RECENZE: Felix A. Münter, Nová naděje

Z trosek světa se pozvedá nová síla!
Civilizace tak, jak ji známe, zmizela v hlubinách minulosti. Několik desítek let po celosvětovém kolapsu získá skupinka přeživších fragment zaniklého světa – datové paměti s informacemi, jejichž cena se zdá být nedozírná.
Novým majitelům netrvá dlouho, aby poznali, jaké možnosti tento nález otevírá. Nachází se nový začátek pro celé lidstvo na dosah ruky? O odpověď však mají zájem i jiní. Vražedný hon začíná…

Už od první kapitoly je jasné, v čem tkví největší problém Nové naděje – v neoriginalitě. Felix Münter se ani nesnaží přijít s něčím novým. Skoro to vypadá, že si položil otázku: „Co si jako první představím, když se řekne postapo?“ a odpověď rovnou hodil na papír.
Výsledkem je takřka modelový případ postapokalyptické literatury, kdy moderní svět kvůli blíže nespecifikovaným válkám a přírodním katastrofám skončil a lidstvo je zpátky na úrovni osadníků, bez technologií, jen s občasnými pozůstatky „světa PŘED“, jak ho autor označuje. Svět je to bezvýrazný, chybí mu charakter, něco, proč by stálo za to si ho zapamatovat. Nepomáhá ani fakt, že autor popisy prostředí vyloženě odbývá a někdy to působí, že se děj odehrává ve vzduchoprázdnu.

S příběhem to není o nic lepší. Už formát knihy sice dává najevo, že půjde spíš o odpočinkovou četbu než hluboké myšlenky, ale to neospravedlňuje ryze šablonovitý děj. Skupina hrdinů se náhodou dostane k předmětu, který by mohl být spásou pro přeživší lidstvo. Proto ho nesou někomu, kdo ho dovede použít, a brání jim v tom zloduch se svými poskoky, který chce předmět pro svého ještě zlejšího šéfa. Tečka. Žádné zvraty, žádné větvení zápletky, nic. Vždycky, když už to vypadá, že se přeci jen začne něco dít, autor si rychle pomůže nějakou tou berličkou v podobě náhle objevené dovednosti nebo věci a hrdiny z rodících se problémů rychle vytáhne. Od poloviny tak budete zívat nudou, protože vám bude jasné, jak se která situace vyvine. Navíc knize chybí konec, místo napínavého vyvrcholení dostaneme jen „vysvětlovací“ kapitolu, ve které ale není nic, co by čtenář nečekal.

Přímočarý příběh by mohly zachránit sympatické postavy nebo alespoň vtipné dialogy. Bohužel, i tady Münter selhává. Postavy jsou jako z učebnice: odvážný vůdce, hbitá průzkumnice, nezkušený zelenáč, zlý velitel atd. Také trpí stejným neduhem jako prostředí – chybí jim hloubka, motivace, cokoliv, co by z nich udělalo živoucí bytosti. Na uvěřitelnosti jim ubírá i skutečnost, že autor s jejich chováním žongluje podle potřeby. Z drsného bandity na pár stránek udělá obětavého dobrodince, jen aby o kapitolu dál ten samý hrdina tvrdil, že nejdůležitější je přežít a na nic jiného se ohledy neberou. Takové změny beru, pokud postavu promění události, ale ne, když je autor používá prostě proto, že se mu to hodí. O dialozích pak platí to samé v bledě modrém. Všechny postavy mluví prakticky stejně a obsah je většinou prázdný a bez nápadu.

Abych byl fér, musím zmínit i dvě kladné věci. Tou první je postava Perryho, zálesáka-lékaře, který jediný vybočuje ze své „předepsané“ role. Druhou je osada Yard, která se v knize jen mihne, ale ve které autor snad jedinkrát povolil uzdu fantazii a vykreslil zajímavý systém vlády gangů nad městem, které bývalo železničním uzlem. Kdyby podobně přistoupil k celé knize, nebylo by na co si stěžovat.

Bohužel, takhle nezbývá než konstatovat, že číst Novou naději postrádá smysl. Nemá nic, kvůli čemu by stálo za to si ji zapamatovat, a i pokud byste si jen chtěli zkrátit dlouhou cestu ve vlaku, existuje celá řada lepších oddechovek.

Nakonec jedna technická poznámka. Zalomení textu na spodním okraji se z nějakého důvodu liší stránku od stránky, vždy o pár řádků. Působí to dojmem, že končí kapitola nebo dialog, ale často jde jen o odstavec a na další stránce děj pokračuje bez přerušení. Je to detail, ale při čtení ruší.

Felix A. Münter, The Rising: Nová naděje
Nakladatelství: Mytago
Rok vydání: 2017
Překlad: Michal Smrkovský
Obálka: Ignacio Bazán Lazanco
Počet stran: 312
ISBN: 978-80-87761-32-8
Cena: 289 Kč