RECENZE: Pavel Renčín, Labyrint

Nebojte se zabloudit ve fantasii Pavla Renčína

Praha. Sto věží, spousta památek, kultura, vysoká zločinnost, davy lidí pospíchajících denně za svou prací a povinnostmi. A k tomu kupa turistů mačkajících jako o život spouště svých fotoaparátů, aby to všechno zachytili na věčné časy. Každý z vás musí uznat, že přesně to je zcela běžná tvář našeho hlavního města, dokonce i člověk, co tam zavítá jednou za uherský rok. Jenže, co když je všechno jinak? Co když se pod lány kilometrů čtverečních kočičích hlav, betonem, štěrkem, dráty, kabely a řadou dalšího materiálu nachází ještě druhá tvář Prahy? Tvář, která je zcela běžným smrtelníkům skryta, stejně jako její pozoruhodní obyvatelé?

Tak přesně tutéž otázku si položil spisovatel Pavel Renčín – jeden z mála představitelů městské fantasy u nás. V jeho podání se pět úplně obyčejných lidí, kteří se nikdy před tím neviděli, setkává v podzemních prostorách města. Po prvotním otřesu z toho, kde se ocitli a seznámení se, vytvářejí družinu, v níž je účetní, student, uprchlý vězeň z Borů, důchodce a mladá dívka, co si přivydělává na živobytí jako fotomodelka pro pánské časopisy. Společně vyráží napříč podzemním labyrintem s jediným cílem – dostat se zpátky domů.

Místo, kde se lidé mění k nepoznání

Začátek Labyrintu původně publikovaného na pokračování na autorově webu a v časopise Pevnost, připomíná filmovou sérii Saw, ačkoliv po několika epizodách se z jejího stínu vymaní. Na druhé straně se ale autor nevyhne srovnáním s celou  řadou dalších děl, jejichž ozvěna je v románu patrná, ač se toho dopustil nevědomky a zcela neplánovaně. 

Předně je to Abramsův seriál Ztraceni. Skupina na první pohled obyčejných lidí se ocitá na tajemném místě (místo ostrova zde máme podzemí), aby zjistili, že všechno je zcela jinak, než jak se na první pohled zdálo. A zákonitě pak musíme zmínit modlu městské fantasy Nikdykde britského mága Neila Gaimana (motiv druhého světa pod Londýnem). Ostatně k této knize byl přirovnáván i Renčínův Zlatý kříž. Stylizace záporáků (střelné zbraně, katany) a akce (dávkována rozumně) pak zase vyvolá vzpomínky na krváky Jiřího Kulhánka.

Až na tuhle viditelnou inspiraci obsahuje kniha všechno, co máme na Renčínových knihách rádi. Především dobře vystavěnou zápletku, která si čtenáře obmotá kolem prstu hned první stránkou a nutí k neustálému čtení. Když mluvíme o zápletce, musíme zmínit omračující  pointu, či spíš rozuzlení, na němž je celý příběh vystavěn. Budete při něm kroutit hlavami a říkat si, že to snad není možné. Ovšem tak efektivně bude působit jen na ty, kteří jsou ještě nepolíbení jeho trilogii Městské války, navazující na Labyrint a neví, jak bude příběh pokračovat.

Rozhodně nesmíme zapomenout ani na kupu nápadů, které Renčín postupně vykládá na stůl a neustále tak fascinuje (např. palác Špína v podzemí, tajemná sekta Hluchých a jejich až antické pojetí organizační struktury, stejně jako jejich dlouhé prsty, dosahující na povrch). K plusům pak také patří schopnost vytvořit postavy, které se během knihy změní k nepoznání a z nichž každá něčím čtenáře upoutá. Název knihy můžeme vykládat symbolicky. Nejde jen o cestu na povrch, ale hlavně o nalezení sebe sama a vlastní podstaty. Lidé se v bludišti mění, což tu doopravdy platí a dodává knize mytologický rozměr. 

Musíme zmínit především důchodce Kořínka, který ke konci nejvíc připomíná Seana Conneryho z jeho posledních akčních filmů (ti co už mají knihu dávno přečtenou, jistě ví, o čem mluvím). Jiné (například rytíř Delapanza či šílený Wůdy s Karlovým mostem místo jednoho oka) jako by zase vypadli z nějakého filmu Davida Lynche.

A zmínkou o tvůrci Twin Peaks se dostávám k hororové atmosféře. Ano, převážně taková na stránkách panuje a že se dá krájet! Hlavně svět podzemí se stane natolik reálný a mrazivý, že vám občas bude dělat problémy rozlišit, co je fikce a co je realita. A zvláště pokud bydlíte v Praze a všechny události se vám ve skutečnosti nedějí několik stop pod vašima nohama.

Kultovní kniha se vším všudy

Knižní vydání románu doprovázela veliká čtenářská očekávání. Ostatně, ne každý titul se může chlubit tím, že se pro své čtenáře stane kultovním ještě před expanzí na pulty obchodů. Čemuž odpovídá i jeho vnitřní podoba. Kromě samostatného příběhu na milovníky fantasy čeká několik bonusů. Předně Renčínova nová hororová povídka Král olší, rozvíjející univerzum Městkých válek. Jak už jsem zmínil výše, Labyrint původně vycházel na webových stránkách autora, kde na něj tvořiví fanoušci reagovali tak, že jej všelijak rozvíjeli. Jednak napsal Otomar Dvořák několik písní jejichž námětem se stal právě podzemní svět a na jeho motivy vznikl parodující komiks Anety Biskupové a Jana Němce. To všechno Labyrint samozřejmě obsahuje, nemluvě o vybraných komentářích, které doprovázely každou internetovou kapitolu a černobílých ilustracích Jiřího Husáka, původně publikovaných jako obrázkový doprovod v časopise Pevnost. O pevné vazbě, přebalu a dalších luxusních vymoženostech asi netřeba mluvit.

Zabloudit ve fantazii Pavla Renčína je učiněná radost

V kontextu Renčínovy tvorby tak působí Labyrint jako nejslabší dílo (přeci jen, pořádně se rozjel až ve své trilogii), ale neznamená, že by měla čtenářů uniknout. Naopak! Je pro všechny jeho fanoušky a milovníky městské fantasy jasnou povinností. To, že není tak dobrý jako Městské války, nevadí. I tak je obrovská radost a čiré potěšení zabloudit v jeho fantazii a vychutnat si plnými doušky obrovskou porci imaginace, které má na rozdávání.

Labyrint
Renčín, Pavel
Nakladatel: Argo
Redakce: Jiří Popiolek
Obálka: Jiří Husák
Rok vydání: 2010
Počet stran: 352
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 298 Kč