RECENZE: Rick Riordan, Temné proroctví

Kdyby někdo zahlédl nad Indianou plachtit draka z božského bronzu se třemi pubescenty na zádech, kdoví, co by si pomyslel. Rozhodně by ho ale nenapadlo, že jeden z těch tří má být dávno mrtvý, druhý je padlý olympský bůh a ta třetí by měla být navěky uvězněna na bájném ostrově.

Apollón, donedávna bůh slunce, umění, lukostřelby, zkrátka vtělená úžasnost, je stále uvězněn ve smrtelném těle Lestera Papadopoulose. Jeho jedinou šancí, jak se dostat zpět na Olymp, je osvobodit všechna starověká orákula z područí novodobého triumvirátu. Ten tvoří tři nejhorší římští císaři, které si lidstvo připomíná jen jako tyrany a šílence. Po střetu s Neronem Apollóna čeká setkání s láskou ze starých časů, věčně krásným Commodem, a šíleným synem Trofóniem, který stráží jedno z orákul. Svrženého boha ale nebude trápit jen osobní minulost, sžírají ho totiž hlavně starosti o Meg, jeho polobožskou kamarádku a nevlastní Neronovu dceru. Jistě se hodí, že má k ruce Héfaistova syna Lea Valdeze a Kalypsó, která se po osvobození ze svého ostrova stala smrtelnicí a bohužel zapomněla, jak kouzlit.

Rick Riordan přidává do své rostoucí ságy o řeckých mýtech v moderní Americe další přírůstek. První otázkou, která člověka napadne, samozřejmě je, zda to pořád stojí za to. Bylo nutné obohacovat příběh o další pentalogii? To zajisté nebylo, ale nelze Riordanovi upřít, že se mu to opět podařilo a vyhnul se průšvihu. Tedy, aspoň prozatím. Už první kniha Apollónova pádu ukázala, že nudit se fanoušci nebudou a dostane se jim řádné porce všeho, co měli rádi už na Percym Jacksonovi - šílené akce, lehce pubertálního humoru a absurdních zvratů. Pokud si říkáte, že je to sice skvělé, ale pořád přece jen stejné jako dřív, pak máte pravdu. V podstatě je. Body za překvapení v tomto ohledu autor opravdu shrábnout nemůže.

Patrně nejzajímavější v celém příběhu je Apollónovo vyrovnávání se se svou smrtelností a minulostí, která ho najednou začíná dohánět. Jako by se v něm svědomí probudilo až ve chvíli, kdy opustil Olymp, a tento charakterový posun je radost sledovat. Jak už ale bylo řečeno, jinak je Temné proroctví klasický Riordan. Vrací některé staré známé, využívá všemožné detaily z řecké mytologie a v krátkém časovém rozmezí zvládá odvyprávět několik bitev, útěků a vážných rozhovorů. Jako vždy s lehkostí a čtivě.

V podstatě jediné, co lze Temnému proroctví vytknout, je to, že recykluje motivy z předešlých knih. Máte pocit, že tohle už jste od Riordana přece četli, i když jména jsou jiná a nepřátelé taky. Rozhodně ale u čtení nehrozí nuda, a to ani v případě, že se v mytologii moc neorientujete - kromě přehlédnutí pár narážek vám nic neuteče. Pokud vás někdy přepadne nálada na lehčí, pubertální čtení, víte, kam sáhnout. Jen se k tomuto dílu musíte dalšími jedenácti prokousat, abyste byli úplně v obraze.

Rick Riordan – Temné proroctví (Apollónův pád 2)
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 392, vázaná
Rok vydání: 2017
Cena: 399 Kč