Fenomén (a modelaření): Válka světů – tripody Henriqua Alvima Corrêii

Warwick Goble

Marťani. Co o nich vlastně víme? Jak vypadají, čím se živí, jak jsou vyvinutí? H. G. Wells měl i neměl jasno. Popsal Marťany tak podrobně, abychom si je dokázali živě představit a začít se bát, ale zároveň tak mlhavě, že konkrétní představa každého z nás se může dost lišit. Ilustrátoři Války světů by mohli vyprávět. Kromě tří nohou jejich strojů se neshodli téměř v ničem. První ilustrátor Warwick Goble měl jasno. V jeho ilustracích pro román na pokračování v Pearson's Magazine roku 1896 Marťané vypadají jako kus nádražní techniky z konce devatenáctého století. Jako cisterna na vodu, nebo snad „mísa s poklicí“ s nohama ve tvaru průmyslových ocelových konstrukcí, či sloupu vysokého napětí. Docela bych si je dokázal představit jako podivné stroje Julese Vernea v Ocelovém městě. Jediné, co reprezentuje jejich cizost, jsou dvě chapadla, která se občas objeví. Nebo jak to popsal sám autor (překlad Jitty Procházkové a St. Jílovské, 1925):

Volal jsem za ním:
„Co je nového?“
Obrátil se, pohleděl na mne vytřeštěným zrakem a zamumlal cosi, že se „vyškrábali ven v něčem, co se podobalo puklici na mísu,“ a běžel dále k vratům nejvýše položeného domu. Náhlý mrak černého kouře skryl ho na okamžik...

...dovedete si představiti, jak třínohá stolička se prudce zmítá a kráčí po zemi? Takovým dojmem působilo toto těleso. Avšak místo stoličky si představte ohromný stroj na třínohém podstavci.

... z blízka bylo toto těleso neuvěřitelně divné; neboť to nebyl pouhý nerozumný stroj, držící se určené cesty. Byl to však stroj, řinčící kovem při pohybu a s dlouhými kovovými chapadly. (Jedním vytrhl mladý smrk), která řinčela a zmítala se kolem jeho podivného trupu. Razil si cestu v chůzi a kovová kukla, která byla na vršku a pohybovala se sem a tam, připomínala silně rozhlížející se hlavu.

... obláčky zeleného kouře vycházely z kloubů, když se nestvůra valila kolem mne.

Možná se ptáte proč překlad z roku 1925, když existují i mnohem mladší vydání. Fakt je, že co se výraziva týče, je tento překlad např. oproti tomu Vladimíra Svobody z roku 1988 vrcholem modernity.   

Frank R. Paul a jeho obálky

Reprint v Amazing Stories v roce 1927 používal „anglický“ a prvotní vizuál, který měl na starost Frank R. Paul, kreslíř označovaný za otce moderní science-fiction ilustrace. Ztvárnil i několik černobílých výjevů uvnitř příběhu a ani tady nebyl nijak originální. Zvlášť ho zmiňuji z jiného důvodu. Má na svědomí mnoho obálek fantasy a sci-fi knih, ale hlavně různých sborníků a magazínů, jako jsou právě Amazing Stories, Science Fiction Magazine, Planet Stories a také komiksů pro společnost Marvel. Počet jeho obálek pro magazíny a komiksy se pohybuje někde okolo dvoustovky. Pro nás určitě není bez zajímavosti, že je poloviční Čech. Narodil se, pravda, v roce 1884 v Bad Radkersburgu v Rakousku, ale jeho matka byla Češka a otec Maďar. Do USA emigroval až jako dospělý roku 1906. Je považován za prvního kreslíře, který zpodobnil v barvě kosmickou stanici a stojí za vizuálem létajícího talíře, tak jak ho známe z pozdějších let. I když jeho zářez do Války světů nebyl nikterak originální, jeho ostatní práce originalitou přímo přetékala a stala se inspirací pro takové velikány sci-fi jako jsou Ray Bradbury nebo Arthur C. Clarke, protože definoval způsob, jak jeho a následující generace vnímala techniku budoucnosti. V době, kdy byla auta v plenkách a telefon a rádio horká novinka dostupná vyvoleným, kreslil na obálky pulpových a sci-fi magazínů techniku následujících tisíciletí. V roce 2009 byl uveden do Síně slávy science fiction. 

Corrêův Marťan:

Zahájit sérii papírových modelů marťanských tripodů zrova Corrêou má hned několik důvodů. Jednak jde o mé druhé nejoblíbenější pojetí, dále byli z těch, které chci postupně vytvořit, nakresleni jako první a také asi půjde o nejjednodušší model. Uvidíme. Předem, upozorňuji, že jsem poměrně nešikovný člověk a při tvorbě modelu myslím také na sebe a sobě podobné, takže se nemusíte bát přílišných komplikací a nutnosti lepení s přesností na milimetry. Při troše snahy by měl tedy tento model zvládnout slepit prakticky kdokoli.

