouze v šuplících autorů.
Petra Urban
Začněme hned dvěma vydáními, které má na svědomí Albatros. První ještě v legendární edici KOD z roku 1988 a novější s novou obálkou z roku 1999. První pod názvem Válka světů a jiné příběhy z neskutečna a druhé Válka světů a jiné povídky. Obě vydání používají ilustrace Petra Urbana, a to jak ty na obálce, tak uvnitř. Novější vydání pak klade na obálce větší důraz právě na Válku světů, protože zobrazuje potopení lodi Thunder Child na rozdíl od staršího, kde je zachycen rozhovor dvou gentlemanů, za nimiž padají projektily, což je takové… nezřetelné. Marťanské tripody v Urbanově podání hodně připomínají ty americké, filmové „lodě“ z roku 1953. Jde o veskrze moderní talířovité stroje s oknem ve tvaru kapky. Nebudí takovou hrůzu jako jiná zpracování, ale zato jasně dávají na odiv ten přelomový technologický rozdíl mezi Marťany a lidstvem devatenáctého století.
Milan Fibiger
Roku 2005, kdy k nám vtrhlo filmové zpracování od Spielberga, vydalo nakladatelství Triton Válku světů v novém překladu s obálkou Milana Fibigera. Tohle vydání nemělo žádné vnitřní ilustrace, ale to další z roku 2013 od jiného vydavatele ilustrované opět Milanem Fibigerem je mít mělo. Jenže dohoda s Milenium Publishing z nějakého důvodu ztroskotala a ilustrace tak padly pod stůl. Nakonec se dostaly do monografie Milan Fibiger – Pouť za odvahou a dobrodružstvím a dále do portfolia galerie Nemesis.
Z tužky Milana Fibigera si můžeme prohlédnout jedno z těch nejoriginálnějších zpracování vůbec. Jeho tripody v sobě mají část viktoriánské architektury, jako jsou křivky nohou nebo zdobené mříže a podstavec, ale kabina naopak přechází v hi-tech celoprůhlednou bublinu, nebo alespoň panoramatické okno, takže je možné vidět Marťana v celé jeho děsivosti. Toho pak využil v ilustracích marťanské zkázy. Jako pozadí mu slouží Londýn a klasický motiv souboje tripodu s Thunder Child.
Michael Petrus
Válka světů v Milenium Publishing nakonec nesla obálku Michaela Petruse, který pak ve stejném duchu zpracoval třeba Čapkovu Válku s mloky. Tripody Michaela Petruse se nejvíce podobají těm filmovým, i když i tady je vidět drobná invence. Například v uchycení nohou, které je mnohem strojovější.
Jan Gruml
Posledním, kdo se pustil kolem roku 2013 do kreslení Války světů, byl Jan Gruml alias SLAKINGLIZARD, který se v poslední době specializoval hodně na kreslení dámských pohlavních orgánů a vydal je ve sborníku 69 vagín. Ne, to jsem si nevymyslel, to je prostě fakt. Jeho nástroji byly akryl a tuš a opět kreslil známé motivy s Londýnem, Thunder Child a mrtvými Marťany. I tyhle ilustrace nakonec skončily v šuplíku a i ony byly velice originální a „jiné“.
Robert Czarny
Zatím poslední vydání Války světů má na svědomí opět vydavatelství Triton. Obálku k němu tentokrát kreslil Robert Czarny, a i když dostala cenu od ASFFH za nejlepší obálku domácího (?!) výtvarníka, mám podezření, že se jedná o Poláka. Ilustrace byla pro knihu zakoupena již hotová a na téma Války světů od něj existují ještě dvě další, neméně působivé. Tripody působí opravdu cize, i když používají známé prvky. Hlavním rozdílem oproti všem klasickým zpracováním je hmyzí dojem, který je zapříčiněn množstvím čelních kulatých oken, která působí jako pavoučí oči. Na práci Roberta Czarnyho je také zajímavé, že je minimálně z části tvořená v 3D modelovacím programu.
Jak je vidět, čeští umělci, komiksáci, režiséři i hudebníci určitě mají v tomhle směru co říct a Válka světů je fascinuje a inspiruje stejně jako fascinuje anglofonní svět, a to i když máme vlastní příběhy o střetu civilizací i vzpomeňme na Válku s mloky. Mimochodem Čapek a Wells se osobně znali, můžeme se tedy jen domnívat jestli a jak moc proudila z Anglie k nám a obráceně inspirace.
- Přidat komentář
- 13965x přečteno
Komentáře
Vyčítal
Konstatování "...švácnul mečem po hlavě..." dost silně evokuje song "Mimozemšťan" od Vyčítala. Tak mě napadá - byly ty potvory k jídlu?
