RECENZE: Justin Cronin, Město zrcadel

Monumentální epos o upíří apokalypse došel svého konce.

Dlouhých sedm let po vydání prvního dílu epického postkatastrofického románového eposu Přechod se v letošním roce i český čtenář dočkal závěrečného dílu trilogie nesoucí název Město zrcadel.

Příběh Města zrcadel začíná pár let po událostech druhého dílu. Dvanáctka byla rozprášena, Viráci jsou zničeni a zbytky lidstva se snaží vzpomenout si, jak vypadal život před tím, než se na něj snesla virová pohroma. A hrdinové z předchozích knih, Peter, Sára, Michael i Alicia, se každý po svém pokouší vyrovnat s hrůznými zážitky posledních let. Ani jeden z nich zatím netuší, že se nad světlými zítřky již stahují temné mraky a ještě jednou naposled budou muset svést bitvu nejen o své přežití, ale i zachování celého lidstva. 

Justin Cronin v Městě zrcadel nesleduje jen kladné hrdiny, ale velkou část románu věnoval i životnímu příběhu Nuly, otce Dvanáctky a prvního nositele viru. Ač ta děj samotný nijak neposouvá dále, není o nic méně důležitá. Díky opravdu detailnímu vhledu do minulosti Tima Fanninga se z Nuly nestává jen další temný a krutý padouch, ale lidská bytost, která se nechala zničit láskou.

O Justinu Croninovi se bez jakékoli nadsázky dá říci, že je náročný autor. Velice rád seznamuje čtenáře s každou pohnutkou, myšlenkou či emocí svých hrdinů, a to mnohdy i v rozmezí odstavce. Nemluvě o tom, jak rád si hraje s časem. Kapitola jdoucí v chronologickém sledu po sobě? Něco takového v literárním světě Justina Cronina snad ani neexistuje. V jednu chvíli nás provází událostmi, které se staly 20 let po událostech popsaných v druhém dílu Dvanáctka, v další nás vrátí na začátek celého příběhu, jen abychom se najednou přesunuli o 1000 let dopředu. Je to jako sednout si poprvé na horskou dráhu - nikdy dopředu netušíte, v jaký moment budete viset hlavou dolů. Přesto se ale přistihnete, že nejste schopni knihu odložit a jen zběsile hltáte stránku za stránkou. Jestli Justin Cronin něco totiž umí, je to vybudovat detailní a fascinující obraz postapokalyptické Země a postavy, za které budete dýchat.

Řadit Město zrcadel jako čistě postapokalyptickou literaturu je prostě špatně. Knihou, a vlastně celou trilogií prochází takové množství příběhů, postav a událostí, že pokoušet se je zaškatulkovat do jednoho žánru významně ubírá na rozmanitosti a záběru Croninova eposu. Toužíte po romantickém příběhu? Chcete sledovat krvavý boj o přežití? Či rádi nahlédnete pod roušku alternativní historie? Jsou knihy, které se v policích knihkupectví těžko řadí. Město zrcadel je jednou z nich. Málokdy se navíc vidí, aby autor tak dokonale trefil název knihy. Někdy v polovině knihy vám dojde veškerá symbolika schovaná v tak jednoduchém a generickém pojmenování, jako je Město zrcadel. 

Pokud jste první dva díly četli, se závěrem příběhu popisujícím události napříč tisíce let lidské historie budete spokojeni. I když je vskutku hořkosladký. Pokud jste zatím neměli možnost zalistovat v knihách Justina Cronina (a máte spoustu volného času), pak neváhejte a utíkejte do nejbližšího knihkupectví a pořiďte si rovnou celou trilogii (Knižní Klub letos vydal i dotisk prvního dílu, Přechod). Nebudete litovat.

Justin Cronin, Město zrcadel (Přechod #3)

Nakladatelství: Knižní klub
Rok a měsíc vydání: 2017/02
Počet stran: 592
Cena: 399 Kč