Ke stažení: Samotný model - ZDE (doporučuji tisk na 150mg papír)

+ bílá verze modelu - vybarvi si sám

+ pokud byste chtěli vytvořit bitevní diorama můžete sáhnout k  letadlům Sopwith Camel a Bristol vytištěným na menším formátu A5 nebo A6 podle preferovaného měřítka. I tak se dají v pohodě složit. Bude to trochu historicky nepřesné, protože jsou o cca 20 let mladší než marťanská invaze, ale takový souboj Marťana a dvouplošníku nemusí být vůbec marný. 

link:https://sarden.cz/2013-10-12-0005/tg-papirova-letadla

Nebudu se tu rozepisovat s přesným návodem, protože od toho je schéma lepení umístěné přímo v souboru s modelem. Upozorním zde pouze na některé postupy, které nejsou úplně vyzkoušené, nebo kde je možné jít více cestami. Předně – velmi jednoduché popisky jsou anglicky, protože počítám s tím, že model postupně propenetruje i do skupiny zahraničních lepivců. Nejsou ale skoro vůbec potřeba.

Co budete potřebovat? 

1. Vteřinové lepidlo (osvědčilo se gelové) (pouze pro pohyblivé klouby)
2. Lepidlo na papír
3. Tavná pistole 
4. Špejle pro otočnou hlavu a jako pomůcka
5. Gumička
6. Vázací drát + kleště (pro pohyblivé klouby a chapadla)
7. Jehla a nit (v nouzi stačí nit)
8. Pinzeta
9. Karton nebo silnou čtvrtku
10. Jelikož model obsahuje spoustu kruhových dílů, vyplatí se sehnat si řezací kružítko 

Je dobré si tvorbu modelu rozložit do několika fází a ujasnit si, jak moc pohyblivý model chcete mít. V návodu je naznačeno několik možností, jak udělat klouby modelu, přičemž se mi osvědčila varianta (1), tedy drátu obtočeného kolem kousku špejle, který nalepíte do kloubů. Kloub tak bude z obou stran pohyblivý a zároveň bude držet tvar. Pokud jste pro jednudušší variantu 2. bylo by nakonec lepší protáhnout vázací drát celou soustavou nohy od prvního kloubu po chodidlo bez přerušování.

+ Co se týče nohou, šel jsem tou mechaničtější cestou, proto mají velké a viditelné klouby, což jim umožňuje omezené otáčení. Pokud byste chtěli jít cestou organických nohou, bylo by asi nejlepší zakoupit 1,5 až 2mm drát obalený bužírkou, natvarovat ho a dobarvit. Pro "zajímavější" klouby také můžete zkusit použít plastová brčka.

Propojení nohou ve slepeném válci F2 lze udělat také více způsoby. Buď použijete řešení, které je ve schématu jako (1), případně ho zkombinujete s naznačeným sytémem otáčení hlavy pomocí centrální špejle. Samotné tělo tripodu totiž lze udělat buď pevné, slepením částí F1 a H2, nebo můžete celým Marťanem protáhnout špejli a udělat tak otáčející se tělo. Poté necháte F1 a H2 neslepené. Tak docílíte toho, že Marťan bude moci nejen kráčet, ale ještě otáčet celou horní polovinou těla. V tom případě pak místo spojení nohou navzájem otočíte jejich oka kolem oné špejle (2). V tomto případě zakápněte špejli na vnitřní straně F1 lepidlem tak, aby tady byla napevno. Také doporučuji ji protáhnout díly F1 (spodní) až do Z1 a z té strany také zalepit, aby se dráty pohybovaly po špejli, ale nikoli špejle uvnitř modelu. Ve vrchní části můžete špejli zafixovat například gumičkou, kterou obtočíte kolem špejle a přitačíte na díl H2 (spodní) nebo K1.

Chapadla z drátu. Tento mimozemšťan má dvě dlouhá chapadla na zvedání lidí a vůbec všechnu tu destrukční činnost. Může mít i spoustu malých chapadel jako na ilustracích – lze je ale udělat tak, že jimi (barevnou nití) navolno prošijete díl Z1 a následně visící smyčky přestřiháte. Ve schematu jen naznačuji. Případně je lze nějak nalepit mezi díl F1 (spodní) a Z1. Případně do dílu Z4. Dvě dlouhá chapadla lze udělat z vázacího drátu tak, že zamotáte několik jeho vláken dohromady, abyste utvořili jakési lano a to pak protáhnete dílem H1, který na to má připravené otvory. Chcete-li je fixovat uvnitř, zakápněte je tavnou pistolí nebo vteřinovým lepidlem, případně obtočte kolem procházející špejle. 

Samotné lepení papírových dílů by pak mělo být poměrně hladkou záležitostí. Vyplatí se si občas pomoci pinzetou, ale není to nutnost.