Podle Alana Moora a jeho
Podle Alana Moora a jeho "Ligy výjimečných" byly - ovšem ten, kdo jednu zkonsumoval, byl Edward Hyde, jehož organismus vykazoval trochu větší odolnost, než je běžné (a pak už mu nebyl dopřán čas, aby se mu udělalo špatně). Takže je to tak půl na půl...
Ostatně Vyčítalovi se ten mimozemšťánek taky rozvařil na povidla, pokud si vzpomínám.
Tak tahle písnička mi unikla.
Tak tahle písnička mi unikla. Možná by bylo zajímavé dát dohromady seznam sci-fi muziky od českejch kapel, rockerů, popíkářů, protože mám takovej pocit že si s fantastičnem zadal každej zleva doprava od country přes disco.
Jinak to Vyčítalovo řešení je takový hezky český :)
Kdysi, myslím ještě v
Kdysi, myslím ještě v devadesátých letech, byl v Ikarii článek, ve kterém se kdosi pokoušel to dát dohromady aspoň za rockovou scénu. Bylo tam toho dost, samé věci a kapely, o kterých jsem jaktěživo neslyšel (rock mne nikdy nezajímal), ale zaručeně tam nebylo všechno - dokonce i mne tehdy trklo, že ten člověk úplně pominul od Olympiku "Prázdniny na Zemi"... V žánrech, ve kterých se jakžtakž orientuju, je to za sci-fi tuším snad jen tenhle Vyčítal, a v popu vůbec nic. Ovšem kdybychom zahrnuli i fantasy a horror, jejda, toho by bylo...
Z popu mě teď napadá
Z popu mě teď napadá minimálně Atlantida od Žbirky :) Českej rozhlas se s tím může přetrhnut. Pak tam máme nějaký věci od Lucky Bílý, Landa by se taky dal napasovat do fantasy a horroru :)
Atlantidu bych taky prásknul
Atlantidu bych taky prásknul do fantasy (podobně jako Bludičku Julii a Vlaštovčí hnízdo od Zagorky, plus hromadu dalších věcí, na které si teď nevzpomenu). Bílou moc neznám, když ji někde slyším, mám tendenci buď vypnout rádio, když můžu, nebo aspoň uprchnout... Ale na rocko-popovém pomezí se mi přece něco vybavilo, obojí čisté postapo: Kolej Yesterday (M. Prokop, jestli se nepletu?) a potom ta písnička, co nahrál Černoch někdy v devětašedesátém nebo tak nějak a potom měl kvůli ní léta zaracha... Nevím, jak se jmenuje, slyšel jsem ji jen jednou před víc jak čtyřiceti lety. Byla hlavně o tom, jak se odpočítává před startem raket, a končila, když spadnou (teda nakolik mi zůstala matná vzpomínka).
Mimochodem kdybych to vzal
Mimochodem kdybych to vzal hodně volně, mohl bych prohlásit Bitvu o Karlův most od Michala Prokopa za městskou fantasy protože je tam personalisace Prahy ne nepodobná jako byla následně v Labyrintu, resp. navazující trilogii od Pavla Renčína ;)
To už je věc výkladu. Podle
To už je věc výkladu. Podle mne tam nejde o žádnou personifikaci, ale o ani ne moc zastřený popis celkem běžného tehdejšího jevu, totiž studentky přivydělávající si příležitostnou prostitucí se západními turisty...
Ano, to je dost dobře možné,
Ano, to je dost dobře možné, dokonce to dává větší smysl...
Má v očích muškety, děla a čeká na Švéda,
klíč ke zbrojnici těla až na Kampě mu dá
ale zas na druhou stranu pak je tu tohle a to mi tam nedává smysl.
To pro tebe král Karel Čtvrtý,
má lásko vlasatá,
dával do malty žloutek
a mrhal úsilím a pruty ze zlata
Takže jsem to bral tak že Praha jako taková ojebe ty turisty a občas si s nimi zadá :)
To o tom žloutku, jak známo,
To o tom žloutku, jak známo, je přímý odkaz na stavbu Karlova mostu. Takže se to dá vykládat i tak, že nakonec je tam Karlův most hlavně pro tyhle děvenky... (Což by ovšem byla nadsázka, protože i za komunistů to bývalo hlavně loviště pouličních portrétistů a jim podobných. Jen jich byla sotva čtvrtina proti tomu, co se tam pak dělo v devadesátých letech.)
Nevím proč, vzpomněl jsem si
Nevím proč, vzpomněl jsem si na Lemovu Invazi z Aldebaranu. Sice tam na emzáky nikdo nenasadil viry, ani je nesežral, ale i tak...
Přidat komentář