SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Napoleon řádí v kinech a docela slušně to schytává na různých frontách. Pojďme se podívat na další historický film, který sice netrhl žádné rekordy a je (možná právem) opovrhován či opomíjen, ale oproti aktuálnímu bijáku má jednu velkou výhodu, a tedy – jak už bývá v sobotních srdcovkách zvykem – nostalgii.

V roce 1995 přilítl do kin Statečné srdce, ve kterém se nám vlasatý Mel Gibson snaží ukázat, jak asi mohla vypadat skotská rebelie proti anglickému králi Eduardovi I. Zeptejte se jakéhokoli historika a dozvíte se, že jde o totální řezničinu dějin a destrukci událostí. Zeptejte se však nejednoho diváka a dozvíte se, že to je dodnes jeden z jejich nejoblíbenějších filmů vůbec.
Mel Gibson u historických filmů zůstal. Má na svědomí jeden z nejkontroverznějších filmů Umučení Krista, v Apocalyptu nám ukázal pád mayské říše a o dekádu později natočil brutální Hacksaw Ridge. Ještě před tím, dávno v roce 2000, se zúčastnil americké války za nezávislost v Patriotovi.
Patriot pojednává o farmáři a vysloužilém vojákovi Benjaminu Martinovi, který chce jen poklidně žít na farmě v Severní Karolíně se svými sedmi dětmi. Jeho synové touží bojovat na frontě proti Britům a jeho dcery ve filmu také technicky jsou. Po smrti syna rukou sadistického plukovníka Tavingtona (zahraného naprosto dokonale zle Jasonem Isaacsem) se Benjamn rozhodne pomstít, založí místní domobranu a postupně dovede své spolubojovníky ve zbrani k vítězství nejen nad jeho nemesis, ale také nad celou britskou armádou. Válka končí a vznikají Spojené státy.
Pomineme-li křiklavou a nepokrytou propagandu, kterou asi nejlépe vystihuje jedna scéna z finále filmu, kdy hlavní postava vymění možnost pomsty za zburcování prchajících vojáků a za epického mávání budoucí americké vlajky je doprovází na poslední zteč, Patriot je ve svém nitru docela slušný rodinný film. Zabývá se rozpadem rodiny v těžkých dobách, kdy jeden syn zemře, druhý je zajat a veden na popravu a domov zachvátí plameny. Martinova nejmladší dcera od smrti své maminky nepromluvila a nyní ji opustil i její otec, aby si šel hrát na vojáka. Její uplakané prošení patří k nejemotivnějším scénám celého filmu. Pozadu však nezůstávají ani scény smrti, truchlení a střetu mezi povinností rodině versus vlasti.
Když už jsme u té smrti, musím zatleskat akčním scénám, ať už jde o osobní potyčky, nebo rozsáhlé bitvy. Scéna krví zbroceného Benjamina, kterak za pomoci svých mladých synů masakruje jednotku britských vojáků, patří k mým vůbec nejoblíbenějším a z hlavy už zřejmě nikdy nevytěsním ani sotva sekundový záběr na dělovou kouli, která vojákovi utrhne hlavu od těla. Finální bitva je velkolepá a grandiózní a ve svém patosu i vcelku nafoukaná, ale svůj účel plní skvěle.
Má ale smysl o tomhle všem vůbec mluvit? O výpravě, hereckých výkonech, líbivé akci a funkčním scénáři?

VŽDYŤ TEN FILM JE NESKUTEČNÁ SRAČKA!

Zeptejte se jakéhokoli historika a dozvíte se, že jde o totální řezničinu dějin a destrukci událostí. Zeptejte se… no… chápete.
Patriot je, mírně řečeno, historicky velice nepřesný film. Politika je v něm špatně, bitvy jsou špatně, formace jsou špatně, postavy jsou špatně, události jsou špatně, motivace jsou špatně, taktika je špatně…
No. A. Co.
Věc se má tak, že neexistuje historický (nedokumentární) film, který by byl dokonale přesný. Některé se tomuhle statusu přibližují, Zachraňte vojína Ryana je považován za jeden z nejvěrnějších válečných filmů, ale to je spíš výjimka než pravidlo. Všichni ti Gladiátoři a Robinové Hoodové a Království nebeská (mimochodem všechny od Riddleyho Scotta, režiséra Napoleona, možná společný jmenovatel) a Troje a Pearl Harbory a Alexandeři Velicí a Statečná srdce a Patrioti… smyslem ani jednoho z těchto vyjmenovaných snímků není dopřát divákovi vytříbenou, historicky přesnou podívanou a ukázat jim „jak to opravdu bylo“, ale hlavně a především pobavit. Historické období či velkolepá bitva slouží jen jako kulisa, před kterou filmaři vyprávějí různorodé příběhy.
A to se v Patriotovi povedlo: na pozadí historické události odvyprávěl silný a poutavý příběh o rodině a nástrahám doby, se kterými si musela poradit, a události si upravil pro své potřeby tak, aby posloužily scénáři.
Přestaňte do kina chodit na historicky přesné filmy, zřejmě se jich nikdy nedočkáte a akorát z toho budete pokaždé zklamaní. Místo toho choďte do kina na zábavné filmy – u těch máte mnohem větší šanci na úspěch.
A jestli vám vadí nepřesnosti ve filmech, otevřete si učebnici dějepisu.