Rozhovor se Zuzanou Janovskou

Zuzana Janovská (*1991)  pochází z malého města v Pardubickém kraji. S literaturou se setkávala již ve svém raném věku, kdy chodila spolu s přáteli do knihovny a objevovala svět fantazie. S psaním začala na střední škole díky velké podpoře profesora literatury, který věřil, že je vše možné. Nyní studuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a díky přátelům a rodině se věnuje focení a psaní.

Můžeš našim čtenářům prozradit, jak ses dostala ke čtení fantastiky? Které knihy nebo kteří autoři tě nejvíce ovlivnili?

Popravdě, mám velmi ráda Marvel-filmy. Patří k mým nejoblíbenějším, a když vím, že jsou od Marvelu, už ta představa mě žene do kina, aniž bych věděla, o čem film je. K filmům ale většinou patřila i knižní předloha. Tak se rozrůstala má osobní sbírka fantasy knih, ke kterým patří Harry Potter, Pán prstenů, Čarodějky z East Endu, Nástroje smrti, samozřejmě celá sága Stmívání a Hostitel, Andělé a další.

Autor, který mě inspiroval nejvíce, je Stephen King. Jeho hororové knihy jsou podle mě ty nejlepší tohoto žánru. Jako malá jsem viděla zfilmovanou Bouři století a poté se pustila i do jeho knih. Od tohoto autora je mou nejoblíbenější Prokletí Salemu, kde King popisuje proměnu normálního města v město nemrtvých, upírů.

Pamatuješ si ten okamžik, kdy sis řekla: tak a teď zkusím taky napsat něco sama?

Když mi bylo čtrnáct, viděla jsem první seriály s touto tématikou, ba trochu drsnější. Dívala jsem se v noci na hororové seriály a říkala si, proč jsou vždycky jen chlapi ti kurážní a nebojácní. V noci jsem se budila a čekala na strašidla z televize, ale dokázala jsem je vždycky „zahnat“. Na střední škole mě podporoval profesor literatury. A tak se zrodila Angela a město Mira. Přeci jen není nad to, vše dát na papír a věnovat život i té nejmenší myšlence.

Nedávno ti vyšla první kniha Probuzení. Můžeš ji čtenářům stručně představit? Proč by ji měli přečíst?

Je to příběh o mladé dívce, která je jiná než všechny její vrstevnice. Má totiž velmi specifické vlastnosti. Po staletí její rodina loví zlo a ona je jako prvorozená nucena bojovat na život a na smrt. Po smrti rodičů se jí ale naskytne příležitost žít normální život se svými sestrami v malém městečku v Minnesotě, Miře. Postupem času sama zjišťuje, že to, co ze srdce nenávidí, ji možná jednou zachrání. Nadpřirozeno se tak stává nejen jejím přítelem, ale i společníkem a partnerem v boji o vlastní život.

Proč si knihu přečíst? Dobrá otázka. Pamatuju si, jak mi rodiče říkali, co mám dělat a co nemám a co si tak obvykle vybereme? Uděláme přesný opak toho, co nám radí. Nechceme, aby nám někdo říkal, co se svým životem máme udělat, jakou cestou se vydat. Jednou ale můžeme zjistit, že vše není tak, jak vypadá a i ta nejlepší cesta nás nemusí zavést přesně tam, kam jsme chtěli. V ten moment nám dojde, že není jen černá a bílá, že neexistuje přesná definice dobra a zla a že vztahy, které nám určují geny, nejsou tak automatické a nemusejí vůbec nic znamenat, pokud si nevytvoříme vlastní cestu. Ale je tu vždy naděje, která nás provází.

Jak dlouho jsi text psala? Existuje nějaký recept, jak napsat román?

Od úplně prvních napsaných slov do vydání knihy uplynuly děsivě dlouhé tři roky. Recept, jak napsat román, natož pak úspěšný, asi nikde nenajdete.  Co doporučím já, je přečíst si autorský zákon a nikdy se nevzdávat. A jak mi říkaly kamarádky, chce to mít dobrý nápad a trochu smysl pro tvůrčí psaní. Jestli mám oboje, budete muset posoudit sami.

Co teď píšeš?

Momentálně se soustředím na psaní bakalářské práce, i když je to někdy velmi těžké. Angela je teď tou největší slabinou, protože k psaní druhé knihy, pokračování, velmi ráda utíkám. Učím se dokonce latinsky, abych s ní udržela krok a aby se lov stal něčím víc než jen střílením.

Máš nějakou osobní metu, které bys chtěla v psaní dosáhnout?

Ráda bych dopsala sérii Anděl smrti a dovedla tak Ann na pulty předních knihkupců.

Jednou bych chtěla vejít do Neoluxoru a uvidět obálku své vlastní knihy v novinkách v prvním patře, hned u vstupu. Nebo v metru zahlédnout, jak se do knihy někdo opravdu začte tak moc, až přejede svou výstupní stanici.