KOMIKS: Nechutný a krutý Metabaron

Metabaron začíná tam, kde Kasta Metabaronů skončila. Za Metabaronem je obrovská bitva a je čas nechat být poškozený metabunkr, zkonstruovat nový, a protože ve vesmíru už není nových výzev pro někoho, kdo je neporazitelný, nastal čas se někam zašít a najít klid a mír, zříct se všech bitev a kveprolití. Jenže jde to ve vesmíru Incalu? Ve vesmíru, kde existuje sekta Technotechů, kde se všechny zvrácenosti, které dokážete vymyslet, ani na hony nepřibližují relalitě? Ve vesmíru tak nechutném, dekadentním, krutém a bezcitném, že život v Dantově Pekle je proti němu naprostá selanka a básníci snící o rozkládajících se mrtvolách by si mohli gratulovat k chudé fantazii plné optimismu? Těžko.

Hrabivost Technotechů totiž dohnala ke kolapsu jejich vlastní civilizaci založenou na využívání epifitu – suroviny, kterou v našem světě zastupuje ropa. Ta se dá těžit jen na jednom místě, domovské planetě matabaronů, Marmole, a tak je jen otázkou času, kdy se stranivší se Metabaron a nový správce planety zvrácený a krutý techno-admirál Wilhelm-100 střetnou. Ne přímo samozřejmě, Wilhelm-100 si vydržuje svého otroka, vědce a vynálezce, který dostane za úkol situaci nějak vyřešit a z toho vnikne řada událostí, na kterých není snad nic pozitivního. Wilhelm-100 kolem sebe šíří jen smrt a krutost, a ač ostatní postavy nejsou rozhodně kladné, jediná větší svině je tam možná jen technopapež. Jen možná. Frissen s Jodorowskym zkrátka přinesli do světa Metabaronů jednoho z nejzajímavějších záporáků, ze kterého jde opravdu děs. Vše umocňuje úžasná kresba, která z násilí neskrývá ani nejmenší kousíček. (Wilhelm-100  mi připomíná Tilla Lindemanna s obrovskými kovovými bicepsy.) Nevěděl jsem, že jde tak věrně (resp. vůbec) nareslit bolest, ale očividně to jde. Ne, v tomhle vesmíru byste opravdu nechtěli žít, i když je tak úžasně malovaný, o což se postaral Valentin Sécher. Jeho kresba je pro tu spoustu násilí, detailní pohledy na krev a emoce to pravé. První příběh má v sobě něco ze starověkých bájí, něco z původních Metabaronů a vlastně ani nevíte, komu fandit, jen je nádherně osudový, jako od Wagnera.

Následky prvního příběhu pokračují i v druhé části Orne-8, Technokardinál, ve které sledujeme postup mladého člena technotechů na vrchol církve a jeho ustanovení technokardinálem. Tahle mladá bytost ale není, jakou se zdá, a tak dostaneme zajímavou lovestory, ve které má spousta postav postranní úmysly a ani na konci vlastně neznáme úplně přesně jejich motivace. Každopádně Marmola je vyčerpaná a následky na vesmír jsou děsivé. Celý se rozpadá. Metabaron si hodlá užívat poslední dny vesmíru se spoustou kurev, a jedinou nadějí na záchranu vesmíru i Metabarona je Orne-8, pokud ovšem plán vyjde, jak má. Druhý příběh už není tak plný zvratů jako první a spíš postupně graduje: jednak sledujeme proměnu Orne-8 a plán uprostřed jiného plánu, změnu Metabarona zpět v člověka a také pátrání v minulosti celého rodu Metabaronů po tom, co to vlastně je epyfit a že je možná mnohem důležitější, než aby byl spotřebován jako palivo. (A ano zní to jako agitka na spotřebu ropy, ale "asi" není.) Niko Henrichon má trochu jiný styl než Sécher. Vidíme více linek, více tužky, šrafování, ale i tady je kresba úžasná pastva pro oko a doplňuje promyšlený scénář.

Pokračování Kasty Metabaronů si rozhodně zaslouží pozornost, protože je příběhově kvalitativně víc než srovnatelné s původní knihou, dočkali jsme se intrikování, zvratů, ba i nějaká ta velká bitva nebo osudový souboj se najde, to všechno je proložené pořádnou porcí homeo, paleo a bůh ví jakých kurev. Skvělé je, že Frissen nesklouzl jen k akci nebo nějaké přímočaré cestě, jakou jsme viděli například v Technokněžích, ale nabízí opravdu komplexní mýtus. Metabaron je spolu s Kastou rozhodně ta nejkvalitnější část vesmíru Incalu. 

Vydavatel: CREW
Scénář: Alejandro Jodorowsky , Jerry Frissen
Kresba: Niko Henrichon , Valentin Sécher
Překlad: Richard Podaný
Svět: Mistrovská díla evropského komiksu
Formát: 190 × 260 mm
Stran: 224
Vazba: vázaná s přebalem
Cena: 869 Kč