Úvaha

Každý ví, co je čas, ale málokdo ho umí vysvětlit. A když to dokáže, jeho výklad se neshoduje s ostatními. V různých dobách a kulturách se objevovaly podivuhodně různé koncepce času: příčinný cyklus karmického osudu samsara, v křesťanství vektor neoblomně směřující od zrození ke smrti a od stvoření světa k jeho konci, rámec všech událostí ve Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (Newton, Isaac: 1687), Leibnizův nepřetržitý proces přítomnosti, minulosti a budoucnosti, fyzikální konstrukt jednotného prostoročasu u Hermanna Minkowskiho, atd. Čas neumíme jednoznačně definovat, protože on definuje nás.

„Dobré sklo v biskupově dvoře v čertově sedle,“ četl jsem s vykulenýma očima. „Jedenačtyřicet stupňů, třináct minut severně....“ Tu jsem byl vytržen ze snění a dosti Poea (1809-1849)! Ne, jen stěží si umíte představit bol mé dětské zvídavosti tenkrát a můj zlatý táta sice pár knížek pro náš týden v horské boudě vypůjčil, o to nic, ale já, mamlas, jsem se zrovna k té nejlepší prokousal až naposled a užasl příliš pozdě nad pátracím umem pana Legranda.